Ministr obrany sice odstoupil, ale vinu si nepřiznal. „Necítí odpovědnost za chod svého úřadu, ale odchází s výmluvou, že nebyl zvolen do Senátu, a to tak pozdě, že tím poškozuje nejen svou pověst, ale i znevěrohodňuje vládní boj s korupcí," píše v komentáři pro Aktuálně.cz spisovatel a publicista Karel Hvížďala.
V minulých dnech jsme byli svědky dvou odcházení, která stojí za porovnání. Ve Velké Británii byl nucen odstoupit generální ředitel BBC George Entwistle a v České republice ministr obrany Alexandr Vondra.
Pan Entwistle opustil British Broadcasting Corporation kvůli dvěma pořadům, které se týkaly zneužívání dětí. V prvním, který měl být vysílán loni koncem roku, šlo o vlastního velmi slavného moderátora Jimmyho Savila. BBC práci na pořadu z pokynu ředitele zastavila, zřejmě proto, aby nepoškodila sama sebe. Savile údajně zneužíval nezletilé dívky přímo v ateliérech BBC.
A druhý pořad byl naopak odvysílán bez důkladných rešerší ve čtvrtek 8. listopadu 2012, týkal se politika z éry Margaret Thatcherové, který byl rovněž obviněn ze sexuálního zneužívání dětí v dětském domově ve Walesu v 70. a 80. letech. Jméno skutečné osoby nebylo v pořadu zmíněno, pouze se na internetu spekulovalo, že by mohlo jít o lorda MacAlpina. Tyto domněnky byly zcela neoprávněné, a proto se generální ředitel této stanice musel bývalému pokladníkovi konzervativců omluvit.
Kromě okamžité oficiální omluvy si redaktoři pozvali hned druhý den do hlavního publicistického pořadu Radio Four George Entwistla a tam ho podrobili tvrdému výslechu. Rozhovor se týkal hlavně toho, proč takový pořad pustil do vysílání.
Entwistle se bránil, že o pořadu předem nevěděl. To moderátoři nedokázali pochopit a namítali, že přece se o personifikaci psalo den před vysíláním na Twitteru. Ředitel se bránil, že neměl čas se na Twitter podívat, což moderátorům připadalo divné, a proto se ptali dál, cituji: „Máte obrovské množství podřízených, kteří vám přinášejí informace o nejrůznějších záležitostech. Oni vás o tomto neinformovali? O téhle zprávě, která hrozila vyvolat světový požár?"
Když ředitel ještě jednou řekl, že o pořadu nic nevěděl, moderátoři zaútočili znovu: „Řekněme to naprosto jasně: Nikdo vám nikdy, ani jednou, neřekl, nikdo z vašich zaměstnanců: podívejte se, budeme vysílat tuhle reportáž v pořadu Newsnight, který bude obsahovat vážná obvinění týkající se bývalého vysokého politického činitele. Nikdo vám nic takového neřekl? Nikdo se o tom ani nezmínil? V kontextu, jemuž teď rozumíme?" Ředitel znovu odpověděl, že předem o pořadu nevěděl a následující den přednášel a nebyl v BBC. Moderátorům vysvětlil, že si chybu uvědomil až v pátek večer, kdy hlavní svědek, na jehož tvrzení byla reportáž postavena, Steven Messham, se lordu MacAlpinovi v televizi omluvil. Pořad byl odvysílán ve čtvrtek 8. listopadu a generální ředitel Entwistle odstoupil v sobotu 10. listopadu 2012.
Alexandr Vondra má za sebou podobně úspěšnou kariéru jako Entwistle, který byl v BBC od roku 1989 v různých řídících funkcích. Od stejné doby je i Alexandr Vondra v politice, nejdříve pracoval na Hradě jako poradce Václava Havla a po vstupu do ODS byl ministrem pro evropské záležitosti a místopředsedou vlády a v Nečasově kabinetu ministrem obrany, kam šel s úkolem zamezit předraženým zakázkám. Jinými slovy odstřihnout ministerstvo obrany od překupníků, od kterých muselo ministerstvo nakupovat zbraně a armádní techniku.
Bylo to dobře vymyšlené: nařizoval to zákon a zároveň, protože šlo o zbrojní systémy, nebylo ceny možné účinně kontrolovat, protože vybavení - jak jsme viděli třeba na příkladu letadel CASA - bylo tajné. Na tom vydělávali nejen obchodníci, ale zřejmě část peněz šla i do černých fondů politických stran.
Alexandr Vondra se zbavil těch důležitých úředníků, kteří byli navázáni na Omnipol a Richarda Hávu. Nejprve odvolal náměstka pro ekonomiku Tomáše Peroutku, pak ředitele správy majetku Jiřího Krále a o něco později i náměstka Jana Fulíka. Jenže protože pan Háva je přítel ministra financí Miroslava Kalouska, lze spekulovat o tom, že jeho ministerstvo zveřejnilo právě proto půl roku po nástupu Vondry na ministerstvo obrany pozadí kauzy Promopro, při které šlo zřejmě o předražení zakázky na ozvučení jednání během českého předsednictví Evropské unie o půl miliardy. Za tuto zakázku zodpovídal personálně Alexandr Vondra jako ministr pro evropské záležitosti.
Jinými slovy: Ministr Vondra, který sám byl zodpovědný za korupční únik zřejmě půlmiliardy, se stal pak tím mužem, který bojoval proti korupci na ministerstvu obrany a členem vlády, jejíž reformy byly prosazeny v parlamentu jen díky poslanci Pekárkovi, který je zatím nepravomocně odsouzen k šesti letům rovněž za korupci.
Premiéru Nečasovi to nevadilo tolik, aby Vondru odvolal: počkal až po kongresu, který premiéra potvrdil ve funkci, a až reformy prošly parlamentem. A když se Vondry 28. listopadu 2012, kdy oznámil rezignaci, ve zprávách Aneta Savarová na kauzu Promopro zeptala, odmítal o tom hovořit s tím, že se k tomu již nechce vracet, a nechala ho dvě minuty pět sebechválu na práci na ministerstvu obrany. Moderátorka mu nepoložila ani tu základní otázku: Proč o tom odmítáte hovořit, když kvůli tomu opouštíte funkci ministra? Vy skutečně necítíte za své selhání žádnou odpovědnost?
Rozdíl obou odcházení je zřejmý: Zatímco ve Velké Británii je zřetelně čitelná snaha po tom, aby se instituce, jako je BBC, chovala co nejtransparentněji a nebyla poškozena její pověst, ředitel odstoupí v co nejkratším termínu a předvede veřejnosti, že je za každé situace zodpovědný za chod celé instituce, kterou řídí.
U nás je tomu opačně: Ministr obrany si vinu nepřizná, necítí odpovědnost za chod svého úřadu, ale odchází s výmluvou, že nebyl zvolen do Senátu, a to tak pozdě, že tím poškozuje nejen svou pověst, ale i znevěrohodňuje vládní boj s korupcí a nakonec i vládní reformy, které projdou zase jen právě díky jednomu muži podezřelému z převzetí úplatku. A veřejnoprávní médium jen shrne jeho životopis a dovolí mu, aby si za naše peníze dělal ve veřejném prostoru reklamu.
Je tomu u nás skoro stejně jako za normalizace: tehdy taky všichni důležitější lidé museli před komisí prohlašovat, že souhlasí se vstupem vojsk a že nešlo o okupaci. Komunisté si mysleli, že tímto ponížením nad lidmi zvítězí. Místo toho právě tímto aktem začali sami sebe pohřbívat. A podobně je tomu dnes: I Petr Nečas a jeho spolustraníci si myslí, že nepřiznáním skutečnosti se udrží u moci, ale bohužel tím jen ODS zase pohřbívají. Je tomu tak proto, že důležitější než cíl je vždycky cesta, po které k cíli dojdeme.
