Opuštěnou a zdevastovanou vilu Milada v Praze-Troji proměnili kdysi squateři v kulturní a sociální centrum. Pořádali v ní výstavy, koncerty, kulturní semináře nebo diskuse k palčivým společenským otázkám. Ale taky třeba vyvařovali pro bezdomovce, pokud se propadli až na samé dno. Policie a úřady měly vlastně squaterům za tuto záchytnou sociální síť poděkovat.
Místo toho je těžkooděnci před několika lety brutálně z Milady vykopali, přičemž zničili léta budované kulturní zázemí squaterů. Dnes je vila Milada opět ostudnou ruinou, ve které se scházejí ta nejpodezřelejší individua. A policii je to fuk. Ona přece zasáhla, udělala „svou práci“. A jestli se kriminální poměry v Miladě někomu nelíbí, ať podá trestní oznámení. To je šikovná věc.
Formulka o trestním oznámení se tentokrát stala mantrou v případě squatu Cibulka - majitel zámečku Oldřich Vaníček ho na squatery podal (za neoprávněné užívání cizího majetku), a policie musela ze zákona konat. Řešení to ale, není ani omylem.
Squateři jako obtížný hmyz?
Zdá se tedy, že je vše, jak má být. Jenomže Oldřich Vaníček nechává památkově chráněný empírový zámeček už pětadvacet let chátrat (můžete se jít podívat). Odmítá i granty na opravy Cibulky z Městské části Praha 5. A odmítá je podle zastupitelky Tatiany Konrádové jen proto, že pravým Vaníčkovým záměrem je postupná přeměna zámečku v ruiny, aby mohl na jeho místě postavit hotel. Jenomže mu v tom brání ti zatracení squateři, kteří se o Cibulku už léta starají a opravují ji. A dokud by jim to Vaníček dál umožňoval, mohl by si o svém byznysplánu nechat jen zdát. A přesně podle tohoto Vaníčkova scénáře ve středu skákala na Cibulce stovka těžkooděnců spolu s dalšími členy speciálních jednotek, kteří si pečlivě monitorovali i přítomné novináře. To vše za peníze daňových poplatníků.
Stejné manévry těžkooděnců se nedávno odehrávaly v bývalé poliklinice na Žižkově. Policie se o ni začala zajímat vlastně až tehdy, když z ní squateři vynesli tuny odpadů, výkalů a stovky injekčních stříkaček po narkomanech. Do té doby ji žižkovské semeniště zločinu nevadilo. Na rozdíl od vznikajícího sociálního a kulturního centra, za které by měla být policie (opět!) squaterům spíš vděčná. Jenomže desítkami dobrovolníků vycíděná bývalá poliklinika vadí policii kvůli squaterům natolik, že tam nyní hodlá nahonem přemístit část své inspekce. Bez ohledu na gesto ministra financí Andreje Babiše, který chtěl squaterům sešlou budovu darovat za symbolickou korunu.
Policie svým chováním vrací do hry totalitní vtipy o její zabedněnosti. Budiž čest naprosto skvělým výjimkám, s nimiž se v tomto sboru setkávám. Možná by se mohli čeští policisté (a žalobce nevyjímaje) v lecčems poučit u nizozemských kolegů. V Nizozemsku sehrává totiž squating roli účinné smysluplné alternativní kultury, čímž v mnohém ulehčuje práci právě policii.
Česká policie vede s Čechy válku
Pomáhat a chránit, čteme na policejních autech. Jde jen o to, komu policie, za dozoru státního zástupce, pomáhá a koho vlastně chrání. Majitel empírového zámečku Vaníček získal tento objekt v dobách ostudné vlády kmotra Milana Jančíka v páté pražské části, kdy v ní korupce a podivné majetkové transakce jen kvetly. Možná je tím v případě Cibulky řečeno vše.
Při nedávném masakru v Uherském Brodě vzali policisté před zešílevším důchodcem zbaběle do zaječích. A pak hodiny spekulovali, jak vlastně proti pomatenému muži zasáhnout. A když se k tomu konečně odhodlali, už si dávno vpálil kulku do hlavy. Trénovat si i s nasazením těžké techniky svaly na neozbrojených squaterech, za kterými mimochodem stojí i řada místních obyvatel, k tomu je ovšem potřeba opravdu velké odvahy… a možná drzosti bez pokory k lidem, kteří si policii jako takovou platí.
Policie si zásahem těžkooděnců na Cibulce, v Praze v posledních letech několikátým předimenzovaným tohoto typu, notně pošramotila pověst. Byl jsem tam, viděl jsem to na vlastní oči.
Někdy je možná lepší používat při zvažování zásahu speciálních jednotek obyčejný selský rozum. Takhle to ale opět působí dojmem (a pokolikáté už?), že česká policie je (ruku v ruce s některými státními zástupci, jimž paragrafy zatemňují mozek) s Čechy ve stále zarputilejší válce. Na válku tu ale máme armádu, policie by měla v duchu svého motta občany především chránit.
V kauze Cibulka policie navíc svými manévry zaštiťuje podezřelou koupi s ještě podivnějším scénářem. O případu chce vedení páté pražské městské části jednat, i kvůli letitému porušování památkového zákona majitelem zámečku. Stálo by možná za to, aby teď naopak squateři podali trestní oznámení na něj, třeba za obecné ohrožení. Ruiny zámečku totiž návštěvníky košířského údolí ohrožují už dávno. Nedělejme si ale iluze, že tentokrát by státní zástupce s policií jednali tak bleskově - to jest v řádu hodin. V tomto případě by zcela jistě šlo, tak jako v mnoha jiných případech, o řád mnoha měsíců, možná let.
