Co se žánru týče, připomínala prezidentova návštěva v Babišově Čapím hnízdě dokonale zvládnutou mýdlovou operu, při níž oko nemá zůstat suché. Jen namísto pracích prášků a kosmetických přípravků, které melodramatické příběhy propagovaly za první republiky, tady jde o zapáchající aféru ministra financí, jíž měla dodat voňavější odér přítomnost Miloše Zemana. A bohužel i tří stovek politicky zneužitých dětí navezených z Klokánků.
Rozzářené oči bezprizorných děcek při křtu klokaní rodinky, Babišův milion coby „drobná pozornost“ Fondu ohrožených dětí, litografie Josefa Lady s názvem Dobrý čáp, kterou hlava státu věnovala ministru financí. To bylo bezesporu dobře zrežírované představení, jenž má dojmout veřejnost.
Jen bychom neměli zapomenout, že děj se odehrává v sídle miliardáře vyšetřovaného kvůli podvodu, díky němuž zřejmě získal padesátimilionovou dotaci od Evropské unie na stavbu tohoto luxusního komplexu.
Zeman ovšem již před časem prohlásil, že Babišovu kauzu, vyšetřovanou evropskou protikorupční agenturou i českou policií, nesleduje. „Já se zabývám pouze věcmi, které mají hodnotu přesahující miliardu korun,“ ležérně pravil.
To je ovšem zajímavé sdělení od politika, považujícího se za lidového prezidenta. Nezajímá ho vyšetřování, v němž jde o možný podvod ve výši padesáti miliónu korun. Co asi na to jeho voliči, z nichž drtivá většina si o takové částce může nechat jen zdát?
Prezident Masaryk kdysi při nutném oficiálním setkání demonstrativně nepodal ruku předsedovi senátu Karlu Práškovi, podezřelému z podvodu, v němž šlo o třicet milionů tehdejších korun. Zeman ale neváhal vstupem na půdu Čapího hnízda a zabijačkovým hodováním s Babišem posvětit když ne porušení zákona, tak určitě nemorální úskok, jehož samotné odhalení by mělo vést k ministrově demisi. Lze si představit výmluvnější prezidentský vzkaz, že podvody a lsti při rozkrádání dotací mají v této zemi zelenou?
Neformální spojenectví Zemana a Babiše, které nechutnou exhibicí v Čapím hnízdě získalo oficióznější charakter, ovšem sahá daleko do minulosti. Přinejmenším do roku 2001, kdy Zemanova vláda přiklepla Babišově Agrofertu chemický koncern Unipetrol. Navzdory tomu, že druhý účastník soutěže - britská firma Rotch - nabídl o tři miliardy vyšší cenu.
Dnes je ovšem i Babiš mocným politikem, jehož snem je zvítězit v příštích volbách natolik drtivě, aby ANO mohlo sestavit vládu, v níž bude mít absolutní nebo alespoň výraznou většinu. Na cestě za touhle metou ale může aféra Čapí hnízdo znamenat vážný problém. Vždyť jak chce Babiš dál sám sebe vykreslovat jako jediného čistého bojovníka proti korupci, když zrovna on je vůbec prvním ministrem Sobotkovy vlády, který upadl do těžkého podezření z podvodu?
V této prekérní situaci je pro Babiše jistě cenná bezskrupulózní podpora momentálně populárního prezidenta. A rád mu půjde z cesty v prezidentských volbách. Pokud mu to nevymluví někdo z hnutí ANO, což je navýsost nepravděpodobné.
Oba přitom mají společného nepřítele: Bohuslava Sobotku, jehož sociální demokracie je dnes jedinou překážkou, která by mohla Babišovi zabránit ve výrazném volebním vítězství. A zrovna tak Zeman si jistě uvědomuje, že by ho v prezidentských volbách mohl ohrozit kandidát širší koalice, jenž by ale neměl šanci bez podpory sociální demokracie.
Zemanův zápis do pamětní knihy v Čapím hnízdě, v němž označil Babiše za přítele, je tedy stvrzením bojové aliance, jejímž cílem je zničení hlavního protivníka a ovládnutí prezidentského i premiérského úřadu. A zřejmě i vytvoření silného mocenského diumvirátu, který by už rozhodně nebyl jen mýdlovou operou.
