Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
22. 6. 2015 8:00

Země chlapů: Ženy jsou v Česku považovány za méněcenný druh

Komentář Martina Fendrycha: Jak jsou u nás placeni muži a ženy v produktivním věku? Nerovně, nespravedlivě. A v penzi je to ještě horší. Krásný, mužský svět.
Žena v Česku? Žádná bohyně. Dá se na ní v práci ušetřit.
Žena v Česku? Žádná bohyně. Dá se na ní v práci ušetřit. | Foto: Aktuálně.cz

V pátek jsme neslavili mezinárodní den rovnosti žen a mužů. Nemohli jsme ho slavit, protože u nás pohlaví rovná nejsou. Sociologický ústav a společnost Gender Studies v Česku začaly sledovat, jak odlišně jsou zde placeni muži a ženy v produktivním věku. Psalo o tom kupříkladu Právo. Sociologové a genderisti vycházeli z dat Českého statistického ústavu (ČSÚ) a Eurostatu z roku 2013. Je to bída. Měli bychom 19. červen nazvat dnem nerovnosti mužů a žen.

V roce 2013 u nás brali muži v průměru hrubou mzdu 29 tisíc korun a ženy 20 tisíc korun. Logicky uvažující občan by čekal, že rozdíly budou klesat s vyšším vzděláním a vyšší funkcí. Jenomže to je naopak. Čím vzdělanější žena a čím zaujímá lepší pozici, tím méně bere než stejně zařazený muž. Zažívá to většina takto situovaných žen. Patriarchát 2015.

Skoro o třetinu (o 30 procent) méně než pánové berou dámy ve věku 35 až 45 let. Vysoce postavení muži mají průměrnou měsíční mzdu necelých 63 tisíc korun, ženy ve stejném postavení 46 tisíc korun. A ještě jeden paradox. Nejvíc jsou bity za to, že odešly z práce na mateřskou dovolenou. Když se z ní vrátí, dostávají podstatně nižší plat než muži na stejné úrovni. Úcta k matce, k rození a výchově dětí, nulová.

V Evropské unii jsme v rovnosti odměňování podle pohlaví pátí nejhorší. Třiadvacet zemí platí muže a ženy spravedlivěji. V celé osmadvacítce rozdíly činí 16 až 17 procent, u nás stabilně, celá léta, pětinu. Žijeme v systému, který automaticky, samozřejmě ženy podhodnocuje (nebo muže nadhodnocuje).

Důvodů najdeme víc. Určitě je to tradice, zvyk zažraný pod kůži, ale taky obyčejný byznys. Když je „normální“ platit ženu za stejnou práci méně, proč jí dávat víc? Proč „vyhazovat“ peníze oknem? A ještě něco. Ženy jsou obvykle méně asertivní, neozvou se a jsou mimochodem pořád ještě zvyklé za muže pracovat. Nejběžnější je to v domácnosti.

Moje známá z malé organizace mi vyprávěla, jak to chodí u ní v práci. Šéf je slušný, nedělá však skoro nic. Nerozhoduje. Neřídí. V práci za něj dělá několik žen, on jenom podepisuje a vzdychá. Když jsem se jí ptal, proč to neřeší, řekla mi: „Mohl by přijít ještě horší ředitel.“

V důchodu ženy často živoří

A ještě jedna do očí bijící nerovnost a nespravedlnost, která s horším a nespravedlivým placením žen souvisí: dostávají v průměru skoro o 40 procent nižší penze. Takže jsou bity v produktivním věku, čím vzdělanější, tím bity více, ale pak ještě živoří v důchodu. Proč? Vychovávaly děti. Dělaly tedy to nejcennější, co mohly. To je odměna.

Podceňování (nejde jen o podhodnocování) žen se, jak dobře víme, projevuje i v politice. Ve Sněmovně ženy zaujímají jen dvacet procent míst, v Senátu devatenáct, v krajských zastupitelstvech dvacet. Nejlépe si vedou „dole“, tedy v zastupitelstvech měst a obcí, tam jich bylo zvoleno 27 procent. Ve vládě zasedají tři ženy (Marksová, Valachová, Šlechtová), premiér a prezident jsou samozřejmě tradičně pánové.

Češi ze srdce nesnášejí nařizování, kvóty, brání se třeba přidělování azylantů z Itálie, protože si je „chceme brát dobrovolně“. S kvótami žen na kandidátkách politických stran je to stejné. Nápad ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera vyvolává odpor a hněv. Lidem vadí diktát, ale zdaleka tolik jim nevadí nespravedlnost. Na tu jsme zvyklí. Přijímáme ji jako samozřejmost. (Hlavně my, muži.)

Do této české reality navrhuje ministerstvo vnitra Milana Chovance spolu s Dienstbierem novelu volebního zákona: ženy by měly zaujmout minimálně dvě pětiny míst na kandidátkách pro sněmovní a krajské volby. To samé platí pro muže. Návrh stanoví, že by obě pohlaví musela být rovnoměrně zastoupena na prvních dvou místech každé kandidátky.

Schopnost a výkon nejsou kritériem

Velký skok. V minulých volbách do Sněmovny a krajů ženy zabraly čtvrtinu míst na kandidátkách. Neplatilo, že by na prvních dvou místech musela figurovat obě pohlaví. Vnitro vymyslelo taky trest za nedodržení pravidla. Týkal by se stran, které by ve volených zastupitelstvech zasedly. Při nedodržení kvót by braly nižší roční příspěvek za mandát o 30 procent (tedy o tolik, o kolik vzdělané manažerky berou méně než muži).

Předpokládám, že návrh neprojde. Kupříkladu předseda hnutí ANO Andrej Babiš už loni v srpnu, když se o kvótách také debatovalo, pravil: „Je to nesmysl, kritériem je schopnost a výkon, ne pohlaví.“ Potíž však nalézáme v tom, že schopnost a výkon, alespoň podle sociologů, kritériem nejsou.

Kdyby kvóty prošly, mohlo by to mít dalekosáhlé následky. Přibylo by zřejmě poslankyň a zastupitelek. Ženy by bylo více vidět a slyšet, přestaly by být neviditelné a neslyšitelné. Najednou by už nešlo tak snadno brát je na hůl v práci, platit je méně za to, že se, smolařky, nenarodily jako muži.

Nenalhávejme si, že se rozdíly v platech a nerovné zastoupení ve Sněmovně nějak přirozeně, automaticky vyrovnají. Za prvé si soutěživí pánové dokážou obhájit svá lídrovská místa. Za druhé je pro firmy milé, když na platech poloviny zaměstnanců ušetří dvacet procent i víc jen tak. Za nic.

Za chybné, hanebné a českou společnost dokonale vystihující ovšem považuji fakt, že důchodkyně berou o dvě pětiny nižší penze. Tohle by se mělo změnit nejdřív. Ale nezmění; státní kasa je na tom stejně jako firma, proč by měla chtít platit více než polovině důchodců o 40 procent vyšší důchod? Vzpomeňme, že poslední zvýšení důchodů má činit 600 korun za rok...

To je totiž smutný a klíčový fakt, že jsou u nás ženy naprosto samozřejmě považovány za jakýsi nižší druh. A mužský systém na tom docela slušně vydělává.

 

Právě se děje

Další zprávy