Jiří Leschtina Jiří Leschtina | Rozhovory
16. 9. 2015 11:25

Jan Kasl: Myslel jsem si, že Babiše převezu. ANO mělo být můj nosič

Někdejší primátor Prahy Jan Kasl, který čtrnáct dní před parlamentními volbami 2002 položil funkci a vystoupil z ODS, se několikrát neúspěšně pokusil o návrat do pražské politiky. Naposledy v posledních komunálních volbách v čele Demokratů Jana Kasla. Poté, co skončilo krachem jeho překvapivé čtyřměsíční angažmá v roli volebního lídra pražské kandidátky hnutí ANO. Dnes tvrdí, že pražská politika do značné míry deformuje poměry uvnitř všech větších stran. „Pražské politiky jen tak někdo nezkrotí. Korupční poměry a z nich plynoucí pokušení zůstávají v hlavním městě obrovské,“ říká Kasl.
Jan Kasl: "Sítě utkané za časů Pavla Béma jsou poněkud potrhané, ale rozhodně nezmizely."
Jan Kasl: "Sítě utkané za časů Pavla Béma jsou poněkud potrhané, ale rozhodně nezmizely." | Foto: Jakub Plíhal

Co říkáte počínání Metrostavu, který nás před sobotním otevřením pražského tunelového komplexu přesvědčuje, že „Blanka není tunel“?

Příliš nechápu, proč se Metrostav tak zuřivě obhajuje. Vždyť byl najatou firmou, která stavěla maximum toho, co mu vedení Prahy umožnilo. Tak se chová každá stavební firma na světě. Ten hlavní problém byl v tom, že měli špatné zadání ze strany města, včetně špatných geologických průzkumů, a byli mizerně kontrolovaní stavebním dozorem, firmou Inženýring dopravních staveb. To jsou dva hlavní viníci. Přitom vedení Prahy je samozřejmě tím stěžejním viníkem.

Proč hlavně?

Všechno začalo za primátora Koukala (ve funkci v letech 1993 až 1998, pozn. red.), kdy byla vybrána nevhodná trasa, vedená ve velice složitých podmínkách. Nechápal jsem, proč nevybrali variantu označenou jako Dana, která měla směřovat pod Evropskou ulicí do Podbaby a dál podél Vltavy. Tím by se vyhnula Praze 6 a nevedla by v blízkosti Hradu. Po spuštění stavby Bémovo vedení nečinně přihlíželo opakovanému selhávání dozoru. Vždyť ten měl hlídat, zda se staví podle dokumentace. A když se ukázalo, že se musí změnit, tak soudný zadavatel by měl zastavit práce, dokud se nezjistí, kolik to bude stát, zda jsou skutečně nutné změny včetně navýšení prací, které nebyly v projektu. Jenže tady se podepisovaly bianco šeky, jen ať se staví, furt se musí jet, aby byl pan primátor Bém spokojený.

Proč jste proti nevhodné trase nějak nezasáhl, když jste se stal po Koukalovi primátorem, v letech 1998 až 2002?

Blanka mi tehdy přišla jako věc strašně vzdálené budoucnosti. Musel jsem řešit mnohem akutnější věci. Například problémy s rekonstrukcí a dostavbou Kongresového centra před blížícím se zasedáním Mezinárodního měnového fondu. Nicméně jsem se zajímal na magistrátě, proč nebyla vybrána varianta Dana. Tvrdili, že by byla oproti Blance hrozně drahá. Řekli mi: Považte, stála by šestnáct miliard!

Jak vnímáte poslední dění na radnici, kde teď přežila koalice? Adrianu Krnáčovou i Martina Stropnického dobře znáte. Stejně jako zákulisní protagonistku - šéfku pražské organizace ANO Radmilu Kleslovou.

Střet Adriany Krnáčové a Matěje Stropnického, to je střet dvou nekompatibilních osobností. Stropnický je mladý bouřlivák, podle mě levicová úchylka. Nezkrotný živel odmítající konzum. Ten by v Praze asi nejradši nestavěl vůbec nic. Na druhou stranu je to člověk příjemný, slušně vychovaný, na rozdíl od Krnáčové. Nekrade, jeho úmysly jsou spíš naivní, ale nejsou to záměry záludné. Na magistrátě se snaží mnohé věci opravdu změnit, oproti předchozím politickým garniturám.

Když jsem byl primátorem, Blanka mi přišla jako věc strašně vzdálené budoucnosti. Musel jsem řešit mnohem akutnější věci. Nicméně jsem se zajímal na magistrátě, proč nebyla vybrána varianta Dana. Tvrdili, že by byla oproti Blance hrozně drahá. Řekli mi: Považte, stála by šestnáct miliard!

Jako chvilkový volební lídr pražského ANO jste ale prý Stropnického chtěl přitáhnout na kandidátku hnutí...

To o mně šířila paní Kleslová, ale nebyla to pravda. S Matějem Stropnickým jsme se bavili o možné spolupráci na Praze 3, kde vedl do voleb uskupení Žižkov nejen sobě, které tam vyhrálo, ale nakonec skončilo v opozici. Pořád si myslím, že jeho působení na Praze 3 by bylo přiměřenější jeho mládí a zkušenostem.

Adrianu Krnáčovou jste ale oslovil...

Protože mi ji doporučila Věra Jourová. Krnáčová se mi jevila jako chytrá, schopná, navíc poměrně známá díky vedení Transparency International. Až později jsem se dozvěděl, že její působení tam nebylo ideální. Už tehdy se prý ukázalo, že jako manažerka je slabá.

Odrazoval jste ji od toho, aby po vás převzala roli pražského volebního lídra ANO?

Mluvili jsme o tom. Stejně jako já musela vidět, že to s paní Kleslovou nemůže fungovat. Měla stejnou šanci vycouvat jako já. Ale šla do toho dobrovolně. Pokud vím, chtěla zůstat na ministerstvu vnitra jako náměstkyně. Přijala kandidaturu do zastupitelstva, ale neměla myslím až takovou ambici stát se primátorkou. A také to bylo v kampani vidět. Žádná strhující vůle z ní nevyzařovala.

A jak si teď podle vás stojí jako primátorka?

Teď se Adriana ocitla na lepší straně. Její pokus vzepřít se diktátu Radmily Kleslové, téhle černé mamby v pozadí a podle mne nejnebezpečnější osoby v ANO, je mi sympatický. A situace ji nakonec tlačí k Matěji Stropnickému. Oni teď vytvořili zvláštní dvojici jak vystřiženou z Války Roseových – doma se to mlátí, ale navenek se podporují. Docela dobře zareagovala Trojkoalice, která se za Stropnického postavila. Byť třeba Starostové měli s jeho nominací problém už na začátku. Protože on je skutečně extrémně levicový člověk.

Myslíte si, že zásadní vliv na pražském magistrátu mají pořád podnikatelští šíbři a jejich sítě utkané za časů Pavla Béma?

Myslím si, že ty sítě jsou poněkud potrhané, ale rozhodně nezmizely. Vždyť Bém tady zanechal obrovskou stopu. Dokázal působit v meganásobku všech předchozích korupčních afér, skandálů, investic. A zřejmě i s nimi spojených úplatků. To všechno násobil třemi nulami. A nezapomeňte, že je tam kontinuita sociální demokracie, která má své zájmy. Ale jinak je současná koalice spojením nejméně zkušených zastupitelů, kteří kdy byli do pražského zastupitelstva zvoleni.

Teď se Adriana ocitla na lepší straně. Její pokus vzepřít se diktátu Radmily Kleslové, téhle černé mamby v pozadí a podle mne nejnebezpečnější osoby v ANO, je mi sympatický. A situace ji nakonec tlačí k Matěji Stropnickému. Oni teď vytvořili zvláštní dvojici jak vystřiženou z války Roseových – doma se to mlátí, ale navenek se podporují.

A co první porevoluční zastupitelstvo, jehož jste byl členem? Ani vy jste neměli žádnou zkušenost s řízením města.

Ale měli jsme nějaký étos. Teď tam étosu moc nevidím.

Ale zase nejsou noví zastupitelé zapleteni do starých zájmových sítí.

Ale mnohdy jsou tak naivní, že v těch sítích fungují, aniž by to věděli. Praha se zastavila, nic se neděje, nic se nerozhoduje, nic se nerozvíjí. Ten zmatek nastal už za Svobody, který nebyl dobrý primátor. Ať se na mě pan docent nezlobí, jeho ego možná bylo uspokojeno, ale Praha na to doplatila.

Když padla Svobodova druhá koalice – s TOP 09 –, mluvil jste o tom, že by Zdeněk Tůma měl obětovat příjmy z auditorské firmy KPMG a ujmout se funkce primátora. To jste myslel vážně?

Role primátora Prahy je docela magická. Není vyloženě exekutivní, ale můžete na lidi působit vahou své osobnosti. Tůma má životní zkušenost i osobní charisma. Kdyby ho dokázal využít, mohl mnohé věci posunout dopředu. To se bohužel nestalo.

A vy byste se na jeho místě vzdal příjmů z KPMG?

Já jsem v roce 1998 obětoval příjmy z výnosného architektonického ateliéru. Ve srovnání s nimi jsem šel jako politik ekonomicky hodně dolů. Z hlediska chladného kalkulu to nebylo rozumné. Buď jste trochu blázen a jdete do toho, anebo ne. A Tůma není ani trochu blázen. Prostě si spočítal, že mu ani primátorský řetěz za to nestojí. Jen škoda, že si vzal Prahu na triko a pak se na ni vykašlal. Ale lidsky ho chápu.

Když jste neuspěl s Evropskými demokraty ve volbách 2006, řekl jste: Nebudu se už do politiky zapojovat, je to úmorné a zbytečné. Co se od té doby změnilo, že jste v roce 2013 kývl na Babišovu nabídku a stanul v čele pražské volební kandidátky hnutí ANO?

Já myslel, že Babiše převezu. Což jsem se velmi mýlil. Když mi to nabídl, poněkud sobecky a spekulativně jsem kalkuloval, že je tady šance využít té vlny kritiky korupce a zlořádů, na které Babiš surfuje, a vyhoupnout se na radnici a dostat tam pár slušných odborně vybavených lidí, které bych si na kandidátku přivedl. A že pak s topkou, s Hudečkem, možná s hnutím Starostové a nezávislí a dalšími slušnějšími politiky vytvoříme koalici změny.

Využít popularity ANO coby nosiče – to byl dost cynický plán.

Uznávám, že to bylo poněkud cynické ve smyslu: použiji nosič a dám mu svůj obsah, svoji příchuť. Jenomže jak Prahu chcete změnit? ODS nezměníte, sociální demokracii by mě ani nenapadlo měnit. A topka s tehdejšími spory mezi Hudečkem a Vávrou mě také příliš nelákala. ANO přišlo ve správnou dobu a mělo peníze. Tak jsem si řekl, proč nevyužít – a klidně můžete napsat zneužít – té vlny tsunami, která spláchne staré struktury z radnice. Jenže problém byl, že Babiše jsem znal jen velmi obecně a vůbec jsem nevěděl o Kleslové.

Vy, takový znalec pražské politiky a jejího zákulisí, jste neznal paní Kleslovou?

Ona přece vždycky byla dokonale v pozadí, lobbovala pro Babiše ve Sněmovně. A po roce 2006, kdy jsem skončil s politikou, jsem se s ní už nepotkal.

Kdo vás seznámil s Andrejem Babišem?

Věra Jourová mě k němu přivedla. Dlouho jsem odmítal se s ním sejít, ale nakonec jsme šli na oběd. A musím říct, že ten člověk na mě nepůsobil úplně špatně. Říkal jsem mu, že by si měl pořídit nějakou figuru do čela svého hnutí, protože působí hrozně, když v televizi vyskakuje a mluví tou svou husákovštinou. A on skutečně působil dojmem, že někoho shání, kdo by jeho hnutí vedl a on by to financoval. Dneska si myslím, že už tenkrát měl své plány a nebylo to nezištné, jen jsem ho neprohlédl.

Babiš souhlasil s tím, že si na kandidátku vezmete svoje lidi?

On mi říkal: Budete kapitán a přiveďte si svůj tým. Ale až tak to nemyslel. Ve skutečnosti mi nechtěl nabídnout tu kocábku. A hlavně to tak nemyslela paní Kleslová, se kterou mě seznámil asi dva měsíce poté, co jsem mu předběžně kývl, že to dáme dohromady.

A jak to myslela Radmila Kleslová?

Babiš mi ji představil jako někoho, kdo mu udělá strukturu pražské organizace, aby věci fungovaly uvnitř. Zatímco já budu mít na starosti celou kandidátku. Ale paní Kleslová rychle popřela jakékoliv moje pravomoci, nechtěla mě pustit k členům ANO. Kvůli ní například rezignoval šéf Prahy 3, s nímž jsme dělali nějakou akci, a ona na něj řvala, co si dovoluje se mnou něco organizovat, když ona jako předsedkyně to zakázala…

Pochopil jste, na čem je založeno silné pouto mezi Babišem a Kleslovou?

První se nabízelo, že bývalá komunistická rozvědčice má na Babiše založeny nějaké desky. Ale tak jednoduché to nebude. Možná tam hraje roli obyčejná lidská důvěra, kterou v něm vzbudila. Protože mu dobře sloužila, stála u všech jeho důležitých obchodů, které Babišovi s Agrofertem pomohly k miliardám. Ale zase: proč si Babiš, tenhle egoista a bezskrupulózní žralok v byznysu, u sebe drží zrovna tuhle podivnou ženskou? Která mu dokonce už dneska kazí image.

Varoval jste před ní Babiše?

V její přítomnosti, za účasti Andreje Babiše a Věry Jourové, jsem jí do očí řekl, že jako místostarostka Hrdličkovy koalice na Praze 10 nepřináší žádnou změnu, s níž se Babiš pořád oháněl. Vždyť ona mohla už dávno odejít z té zkorumpované Zátoky sviní, jak se přezdívá radnici na Praze 10. A ona mi na to řekla, že jít do voleb jako místostarostka je přece výhodnější. Ta paní nemá nejmenší schopnost takové věci vnímat.

Čím jste ještě argumentoval?

Že ač místostarostka, o Praze neví nic. Akorát se tam natřásala s kytičkama. A třetí argument byl, že za sebou táhne kariéru zaměstnankyně rozvědky školené pro rozvracení cizí země.

Tvrdil jste, že na vás sbírala kompromitující materiály. Nedramatizoval jste to poněkud?

Z různých stran se mi doneslo, že rozhazovala sítě a říkala: Dejte mi na Kasla, co máte, a když nic neseženete, tak mu dejte fet do auta.

Tohle jste měl odkud?

Od lidí z ódéesky na Praze 9. A také od přítelkyně zaměstnance jedné soukromé bezpečnostní agentury. Ale i členové sociální demokracie, kteří ji znali jako estébačku před devadesátým rokem, mi říkali: Pozor, je nebezpečná, všeho schopná, absolutně zákeřná. Myslím, že i Babiš si uvědomoval, že má svoje negativa. Proto také nepřipustil, a ani to nikdy neměl v úmyslu, aby kandidovala na pražskou radnici. To jen ona se snažila zvyšovat svou cenu, když přiměla některé šéfy oblastních buněk, aby ji nominovali na kandidátku.

Necítíte výčitku, že jste do voleb nešel se Starosty a nezávislými, s nimiž jste jednal o možném vedení kandidátky a pak jste je nechal na holičkách?

Vůči Starostům a nezávislým cítím určitou výčitku, oni mohli mít pocit, že jsem je zklamal a opustil. Na druhou stranu, my jsme nebyli na něčem pevně dohodnutí. V jednu chvíli jsem pak navrhoval společný projekt ANO a STAN. A Starostové se tím chvilku docela vážně zabývali. Jenže jakoukoliv spolupráci dementovali poté, co je Kalousek seřval. Když jsem se o tom někde zmínil v médiích, Kalousek mi volal, co to vykládám, vždyť on přece nikdy na nikoho neřve.

Uznávám, že to bylo poněkud cynické ve smyslu: použiji nosič a dám mu svůj obsah, svoji příchuť. Jenomže jak Prahu chcete změnit? ODS nezměníte, sociální demokracii by mě ani nenapadlo měnit. A topka s tehdejšími spory mezi Hudečkem a Vávrou, mě také příliš nelákala. ANO přišlo ve správnou dobu a mělo peníze. Tak jsem si řekl, proč nevyužít - a klidně můžete napsat zneužít - té vlny tsunami, která spláchne staré struktury z radnice. Jenže problém byl, že Babiše jsem znal jen velmi obecně a vůbec jsem nevěděl o Kleslové.

I poté, co vaše angažmá v ANO zkrachovalo, jste řekl: Pořád nemám tendenci Babiše zatracovat. Platí to pořád?

Už ne. Není to ten hodný strýček filantrop, který chce pojistit lepší budoucnost našim dětem, aby si tady měly kde hrát. Za vším, co dělá, je chladnokrevný kalkul. Ale hlavně není schopen změny, nikdo ho nenaučí, nebo nevnukne myšlenky, jak demokraticky řídit nějaký subjekt. Kalousek má pravdu, když říká, že Babiš není demokrat. Babiš tomu nerozumí a diví se, proč by měl být. Vždyť přece když to platím, tak rozhoduju.

Nelitujete po karambolech v ODS, s Evropskými demokraty a naposledy s Babišem, že jste vůbec do politiky vstoupil?

Určitě to pro mě byla výborná škola, poznal jsem lidi, které bych jinak nepoznal, mám zážitky, které bych jinde neprožil. Nepoznal bych možná svoji nynější manželku. Nelituju toho.

Byl jste primátorem za Klausovu stranu v době vlády skryté koalice ODS a ČSSD. Neměl jste výčitky, že tak trochu dáváte lidskou tvář opoziční smlouvě, která skutečně ohrožovala demokracii?

Tak kolem roku 2000 mi to už bylo jasné. Že tam dělám ksicht, který se jim hodí, a nic z něj nemám, když se jim to nehodí. Což byl také důvod, proč jsem ještě před volbami 2002 rezignoval na post primátora a vystoupil z ODS. Abych jim nedělal ten ksicht. A když jsem se dostal do obdobné situace o třináct let později s ANO, řekl jsem jim: Tak to ne. Tohle jsem si už zažil v ODS, pěkně děkuju.

Je pravda, že jste po odchodu z ODS volil Vladimíra Špidlu?

Ano, ale ne kvůli sociální demokracii, nýbrž proto, že slíbil, že se nebude paktovat s Klausem. Věřil jsem mu, že opravdu chce rozbít ten příšerný komplot ČSSD a ODS. Což pak udělal, alespoň vnějškově. Uvnitř – například právě v Praze – to fungovalo vesele dál. A dodnes to leckde v krajích nebo městech funguje.

Kdy se zase pokusíte o nějaký výpad do politiky?

To už se nebude opakovat.

Jste si stoprocentně jistý?

Přesně tak. Vždyť mi je čtyřiašedesát, nemám ekonomické zázemí, nemáme našetřeno. Jsem v penzi, pobírám důchod a zároveň jedu na dva úvazky. Dělám pro svoji firmu a jako externista pro Institut plánování a rozvoje. Tak to prostě funguje.

 

Právě se děje

Další zprávy