Lukáš Tóth Lukáš Tóth | Názory
29. 1. 2020 18:15

A přece se točí! Jak proměnit hazard v dobrého sluhu

Co mají společného hrací automaty, pochvaly od šéfa, sociální sítě a Kinder vajíčka? Roli v nich hraje příjemná nejistota a pocit, kterým umí náš mozek odměnit. Že nás hazard může zničit, dobře víme. Ukazuje se ale, že může i slušně posloužit.
Důvod, proč se hracím automatům tak daří, je až trapně jednoduchý: nejistota výhry.
Důvod, proč se hracím automatům tak daří, je až trapně jednoduchý: nejistota výhry. | Foto: Shutterstock

Za poslední měsíce několik českých měst rázně "zatočilo" s hazardem (hahaha). V Brně vypršela licence posledním hracím automatům, Prahu pak nejspíš čeká jejich celoplošný zákaz.

Foto: Aktuálně.cz

Boj proti hazardnímu hraní je celosvětově na vzestupu. Přitom jím ale - s trochou nadsázky - trávíme stále více času. Jeho principy se dostávají do dalších a dalších sfér našeho každodenního života. Číhají na nás v chytře navržených produktech i na sociálních sítích.

Základ je až trapně jednoduchý: nejistota výhry. Točení na automatu je odměnou samo o sobě. Nával, který při něm zažíváme - pocit očekávání, jak to dopadne -, vyvolává příjemné pocity. Na rozdíl od výhry tuto podvědomou odměnu navíc dostaneme vždycky. Dost na to, abychom si s hraním asociovali příjemné pocity, což je ta nejlepší cesta k případné závislosti.

Dobrou zprávou je, že "efekt nejistých odměn" si lze obstarat i bez rizika.

Nejistá vejce

Krásným příkladem produktu, který princip nejisté odměny dotáhl téměř k dokonalosti, jsou Kinder vajíčka. Nikdy nevíte, co vás čeká uvnitř. Bude to skvělá hračka, nebo hloupost? Rádi zažíváme příjemné napětí spojené s jejich otvíráním. V tu chvíli jako bychom tak trochu vlastnili vše, co lze potenciálně najít uvnitř. Je to loterie v tom nejlepším možném hávu: zábava a potěšení.

Zkuste si schválně představit, že by vajíčka měla na obalu fotku přesně té věci, která se skrývá uvnitř. Šla by tak na odbyt? Což je mimochodem i jeden z důvodů, proč balíme dárky pro své nejbližší. U daru bez obalu oceníme věc samotnou. Oceníme i myšlenku, která vedla k darování. Rozbalování je ale rituál, při jehož vykonávání zažíváme větší či menší nával spojený právě s nejistotou: Co to bude? Potěšení z napětí už nám nikdo nevezme, byť by nás i dar samotný zklamal.

Principu nejistoty využívají obchodníci po desetiletí. Pamatujete na rozbalování náhodně sestavených balíčků karet Magic: The Gathering či kolo štěstí u Mountfieldu? Podobně dnes funguje otevírání odměn za on-line nákup či objednávku na mnoha e-shopech.

Virtuální Klondike

Jenže zatímco přehnaná obsese točením kola štěstí příliš společenského rizika negeneruje, některé moderní aplikace principu nejistých odměn ano.

Dobrým příkladem je nástup takzvaných lootboxů. Stovky moderních mobilních her umožňují hráčům kupovat si předměty a zdroje, které jim zajistí úspěch.

Na tom ještě není nic destruktivního - je na každém, zda chce za takové věci utrácet. Problém nastává, pokud se celý fenomén posune do hazardní roviny. V praxi to vypadá tak, že některé aplikace nabízejí místo konkrétních předmětů "truhly" s neznámým obsahem. Ano, nápadně to připomíná točení klikou automatu nebo čekání, zda padne jackpot.

Někteří predátorští vývojáři aplikací s placenými lootboxy velice rychle přišli na to, že jde o způsob, jak se vyhnout zákonům o gamblingu a zaútočit i na ty nejzranitelnější: děti. Eticky problematické firmy navíc zjistily, že je nejlepší soustředit se na několik málo jedinců - takzvané "velryby", které za lootboxy utratí maximum peněz. Někdy tak nezletilí utratili i statisíce korun z účtů svých rodičů a na internetu se svěřovali, že se jim nedaří přestat.

Princip nejistých odměn zkrátka táhne a útočí na naši přirozenost. Může nám zpříjemnit všední den, ale může také způsobit výrazně víc. Problém nastává, pokud nás nutí vracet se příliš často k věcem, které nás tak či onak ruinují.

Social networ(k)

Od masového nástupu chytrých telefonů toho dokážou dokonale využívat zejména sociální sítě.

Začíná to vibrací v kapse či známým tónem. Co to asi bude? Bude to příjemné, nebo všední? Pokračuje to otevíráním samotné aplikace. Co na zdi uvidím? Bude to pro mě zábavné, relevantní, nebo nudné? A co když zascrolluji níž?

Následuje otevření červeně svítících notifikací. Co asi dostanu, když na ně kliknu - zatáhnu za virtuální hazardní páčku? A kolik asi dostanu lajků za post, který jsem vytvořil? Od koho? Kdo jej bude komentovat a jak?

Není to jen otázka zvědavosti. V praxi jde o neustálé točení na virtuálním automatu se vším, co k tomu patří. Excesivní používání sociálních sítí tak stejně jako hazard může měnit strukturu mozku, vytvářet sklony k depresím, a část expertů jej dokonce přirovnává k braní kokainu.

Lze samozřejmě namítnout, že nejde o peníze, tak jakýpak hazard? Investujeme přece pouze čas a pozornost. Jenže v digitálním světě platí rovnice "čas a pozornost = příjem pro majitele sítě". Žijeme zkrátka už v "pozornostní ekonomice", kde je náš upřený pohled vzácným zdrojem a náš čas měnou.

Sociální sítě mají samozřejmě ohromné množství pozitiv a větší problémy vznikají až při jejich velmi častém používání. Jenže na rozdíl od hazardu se jejich lákadlům zatím neumíme příliš účinně bránit. Jak by asi vypadal Facebook, kdybychom v horní liště každý viděli, kolik hodin, dnů, týdnů, měsíců či let jsme na něm již strávili? To asi ukáže až čas, ale například u některých typů on-line heren je to již standard.

Všichni budeme pracovat v kasinu

Princip nejistých odměn se ale naštěstí kromě Kinder vajíček dá využít i k bohulibým účelům. V posledních letech například přibývá experimentů v laboratořích i reálných firmách, které ověřují, jak fenoménu využít v pracovním prostředí. Konkrétně u pochval a odměn za dobře vykonanou práci. Vzniká cosi jako "teorie optimálního chválení" - jakým způsobem a jak často chválit, aby se pochválený cítil co nejlépe.

Ukázalo se, že pokud jsou pochvaly (= výhry) příliš časté či očekávatelné (například stejná pochvala či odměna po každém dokončeném projektu), klesá velmi rychle jejich účinnost. Klesá tím i spokojenost v práci a motivace k další činnosti. Firmy tak postupně přicházejí na to, že jistá (správná) míra nejistoty v odměňování a chválení přidává právě i podvědomou odměnu za nejistotu.

I to se v extrémních případech samozřejmě může zvrhnout v manipulaci. Ale kdo by se nechtěl v práci cítit jako u kola štěstí?

Autor, ekonom, je spolumajitelem společnosti Behavio.

Mnozí sázkaři už neznají hodnotu peněz, jsou to pro ně jenom čísla, za jednu noc prohrají i desetitisíce korun, líčí vedoucí Gambling Ambulance. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy