Je Den nezávislosti, od jednoho pobřeží k druhému budou dnes ulicemi velkoměst i městeček proudit průvody, bude se grilovat, k noční obloze vylétnou rachejtle ohňostrojů, a to vše k oslavě vzniku Spojených států amerických, léta Páně 1776.
Ten přívlastek "Spojených" ale pro mnoho obyvatel americké metropole - Washingtonu, D.C., a přilehlých předměstí - v posledních dnech už předem nese trochu nahořklou chuť. Washington a jeho okolí jsou demokratickou baštou, kde v prezidentské volbě v roce 2016 lidé ve velké většině (mezi 75 a 91 procenty) dali hlas Hillary Clintonové. Jenže prezidentem se stal Trump a demokraté ve Washingtonu se teď už třetím rokem cítí jako okupovaní na svém území.
A právě i v Den nezávislosti se Trump zase jednou rozhodl dělat věci zcela po svém a oslavy v hlavním městě si tak trochu přivlastnil. Tam, kde se 4. července jinak konají koncerty a lidové veselice - u Lincolnova památníku uprostřed Washingtonu -, přednese jako první prezident moderní americké historie během svátku projev. Musel se sice z logistických důvodů vzdát myšlenky na velkolepou vojenskou přehlídku, po které zatoužil, když před dvěma roky navštívil Paříž v den, kdy si Francouzi připomínají pád Bastily, show jako takovou si ale vzít nenechá.
Nad lidmi přelétne Air Force One i supermoderní vojenské stroje F-35, z armádní základny Fort Stewart v Georgii přivezli k vystavení tanky Abrams i obrněné transportéry Bradley. A ohňostroj bude podle pořadatelů mohutnější a delší než kdykoli předtím. "Bude to jako nikdy," slíbil Trump a snad jen v jednom bodě to celé zase trochu pomotal, když avizoval, že vedle už zmíněných abramsů budou k vidění i "zbrusu nové tanky Sherman".
Co na tom, že v těch Američané bojovali už za druhé světové války, načež je v 50. letech armáda vyřadila z výzbroje, takže k obdivu se návštěvníkům nabízejí muzejní kousky. Donald Trump se prostě jen zase jednou nechal trochu unést, přičemž z volného proudu jeho odchylek od faktů a reality je tahle ještě docela nevinná.
Zvláštní tango
Trumpovým voličům je to samozřejmě úplně jedno. Pro ně jsou tyhle špeky, kdy novináři chytají "jejich" prezidenta za každé slůvko, jen bzučením mediálního hmyzu.
V extrémních případech se na ně dívají jako na něco, co je třeba zničit. Jako třeba loni na podzim, když lunatický Trumpův příznivec z Floridy rozeslal balíčky s výbušninou (naštěstí nefunkční) do několika amerických redakcí. To je ale opravdu už akt vyšinuté mysli, který se může objevit i na druhé straně. Obecně lze ale spíše říct, že Trumpovi voliči s novináři hrají podobnou partii jako sám prezident.
Je to takové zvláštní tango, šlapete si na nohy, i se přetlačujete, ale ve výsledku vás to vzájemné smýkání tak nějak baví. Když jsem zde v předchozím Americkém týdnu psal o zážitcích s demokratickými voliči, pak v případě těch Trumpových je nejzajímavější asi právě to, jak v osobních rozhovorech reagují na novináře.
Jsou skeptičtí, nedůvěřiví a možná si do vás i rýpnou. Během předvolebních shromáždění třeba bučí a skandují "CNN sucks". Ale v rozhovorech "jeden na jednoho" to není ani zdaleka tak vyhrocené. Převládající emocí není zloba, ale spíše něco jako hra. Není to zlomyslnost jako spíše zvědavost, když sami testují, zda k nim chováte předsudky, které od vás očekávají.
Tak například podsaditý chlapík v městečku Taylor v severovýchodní Pensylvánii. Přijede k pumpě na ztepilém motocyklu Harley Davidson. Na tričku pod koženou černou vestou má napsané Harley Davidson. Na předloktí vytetováno Harley Davidson. Prořídlé, spíše žádné vlasy na hlavě dohání šedivějící bradkou. Koupí vodu v plastu a na odpočívadlo kousek stranou si jde zapálit.
"Každý Trumpův volič není hloupý, já vím, kde je Praha," přerušuje moje vysvětlování, že jsem z Česka, což je na jih od Německa… "Itálie, Praha, Irsko, to je můj bucket list," dodá, co chce stihnout procestovat, až za pár let půjde do důchodu.
Když se pak ale zeptám, čím se živí, s úsměvem odpoví: "A to už ti právě neřeknu, co já vím, co jsi zač, třeba jsi nějaký demokratický špion nebo si ze mě někde na webu budeš dělat legraci." Nenechá se vyfotit a svůj motocykl jen tak, aby nebyla vidět poznávací značka.
Je v tom porce nedůvěry, ale i nadsázky. Je ochoten říct křestní jméno, prý Matt, a věk, devětapadesát, což nejspíše sedí. A je ochoten vyprávět, že od osmnácti byl na přání otce, který sloužil v druhé světové válce, registrovaný demokrat a že demokraty i volil. "A popravdě řečeno, Clinton byl dobrý prezident," řekne a ještě dodá, že "Monica, to byla jeho čistě osobní věc", která s politikou nesouvisela.
Čímž už se pomalu přesunujeme k Trumpovi. "Má nevymáchanou pusu, ale kdybych já byl prezident, tak bych mluvil stejně, jako normální lidi," říká Matt, že Trump je prostě "hard ass" a že tak je to správně.
V republikánských primárkách v roce 2016 přitom dnešní prezident nebyl Mattovou první volbou, jeho favoritem byl senátor Ted Cruz z Texasu. U Trumpa z New Yorku si Matt nejdříve nebyl úplně jist, co může čekat, čemu věřit. Pak si ho ale získal.
"Obama a Hillary," je Matt přesvědčen, "chtěli Američanům šáhnout na zbraně." Trump ne, a i proto ho volil. Chvíli kroužíme kolem toho, jak je to se zbraňovými zákony konkrétně v Pensylvánii, zda je potřeba zvláštní povolení na skryté nošení zbraně (concealed carry), až Matt pochopí, co chce novinář z Evropy vidět. Odhrne koženou bundu a vzadu za opaskem vykoukne pouzdro s pistolí.
"Ale já jsem good boy, nestřílím lidi na ulici," doplní Matt. A opět je v tom kromě velké nadsázky cítit i vážně míněná obrana před předsudky, které od novináře automaticky čeká. Což se jen potvrdí, když během loučení zopakuje: "Neřeknu vám, co dělám, ale do práce chodím celý život, každý den."
Nestřílím lidi, nebiju ženu
O několik mil dále, v městečku Avoca, použije čtyřiapadesátiletý Trumpův volič jménem Louis velmi podobná slova, evidentně veden stejnou intencí: totiž popřít představy, že Trumpovi voliči jsou podivní exoti. Což je přesvědčení, které si podle něj novináři už předem nosí v hlavě.
"Nestřílím lidi, nebiju ženu, máme čtyři děti… Chodím do práce, nikdy jsem nepřišel pozdě," usmívá se Louis a jako by čekal, zda má novinář ještě nějaké speciální dotazy.
Nemá. Louis je sympatický, normální, dvakrát volil Obamu, ale Trumpovi věřil jako "byznysmenovi, který ví lépe než politici, co dělat". V posledním roce Louisovi na výplatní pásce přibylo 50 dolarů měsíčně. Je přesvědčen, že jde o pozitivní dopad Trumpovy reformy daní. "Není to moc, ale je to dobrých 50 dolarů."
S čímž nelze nesouhlasit, je to třeba plná nádrž benzinu. A o věcech, v nichž se rozcházíme - jako když Louis tvrdí, že v USA mají nejlepší zdravotní zabezpečení - nemá cenu se přít. Tak dobře ani jeden z nás svět toho druhého neznáme.
A kdybych Louisovi řekl o těch Trumpových "zbrusu nových tancích Sherman"? Nejspíše by se na mě jen shovívavě podíval, zda mi to stojí za to. Právě na Den nezávislosti by přitom měl pravdu. Červená nebo modrá, republikánská nebo demokratická, šťastné narozeniny, Ameriko!
"Bude to o naší zemi, bude to pozdrav Americe," avizoval Donald Trump, jak chce svůj projev od Lincolnova památníku pojmout. Držme Spojeným státům americkým a tamním lidem palce, ať to jako pozdrav všem také dokážou vnímat. Aspoň jednou za rok.
