reklama
 
 

Americký týden: Imigranti raus, zemi si rozvracet nedáme!

19. 7. 2019 11:00
Spokojenost v Bílém domě. Strach a zloba, strategie z prezidentských voleb 2016, opět fungují.

Když se deník Daily Mail v polovině tohoto týdne prezidenta Donalda Trumpa zeptal, jak se mu líbí obrovský humbuk, který ve Spojených státech vzbudily jeho výpady proti čtyřem kongresmankám, kterým prezident poradil, "ať se vrátí, odkud přišly", odpověděl Trump: "No, řekněme to takhle: Nejsem nespokojený."

A Trump opravdu nemá důvod ničeho litovat, jeho politická strategie mu vychází skvěle. Dokázal propojit hned dvě věci, které především jeho voliče, ale nejen je, zdvíhají na nohy.

Zmíněné kongresmanky patří k levicovému křídlu strany, do Kongresu vtrhly po loňských listopadových volbách jako velká revoluční voda. Pod vedením nejmladší a nejhlasitější z nich, devětadvacetileté Alexandrie Ocasiové-Cortezové, kromě jiného požadují státem garantované všeobecné zdravotní pojištění, zrušení školného na státních  univerzitách, uzákonění práva na práci.

Také volají po svého druhu reparacích za někdejší křivdy otroctví pro současnou černošskou menšinu a navrhují zrušení americké Imigrační a celní služby, což by v praxi znamenalo více méně propustnou hranici, navíc bez jakékoli kontroly imigrace uvnitř USA.

Pokud vás při tomto výčtu napadlo, že jde o hodně divokou, pro obyčejného bílého Američana až "crazy" agendu, tak BINGO! Své vlastní voliče Trump o ničem přesvědčovat nemusí. Mezi nimi je Alexandria Ocasiová-Cortezová - neboli "A-O-C" ("Ej-ou-sí"), jak ji už nazývají všeobecně rozpoznatelnou zkratkou - "bláznivá socialistka", případně komunistka, která chce zničit Ameriku.

Trump by ovšem potřeboval, aby ji a její kolegyně z revoluční buňky měli co nejvíce na očích i jiní voliči, aby se mu podařilo přesvědčit i Američany ze středu politického spektra, že právě AOC a spol. jsou současnou tváří Demokratické strany.

Trump by potřeboval, aby se tito voliči při představě Ameriky, kterou by měli řídit demokraté, cítili nejistě, nepohodlně, odmítavě. A aby příští rok buď zůstali doma a nešli volit, nebo v ideálním případě dali hlas jemu, Donaldu Trumpovi.

A klíčovou otázkou pro Trumpa je, jak to zařídit. Jak vykreslit Demokratickou stranu, kde ve skutečnosti mají v Kongresu i na úrovni jednotlivých států převahu středovější politici, coby levicovou, socialistickou úderku. Trump potřebuje, aby právě kolem radikálek bylo co nejvíce humbuku. Ony budou reagovat na něho, on je bude dál provokovat a celý mediální kolotoč se bude točit v Trumpově režii.

Celý tento uplynulý týden to Trumpovi přesně tak vyšlo, ale "díky" tomu, že použil ještě jeden nástroj jako katalyzátor celého mediálního cirkusu. Jenže nástroj ještě zdaleka pokleslejší a nebezpečnější, než je strašení Ameriky údajným socialismem Demokratické strany.

Všechny čtyři kongresmanky jsou Američanky, tři se v USA i narodily. Po svých rodičích jsou ovšem také všechny "women of colour", tedy nejsou bělošky. AOC je v tomto smyslu Portoričanka, druhá má rodiče z Palestiny, třetí přišla do USA ze Somálska a čtvrtá je Afroameričanka.

Marná sláva, i ve Spojených státech, i v tamním tavicím kotlíku, jsou z pohledu většinové společnosti stále trochu jiné. Stále jsou tak trochu imigrantky. Svým původem, svým kulturním zázemím. A toho teď Trump zneužívá. Zneužívá strachu z jinakosti, z lidí jiných zvyků, jiné barvy kůže, z toho, že ohrožují a změní naši společnost, "our way of life".

Je to cynické a Trump si hraje s ohněm, když otevřeně podkuřuje rasistům a i v ostatních Američanech probouzí ty nejhorší atavismy. Když jim klepe na jejich temné komnaty a podněcuje v nich to, co Amerika v minulosti už opakovaně zažila.

Je zemí imigrantů, kterých se ale už také mnohokráte bála. Je příležitostí, otevřeným, novým světem, který se už ale tolikrát štítil cizorodého, nečistého.

Ellis Island je magické místo. Přivřete oči a cvrkot dnešních návštěvníků se promění v šum někdejších imigrantů, kteří přes tento ostrov na dohled od Manhattanu na přelomu 19. a 20. století proudili do USA. 

Jenže Ellis Island byl vybudován i jako omezení a filtr migrace. Ve sluchátkách vám zapůjčený zvukový průvodce vysvětluje, že už na schodech z přízemní haly do dalšího patra imigrační úředníci tipovali ty, kteří, obtěžkáni tím, co z domoviny zvládli přivézt, měli potíže schody zdolat. Stali se z nich kandidáti na zpětnou cestu přes Atlantik.

Zvukový průvodce končí upozorněním pro současného návštěvníka, že pokud by jemu dělaly schody potíže, může použít výtah. Je to komické, ale celé je to neveselé. Je to realita, strach těch, kteří se už v Americe cítili doma, že nová přicházející vlna jim vezme "jejich" zemi, byl od samého počátku průvodním jevem imigrace do Ameriky.

V polovině 19. století to byl v tehdejší protestantsky čisté Americe odpor proti náporu katolíků z Irska a také z Německa. Reakcí na následnou asijskou vlnu byl v roce 1882 výnos, který zakázal imigraci z Číny.

Proud příchozích se znovu změnil, na začátku století přišel čas imigrantů z východní a jižní Evropy. Poláci, Češi, Slováci, Srbové…, okolo roku 1910 představovali imigranti 15 procent populace USA.

Reakcí byl restriktivní imigrační zákon, který stanovil, že počet příchozích z jednotlivých zemí může tvořit maximálně dvě procenta z počtu přistěhovalců, který měla daná země v USA v roce 1890. A imigraci z Asie zapověděl zákon zcela. "Amerika musí zůstat americká," prohlásil prezident Calvin Coolidge, když zákon (Immigration Restriction Act) v roce 1924 podepisoval.

O čtyřicet let později, v roce 1965, tehdejší prezident Lyndon Johnson kvóty zrušil, Spojené státy se opět otevřely. A počet imigrantů v USA se od té doby více než zčtyřnásobil, v roce 2015, kdy Donald Trump vytáhl do boje o Bílý dům, už opět tvořili necelých 15 procent všech obyvatel USA.

"Přicházejí s nimi drogy, přichází s nimi zločinnost, znásilňují ženy," pronášel Trump od řečnického pultíku, když v červnu 2015 oznámil svůj vstup do kampaně. Jeho tiráda proti imigrantům z Mexika byla pro média šokující, pro ostatní republikánské kandidáty důvod k veřejnému odmítnutí jeho názorů, podle většinových předpovědí se měl Trump sám zasypat a pohřbít svoji kandidaturu.

Dnes už víme, že Trump vyhmátl chvíli, kdy je část americké veřejnosti, dost velká na to, aby mu stačila k vítězství ve volbách, zase jednou z imigrace více unavená a podrážděná, než že ji považuje za přirozenou součást, nebo dokonce přínos americké společnosti, jejich zemi.

Vyhmátl pocit bílých, otřesených předtím recesí, že přivandrovalci jsou pro ně dalším ekonomickým nebezpečím. Vyhmátl nejistotu a zmatek těch, jejichž děti se nebudou mít lépe, než se měli oni sami. A vyhmátl to horší, co to v člověku vzbuzuje. Zlobu a strach.

"Může být těžké tomu uvěřit, ale většina Američanů stále dává přednost politice, která není tak rozvratná a oslovuje to lepší v nás," vyjádřil deník Wall Street Journal ve svém redakčním komentáři naději, že nemusíme nutně sledovat opakování kampaně 2016. Jenže myslím, že i sám pisatel článku věděl, že jde o marné přání.

Trumpovo hodnocení uplynulého týdne "nejsem nespokojený" mluví samo za sebe. "Send her back," skandovali Trumpovi voliči před dvěma dny na předvolebním shromáždění s prezidentem v Severní Karolíně. Pošleme je všechny, kdo nejsou jako my, zpátky, prostě někam pryč!

Klapka, strach a zloba podruhé. Seriál o skvělé pozitivní zemi, kde ale negativní energie cloumá lidmi. 

autor: Daniel Anýž | 19. 7. 2019 11:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama