Ten výrok z minulého roku "Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují" je jeden z nejslavnějších, co kdy premiér Andrej Babiš řekl. Bylo to během kauzy údajného únosu jeho syna na Krym.
Nyní se ho už nikdo na odstupování ani neptá. Preference ANO se drží na 30 procentech, ČSSD již ani nepředstírá pokusy o odchod z vlády a premiér se v rychlém sledu zbavuje jednoho obvinění za druhým. Nejprve to bylo klíčové zastavení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo (i když nejvyšší státní zástupce může věc ještě poslat k soudu), nyní středočeský krajský úřad dovodil, že skrze svůj svěřenský fond neovládá média.
Babiš si tak poprvé od roku 2015, kdy na něj začali ze skříně vypadávat kostlivci, může zhluboka oddechnout. A vymanit se z toho permanentního lpění na funkci, kdy odchod a kompromis by bral jako přiznání viny a prohru.
Babiš jistě teď může spokojeně dovládnout dva roky do voleb a pak se zajímat, co dál. Ale premiér si v sobě ještě z dob byznysu nosí lásku ke kombinaci. Zvítězí u něj tedy touha vše riskovat, ale zůstat v záři reflektorů, nebo kupecké počty a poodstoupení za oponu?
Z defenzivy venku
Když v roce 2013 Andrej Babiš se svým hnutím ANO senzačně uspěl, užil si jen asi rok veřejné přízně bez větších skandálů (nejvíce se mohl bát tak maximálně nálepky estébáka, ale brzo se ukázalo, že to Čechy ani nijak zvlášť nezajímá). Pak už to ale šlo ráz na ráz a nakonec ho i ČSSD vykopla z vlády. Babiš se zatvrdil a do dalších voleb šel s cílem získat pro sebe post premiéra. Ať to stojí, co to stojí.
To se mu za vydatné pomoci prezidenta Zemana podařilo. Nicméně začal nový tanec. Demokratická opozice s trestně stíhaným vítězem voleb odmítla vládnout, cílem bylo národu ukázat, že reálně Babiš vládne s extremisty z KSČM a SPD. Nakonec Babiš vládu horko těžko poskládal, ale v úvodu citovaný emotivní výkřik jej nechával neustále v defenzivě proti hromadě se valících politických a soudních skandálů.
Ovšem jak to vypadá na podzim 2019? Zásadní kauzy jsou u konce, a i kdyby nebyly, pan prezident už v případě Čapího hnízda přislíbil abolici. Preference ANO drží jak helvétská víra a novináře i opoziční politiky už přestalo bavit i to věštění, že právě po této kauze se voliči ANO už jistě proberou a odejdou od Babiše. Jediné, co se mění, jsou preference demokratických stran, které spíše padají. V některých případech i pod pět procent.
A Babiš si splnil i všechna svá velká přání, především schválení kompletní elektronické evidence tržeb. Nyní ho už čekají jen nepříjemné dva roky tahanic s ČSSD, která bude s ANO soutěžit, kdo dá více důchodcům, státním zaměstnancům a dalším vybraným skupinám.
Babiš si samozřejmě za sebou táhne ještě celý trakař problémů - od pozastavení dotací Agrofertu kvůli jeho střetu zájmů až po podivný průtokový ohřívač inzerce na Čapím hnízdě. Ale celkově vzato, poprvé od roku 2015 se může celkem svobodně v české politice nadechnout. Otázka je, co s tou svobodou udělá.
Agrofert volá šéfa
Babiše premiérování nepochybně baví, i když to není takové, jak si představoval. Velká část jeho nerudnosti plyne z toho, že chtěl být doma i v zahraničí milován, a ono to moc nevyšlo.
Doma to lepší nebude a v zahraničí si už potřásl rukou se všemi významnými osobnostmi od amerického prezidenta po evropské lídry. Přitom dobře ví, že pokud se dál bude přátelit tak okatě s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, o moc víc uznání už na Západě nezíská.
Proti tomu ze zpráv o Agrofertu dobře ví, že jeho politikou holding krutě trpí. Letošní výsledky jsou mimořádně mizerné, konsolidovaný zisk se snížil o 38 procent. A nejde jen o jeden špatný rok, firma neví, kam pořádně investovat. Všude překáží Babiš a jeho střet zájmů, kvůli kterému jsou pozastavené evropské dotace.
Agrofert bez Babiše určitě neumře, ale bude bez lídra notně chřadnout. A pokud by opravdu dotace byly zastaveny po asi docela dlouhý čas Babiše ve vládní politice, byl by to pro holding průšvih. Předseda jeho představenstva Zbyněk Průša to nedávno v rozhovoru pro Právo řekl natvrdo, jen to trochu zapadlo: "Pochopte, že nemůžeme ze ziskové chemičky v Německu financovat třeba český chov prasat. To ani nejde." Celý ten prokombinovaný agrochemický konglomerát, postavený na vysávání nejrůznějších dotací, by se asi rozpadl.
Jak by vypadal model "Kaczyński"
Tak co teď? Babiš samozřejmě může dál premiérovat. Nepochybně mu ten úřad do roku 2021 nikdo nesebere a i pak je nejpravděpodobnějším kandidátem na pokračování. Zeman mu už prakticky přislíbil další mandát. Ale Babiš také ví, jak bylo těžké získat nakonec ve sněmovně důvěru a stejně z toho nakonec není ani většinová vláda.
I kdyby zase vyhrál s 30 procenty, kdo s ním dál půjde? ČSSD už určitě ne (pokud vůbec zůstane ve sněmovně), KSČM se také potápí k pěti procentům. Zbývá tak i na Babiše dost drsná SPD a přání, aby se nová strana Václava Klause mladšího přehoupla do sněmovny. To je dost mizerný a nejistý výhled.
K tomu ten mrzutý pohled na Agrofert, kde už i manažeři začínají otevřeně brblat, že šéfův politický koníček je ničí.
O tom, že Babiše začne dohánět spousta nesplněných - a v časech už zpomalující ekonomiky i nesplnitelných - slibů, ani nemluvě.
Anebo je tu druhá možnost. To, čemu se říká ve střední Evropě model Kaczyński. Jaroslaw Kaczyński je nyní řadovým polským poslancem, ve skutečnosti ale lídrem země. V letech 2006 a 2007 premiéroval, pak dal chytře přednost zákulisí a byla z toho v roce 2015 výhra. K níž za pár týdnů nejspíše přibude další. Mezitím vystřídal bez problémů dva premiéry, kteří byli pro společnost mnohem přijatelnější než on: Beatu Szydlovou a Mateusze Morawieckého.
Babiš by asi raději ovládl Česko podobně jako jeho přítel Viktor Orbán, na to mu ale chybí odpovídající volební zákon. A nejspíše i orbánovská chuť zcela potlačit jakoukoliv opozici. Polský model je pro něj mnohem reálnější variantou.
Pryč jsou už také časy, kdy ho jako nového jezdce proti korupčním politikům adorovaly dvě třetiny Čechů. Nyní to není ani polovina a více už je jeho odpůrců. Zato na druhém místě v popularitě je už se 40 procenty ministryně financí Alena Schillerová, která se v poslední době zjevně rozhodla zapracovat na svém PR. Byť některými svými pokusy se zviditelnit (například urážkou Senátu při projednávání ústavní žaloby na prezidenta) si moc nepomohla.
Dalším náhradníkem na premiérském postu by mohl být i ministr průmyslu Karel Havlíček, ale ten je veřejnosti zatím zcela neznámý. Kdo ví, možná jim Babiš oběma dal vicepremiérské posty, aby se mezi sebou utkali a ukázali, kdo je schopnější.
Kdy končí nikdy?
Že rošáda na premiérském postu by nic na mocenském uspořádání nezměnila, je samozřejmě jasné. Andrej Babiš je majitelem hnutí, to mu dluží miliony. Je i vlastníkem loga. Bez předsedy ANO neřekne ani ano. Ministerský tým je pak jakýmsi Babišovým osobním vlastnictvím, většina ministrů - včetně Schillerové - není ani formálně v hnutí. Tady by tedy Babiš mocensky vůbec nic neztratil.
Osobně by prohozením pozic na vrcholu exekutivy přišel o těch pár fotografií z unijních summitů, mnohé by ale zároveň získal. Koaliční potenciál ANO by notně povyskočil a několik menších opozičních stran by bez ataků na Babiše ztratilo smysl své existence. I ty trochu už okoukané tiskovky věčně podrážděného premiéra by získaly nový styl. A Babiš by jako předseda ANO mohl ve velkém rozjet předvolební tour, protože nikdo v české politice vám nikdy nedá tolik, kolik vám Andrej Babiš dokáže naslibovat.
A nakonec to nejdůležitější. Do roka a do dne po odstoupení Babiše z postu premiéra - a tedy s koncem střetu zájmů a opětovným rozběhnutím dotací - by Agrofert asi vykázal nejlepší výsledky ve své historii.
Uvidíme tedy, jak dlouho to "Nikdy neodstoupím!" vydrží. Průměrná doba trvání Babišových slibů - ať už jde o to, že nebude vstupovat do politiky, nebude předsedou ANO, nebude premiérem - je několik málo měsíců. Tak už by to mělo pomalu být.
