Nějaký čas už ve Zprávách o páté přemýšlíme, proč se nám takzvaná negativní volební kampaň hnusí ještě víc, než by jejímu slabomyslnému obsahu odpovídalo. Až jsme na to, zdá se nám, kápli: Všechny, nebo skoro všechny ty billboardy a jiné inzeráty jsou NEPODEPSANÉ. Jsou to takové pomlouvačné anonymní dopisy nebo propagandistické letáky, shazované kýmsi z neoznačeného letadla na naši ulici. Každý den zas a zas.
Že ti samí politici, kteří vedou osočovací kampaň, odmítli vyškrtnout z trestního zákona paragraf "pomluva", a naopak podle něj - když se jim to hodí - podávají trestní oznámení, je jen další z řady ošklivých paradoxů téhle habaďůry.
Je to neúnosné a vylitá špína nepůjde jen tak vyprat. Volební plakáty sice jednoho dne přelepí jinými, snesitelnějšími, ale model chování ve veřejném prostoru zůstane ještě dlouho. Jakkoli spousta lidí politiky pohrdá, v podvědomí si zapamatuje, že "takhle se to dělá". Nadávat si je normální, pomluva je běžná. (O těžkém úpadku "kultury konfliktu" píše politolog Jan Kubáček zde.)
Je to asi marné opakování, ale sluší se zdůraznit, že tristní podoba volební kampaně je také důsledkem politického patriarchátu. Chlapi si potřebují dokázat, kdo je lepší. K ženským by si tohle nedovolili.
Ačkoli si Velká Británie po 26 letech pořídila parlament bez většiny, měla nového premiéra a vládní koalici už za 5 dní po volbách. Na to můžeme my, kontinentální mistři kompromisu, jen zírat. Naše paty se běžně táhnou týdny a měsíce (2006).
A to se lídři a Jeho Veličenstvo obešli bez ústavy, ve které by štáby právníků listovaly příslušné paragrafy, jako v návodu na zapojení automatické pračky. Nic takového, tedy ústavu, Britové nemají. Nepotřebují.
Z pohledu 20 let na svobodu vypuštěných Středoevropanů můžeme soudit, že místo toho mají: A) Smysl pro zodpovědnost, protože politici dobře věděli, že se musí dohodnout rychle, nebo by burzy daly libře a akciím co proto. B) Smysl pro autoritu, protože je zjevné, že partaje respektují své šéfy a to, co oni vyjednají, prostě platí. C) Smysl pro fair-play. Vyšší kapitál vzájemné důvěry (to je vklad i pro bod B).
Abychom to s obdivem nepřehnali: Vláda ještě nemá důvěru parlamentu, nějací nespokojenci se před hlasováním asi objeví.
A teď k nám. Výsledky posledního průzkumu (Factum Invenio): ČSSD 66 poslanců, ODS 51, KSČM 30, Věci veřejné 23, TOP 09 22, KDU-ČSL 8 poslaneckých křesel.
Povolební vývoj v takovém případě odhadujeme tak na půldruhého měsíce vzájemného trápení za aktivní účasti prezidenta a pak nějaký ostrý řez typu velké koalice. Anebo na středopravicovou vládu o čtyřech, vlastně šesti stranách (TOP 09 a KDU-ČSL kandidují spolu se satelity), což by bylo pořádné rodeo, jelikož VV jsou populistická tabula rasa a lidovecká koaliční loajalita už vstoupila do dějin.
Před čtyřmi lety se Jiří Paroubek svěřil, že čte pravidelně komunistické Haló noviny, stejně jako čte třeba Lidové noviny. "A řeknu vám, že mi je mnohem hůře z Lidových novin," doplnil.
Jeho nechutenství zřejmě trvá, protože Lidovky a čtyři další "pravicová média" bojkotuje, neodpovídá jim na otázky na tiskových konferencích a podobně, což je spíš trapné a neslušné, než svobodě slova nebezpečné. Koneckonců, slovenský vzor oranžových Robert Fico to má s tiskem podobné.
Zdržme se ještě u těch "pravicových" médií. Ani znalcům jako je Jiří Pehe kupodivu nepřipadá divné, když se takto nálepkuje i Respekt, který by někteří, například na Hradě, nepochybně šoupli dost nalevo, přičemž skutečnost je pochopitelně někde uprostřed. Ale termín "pravicová média" je mimo tak jako tak. Jsou to, jak říká Karel Hvížďala, pop-média (zase snad až na Respekt). Našli byste v nich x+1 článků, které jsou k politické pravici kritické. Pravicový byl deník Telegraf s šéfredaktorem Miroslavem Mackem - a levicové, hodné toho označení, jsou právě Haló noviny, vydavatelsky ovládané Komunistickou stranou Čech a Moravy.
Vycházejí tu věci, na které fakt v "pravicových médiích" nenarazíte; v aktuálním středečním vydání třeba tisková zpráva Ministerstva zahraničních věcí Palestinské národní samosprávy pod titulkem "Vandalizmus izraelských osadníků". Nebo monitor kubánské Granmy (titulek "Vměšování Washingtonu" je ale starý už asi 60 let). MF Dnes halókolegové z branže charakterizují jako "česky psaný německý deník".
Jestli to i dnes čte Jiří Paroubek pravidelně a cítí se lépe při konzumaci Haló než Lidových novin - tak TOHLE je na pováženou. Aby po roce 2013 nechodilo na Hrad o jedno předplatné víc.
Čtěte také: Zprávy o páté, archiv vydání
Václav Klaus přijal na Hradě swingového matadora Laďu Kerndla a gratuloval mu k pětašedesátinám čestnou plaketou. Jde o zatím nejpádnější symbol usmíření otce zakladatele s neposlušnými dítky. Kerndl je totiž aktuální pěveckou hvězdou volebních mítinků ODS.
Dovolujeme si podělit se s vámi o vzkaz, který do redakce zaslal čtenář Pavel Pospíšil: „Přeji krásný den. Chtěl bych sdělit svůj názor na upoutávky mezi programy. Neustálé opakování popěvku láá la lááá hm hm se mi zdá značně stupidní. Docela silně to leze na nervy, a to nejen mě. Ač nerad, vždy se na tuto chvíli loučím s ČT 1".
Pro pochopení: Jedná se o krátké znělky na téma Počítáme s vámi či Počítejte s námi, které v ČT od ledna provázejí pořady pro děti a rodinu. Jde o koncesionáři nevyžádané mučení zvukem, a proto s panem Pospíšilem ve Zprávách o páté plně souhlasíme.
