Nově zvolený americký prezident Joe Biden nastoupí do Bílého domu v situaci, kdy mu nebude co závidět. Jeden by se dokonce zeptal, zda mu ty starosti v jeho věku ještě vůbec stojí za to.
Zcela vážně, už teď je zřejmé, že Biden bude mít hned od startu ztíženou situaci dosavadním odmítáním Donalda Trumpa přijmout volební porážku. Nejde jen o to, že technické předání vlády se zdržuje, a Biden tak patrně nebude mít z počátku k dispozici plně funkční administrativu.
Biden je podvod a basta!
Trumpova umanutá snaha zpochybnit volby také znamená, že na druhou kolej odsunul vše ostatní, včetně pandemie koronaviru. Biden tuto krizi, která si v USA vyžádala už 250 tisíc obětí a je dramaticky na vzestupu, zdědí za horších podmínek, než je nezbytně nutné. Trumpův antipandemický tým zatím ani nemůže, i když jeho členové by to sami chtěli, s Bidenovými lidmi spolupracovat.
A zdá se, že Trumpovi se už také podařilo přesvědčit své voliče o zásadním cinknutí, ne-li přímo krádeži voleb. Podle průzkumu pro agenturu Reuters si dvě třetiny republikánů myslí, že volby byly zmanipulované, a více než polovina jich má za to, že je ve skutečnosti vyhrál Trump.
Pro tyto voliče bude Biden nelegitimním, podvodným prezidentem. Což ve výsledku povede k tomu, že republikánští zákonodárci v Kongresu - především v Senátu, kde patrně udrží většinu - nebudou mít sebemenší chuť a důvod s Bidenem spolupracovat. Bidenovy šance, že by prosadil cokoliv jiného, než co bude vyloženě vyhovovat i republikánům, se budou blížit nule.
A aby toho nebylo málo, takto omezen republikánskou opozicí, bude Biden z druhé strany muset čelit tlaku progresivního křídla demokratické strany. Je totiž zřejmé, že napětí a spory mezi středovými demokraty a jejich levicovou částí, které jsme sledovali už ve stranických primárkách, utichly právě jen na dobu prezidentské kampaně.
Teď jsou ale zpět a nejde o žádné nevinné vnitrostranické kočkování, nýbrž o vážný střet. Prakticky ihned po volbách, kdy se měli demokraté radovat z vítězství jejich prezidentského kandidáta, začali s hádkou, kdo může za to, že ve volbách do Kongresu se jim vůbec nedařilo.
Ve Sněmovně reprezentantů místo očekávaného zisku dalších křesel totiž naopak přišli o několik mandátů - a budou tam mít nejslabší většinu od druhé světové války. V Senátu se jim pak nejspíše rozplynuly sny na převzetí většiny, jejich kandidáti, kteří podle průzkumů měli vyhrát, byli poraženi.
V hlasování o prezidentovi taktika "všichni proti Trumpovi!" fungovala a stačila, ale ve volbách do Kongresu lidé evidentně zvažovali i jiné věci. Kde se stala chyba?
Kdo může za (ne)výhru?
Podle středových demokratů byly na vině neúspěchu požadavky levice, kterých se obyčejný Američan, umírněný demokrat nebo nezávislý volič, lekne. A které jsou tak pro republikány v jejich kampaních účinnou zbraní, protože mohou celou demokratickou stranu vykreslit jako nebezpečné radikály.
Jde především o volání po definancování policie (defund police), které se stalo součástí mohutného hnutí Black Lives Matter. Dále například o návrhy všeobecného státem garantovaného zdravotního pojištění, plošného odpuštění školného na státních univerzitách či o program New Green Deal, který by byl ve své progresivní podobě nejen transformací energetického sektoru na čisté zdroje, ale také rozsáhlou zaměstnaneckou a sociální reformou.
"Definancování policie - to byl pro lidi, jak mi říkali v kampani, problém číslo jedna. A už bychom nikdy neměli používat slova socialismus, socialista. Někdo si možná myslí, že na tom nezáleží, jenže záleží. Přišli jsme kvůli tomu o dobré poslance," tvrdí za středové demokraty Abigail Spanbergerová, jež ve Virginii jen velmi těsně obhájila křeslo.
O svůj mandát v jižním Texasu bezmála přišel také Vincente Gonzales. Před dvěma roky tam přitom vyhrál s desetiprocentním náskokem, letos z něj zbylo pouhé procento. "Definancování policie, otevřené hranice, socialismus - to nás prostě zabíjí," postěžoval si po volbách.
Na Floridě, v Texasu, v Minnesotě - všude, kde demokraté o křesla přišli -, podle nich byla na vině nálepka socialismu, levicový stín (nebo nechtěné světlo), které na celou stranu vrhá pokrokářské křídlo a jeho agenda.
"Musíme tvrději bojovat proti narativu, že politika demokratů hraničí se socialismem, protože to není pravda. A musíme pevněji hájit umírněné pozice demokratické strany jako takové," vyzývá spolustraníky Harley Houda, který patří k letošním poraženým, ale za dva roky se chce pokusit vzít si křeslo zpět.
Levice byla, je a bude
Tak pozor, my neuhneme, vystupují ale z druhé strany razantně a otevřeně obviňovaní. "Mám-li říct pravdu, zní to, jako byste říkali, přestaňte prosazovat to, co si přejí černoši," vzkazuje středovým demokratům levicová kongresmanka Rashida Tlaibová z Michiganu, která sama sebe označuje za demokratickou socialistku.
Stejně jako mladá newyorská kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, která je vlajkonoškou celé progresivní levice. Když středový demokratický senátor Joe Manchin ze Západní Virginie před pár dny, už po volbách, razantně odmítl volání po definancování policie, dala kongresmanka na Twitter fotku, kde přísně zírá na senátora Manchina, jako by říkala: Bacha, sleduju vás!
https://t.co/4D4LVOyYhc pic.twitter.com/MwNIc41Szj
— Alexandria Ocasio-Cortez (@AOC) November 12, 2020
Ta fotka (pořízená během prezidentova projevu o stavu unie, kdy se obě komory Kongresu sejdou v jednom sále) je zábavná. Je ale také příkladem stále většího sebevědomí, které Ocasio-Cortezová a ostatní progresivní demokraté mají. Podle nich jsou to naopak jejich umírnění spolustraníci, kdo by se měli chytit za nos.
V povolebním rozhovoru pro deník New York Times jim Ocasio-Cortezová vzkázala: "Potřebuju, aby mí kolegové pochopili, že my nejsme nepřátelé. Jejich voličská základna není nepřítel. Hnutí Black Lives Matter není nepřítel a všeobecné zdravotní pojištění není nepřítel. A to už není o tom, kdo má pravdu. Myslím tím, že jinak sami sebe odsouvají do minulosti."
Kongresmanky Tlaibová, Ocasio-Cortezová nebo například Pramila Jayapalová ze státu Washington jsou zdaleka nejviditelnější, mediálně nejznámější a patří k nejradikálnějším. Ohledně celého pokrokářského křídla ovšem už zároveň nelze mluvit o nějaké hrstce.
Neformální poslanecká skupina, k níž se hlásí progresivní demokraté (Congressional Progressive Caucus), má v současnosti už ke stovce členů. To je bezmála polovina všech lidí, které strana ve sněmovně má. A před týdnem si tento kaukus odsouhlasil nová pravidla, podle nichž se členové zavazují podporovat nejméně dvě třetiny legislativních návrhů, které uskupení podá.
Biden mezi kameny
Evidentně zde vzniká reálná síla, která chce prosazovat svou agendu, případně blokovat tu, s níž nebude souhlasit. Poslankyně z Minnesoty a jedna z vedoucích kaukusu Ilham Omarová deníku Wall Street Journal řekla, že celá skupina chce být do budoucna "akčnější a efektivnější, aby mohla vyjednávat".
Joe Biden se během demokratických primárek a prezidentské kampaně v některých otázkách už výrazně posunul vstříc progresivnímu křídlu strany, ale na mnohé další návrhy odmítl přistoupit. Dočasný klid zbraní uvnitř strany, kde vše bylo podřízeno porážce Trumpa, ale nyní skončil.
Bidena čeká těžký souboj o jeho vlastní agendu na obou stranách spektra. S republikány, aby vůbec něco on sám prosadil. S progresivními demokraty naopak o to, aby se neprosadili oni.
