"Spolupracovat s KSČM, umožnit jí, aby obsadila místa hejtmanů či radních pro školství, je nemravné a nebezpečné," hřímají na adresu sociálních demokratů mnozí vyznavači pravice.
„Je to vaše vina, že lidé zase volí komunisty. A navíc potřebujeme koaličního partnera, s vámi se spolupracovat nedá," hájí se politici ČSSD a její příznivci.
Do toho někteří uchazeči o prezidentský post žádají v poslaneckém klubu KSČM o podporu své kandidatury, jiní prohlašují, že by nikdy nejmenovali vládu, v níž by usedli její členové.
Prakticky po každých volbách a nezřídka též po hlasování ve sněmovně to vypadá, že i po třiadvaceti letech od zhroucení totalitního režimu rozděluje Komunistická strana Čech a Moravy společnost na dva zcela nesmiřitelné tábory.
Své k tomu říkají nejen ti, kdo si doby, v nichž komunisté této zemi vládli, aktivně pamatují, ale i generace daleko mladších, kteří vládu opřenou o jejich ideologii nezažili. Bouřlivou debatu tak vyvolává první komunistický hejtman, který se do čela kraje dostal díky podpoře ČSSD, jakož i postoj části jihočeských studentů protestujících proti tomu, aby tamní školství měla na starosti členka téže strany.
Nejen v internetových debatách se neustále dokola objevuje nepřeberné množství stanovisek, názorů či prohlášení jak zastánců, tak odpůrců spolupráce levicových stran s KSČM. Málokdo je ale dokáže zformulovat tak precizně jako bývalý mluvčí Občanského fóra a publicista Jan Urban a politolog, též publicista Jiří Pehe. Oba je shrnuli ve svých blozích na Aktuálně.cz.
| Jan Urban: Osvobození otroci a komunismus Jan Fischer a ho KSČ |
„Představme si: třiadvacet let po válce - tedy v roce 1968 - je v demokratických volbách zvolen novým zemským prezidentem spolkové země Bavorsko funkcionář v parlamentu zastoupené nacistické strany NSDAP. Novináře přijímá v kanceláři s portrétem a dvěma bustami Adolfa Hitlera. Do ulic německých měst by asi okamžitě vjely spojenecké tanky - a nikdo by se nedivil," napsal v analogii na zvolení Oldřicha Bubeníčka hejtmanem Ústeckého kraje Jan Urban.
Podobně jako další argumentuje tvrzením, že KSČM není demokratickou stranou.
Jiří Pehe, mimo jiné spolu s šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou, zakladatel levicového think tanku Cesta, míní, že hrozbou pro demokracii už tolik nejsou komunisté, ale pravicová ODS: „Z některých po minulosti nostalgických komunistů se leckomu může oprávněně zvedat žaludek, ale demokracii ohrožují mnohem více pánové s kmotrovskými espézetkami, kteří schůzují v předsálích sjezdů ODS. Manipulace státních zakázek a systémová korupce, kterou tito lidé symbolizují, jsou rakovinou demokracie. Popletené názory některých nových krajských funkcionářů KSČM, vesměs v důchodovém věku a bez lidových milicí i Sovětského svazu v zádech, jsou dnes už jen vředy na těle demokracie, nikoliv rakovinou."
| Jiří Pehe: Jak se pozná demokratická strana Ať se komunisté ukážou |
Ve svých blozích proto spolupráci sociálních demokratů a KSČM obhajuje, neboť jedině tímto způsobem může podle něj levice bránit rozkladu demokracie.
Urban využívá „německou analogii" i k další úvaze. Dvacet tři let po válce nastavila tamní demokracii zrcadlo revoluční vzpoura mladých. Prvotní otázkou oné rebelie zněla: „Proč máme na univerzitách a ve školství vůbec ještě bývalé nacisty? A proč se o nich mlčí"? Teprve rok šedesát osm byl vlastně otevřením skutečně německé diskuze o společné minulosti. Žádný jiný evropský národ se podle něj díky tomu nemůže pochlubit hloubkou a poctivostí reflexe, jakou prošlo právě nekomunistické Německo.
„Dvacet tři let po listopadu 1989 se nová generace v České republice také ptá, proč se má ještě stýkat nejenom s bývalými, ale současnými komunisty, kteří jsou od těch dřívějších k nerozeznání. Většina politiků a komentátorů si z nich za to utahuje. Je to pošetilá reakce. Dnešní studenti kladou legitimní a naprosto zásadní otázku o kvalitě české demokracie a spravedlnosti," píše Urban v souvislosti s demonstracemi jihočeských studentů proti obsazení postu krajské radní pro školství a kulturu komunistkou Vítězslavou Baborovou.
Pehe je naopak tohoto názoru, že (když už jsme 23 let po pádu minulého režimu v situaci, kdy především v důsledku neschopnosti „demokratických" stran vyhrává KSČM volby v některých krajích), bylo by lepší nechat komunisty v odpovědných pozicích, ať se předvedou.
„Vliv KSČM v poslední době rostl i v důsledku schizofrenních postojů vůči této straně: na jedné straně nové politické elity po roce 1989 nedokázaly KSČM zakázat ani svou příkladnou politikou omezit její vliv, na straně druhé se prý z morálních důvodů nemá KSČM podílet na moci, i když si o ně svými volebními výsledky řekne. I proto, když teď komunisté přejímají na krajské úrovni odpovědnost za vládnutí, by bylo vhodnější pozorně sledovat činy a slova komunistických politiků, spíše než je z morálních pozic zase vylučovat."
Často vyjadřovaná pro a proti shrnul Jiří Pehe v blogu s názvem Stručný antikomunistický a anti-antikomunistický argumentář.
Jak byste si na otázky, které v něm uvedl (Je KSČM dědičkou zločinecké organizace? Je komunismus srovnatelný s nacismem? Může za vzestup komunistů zapomínání a další) odpověděli vy?
