Uklidit si život. Základní lidská potřeba, bohužel hrubě podceňovaná. Což je patrné už z toho, že člověk je při jejím uspokojování odkázán sám na sebe, na volební sliby a na psychiatry. Tak moc by si přál zařídit hlavu - a může si akorát, pokud mu na ní něco podstatného roste, nechat udělat hlavu u kadeřníka. Tolik touží zajet do Ikey, pak to doma vybalit a sešroubovat a mít a upadnout do nirvány pořádku - a nic, kašlou na něj, na trhu mentálního nábytku zeje díra. Nevedeme. Poraď si sám, bordeláři.
Tak jo. Nemaje imbusů, zkouší chaot smontovat poličky a šuplíky svého bytí z jazyka. Vždyť obsahuje skobičky a ramínka, na které se dá zavěsit plno dalších výrazů, pojmů, dokonce snad i myšlenek. Hadry se nám už doma neválejí se po zemi, život se zdá být přehlednější, vyznáme se líp, uklidňujeme se. Hurá!
Takovými bytelnými věšáky jsou "forma" a "podoba". Když si špičkově osvojíte spojení ve formě a v podobě s 2. pádem, ušetříte za nástěnnou sestavu Svalnäs. Nejméně. Slova a objektivní realita se vám začnou uklízet jakoby samy od sebe. Čurbes světa ve vaší hlavě získává žádoucí formu a podobu. Víte, kam pro co sáhnout.
A může vám být fuk, jestli zrovna přicházejí srážky ve formě deště, sněhu nebo krup. Nezáleží na tom, jestli jste měli snídani ve formě švédského (sic!) stolu nebo v podobě kávy s rebarborovým koláčem. V podobě čeho na vás čekalo nepříjemné překvapení a jestli fotbalistu stihl trest ve formě žluté nebo červené karty. Jestli vás někdo k něčemu přesvědčoval formou zdvořilého dopisu nebo formou facek v podobě pár.
Podstatné je, že máte v hlavě - připadá vám! - alespoň trochu uklizeněji. Napojujete se na biologickou systematiku: kmen-třída-řád-čeleď-rod-druh. A "systém" je přece svatý grál pořádku. Ó, šuplíku!
V jazykové Ikei z těchto důvodů vedou také "oblast", "resort", "problematiku", "otázku" nebo "sféru". V oddělení sloves mají "docházet", "probíhat" a v akci "realizovat". Když si k němu přiberete "uskutečňovat", získáte dvacetiprocentní slevu. Vybere si každý.
Všechny ty věci - a to je společná kvalita sortimentu - nám kromě úklidu v hlavě umožňují uklidit stranou sebe sama. Stáhnout se. Nerozdávat si to se světem krutě napřímo, a pozorovat ho - ale taky řešit - z bezpečí zpoza buku. Když mezi sebe a zkušenost vsunete "podobu" nebo "formu", všechno najednou bolí míň, i těch pár facek. Opatříte si odstup. Realizovat demoliční výměr je přece něco úplně jiného než zbourat barák!
Ve "formě" a v "podobě" něčeho existuje v podstatě cokoli, od sexu přes nakrájenou zeleninu v podobě čtverečků po dovolenou na horách ve formě autobusového zájezdu. Teď jde ještě o to, začít ve formách a podobách mluvit. Kdo má uklízení jako diagnózu, už to svede. Nejde o výsadu vyvolených jedinců. Touha po proměně v úřední oznámení, ve fóršrift, v dopis číslo jednací patří do genetické podstaty lidstva. Nebraňte se jí proto, je to marné. Je vám vlastní.
Já - uvědomuju si, že začátečník - se aspoň učím používat formu ich. Anebo si, když je mi ze zmatku fakt ouvej, prohlížím webové stránky vojenských újezdů. Prostředí těch vyhlášek, výnosů, oznámení a nařízení, to je útočiště; život se mění na regály vyrovnané, jako když střelí, všude milosrdné hmoždinky a háčky slov… Uklidňující nesrozumitelnost. Navíc civět do zelené je prý zdravé.
