Přes čtyřicet let totality zanechalo na duši národa nejeden šrám. I sedmnáct let po 17. listopadu zjišťujeme, že otázka naší komunistické minulosti zdaleka není uzavřená. Ale má být? Máme udělat tlustou čáru nebo naopak z minulosti nic nezakrývat? Potřebujeme instituce jako Ústav paměti národa?
Od doby, kdy mnozí z nás zvonili klíči, uběhne tento týden už sedmnáctý rok. Některým se po době minulé stýská, jiní ji ani nezažili. Někteří z ní plynule přešli do té současné a daří se jim stejně úspěšně, jako se jim dařilo tehdy. Někteří usilují o spravedlnost, která leckdy ani po sedmnácti letech nepřichází. A opět jiní volají po tom, abychom staré rány raději nejitřili. A co si myslíte vy?
Debatu týdne k 17. výročí pádu komunistického režimu startuje text historika Tomáše Vilímka. Svůj názor na uplynulých 17 let představí i dva současní politici - senátor Jaromír Štětina a poslanec KSČM a bývalý dlouholetý předseda této strany Miroslav Grebeníček.
|
|
|
Zde uveřejníme vaše názory, ale jen takové, u kterých uvedete své celé jméno, adresu (stačí město) a profesi.
Působení KSČM je třeba co nejvíce omezit
Komunisté dostali šanci. Nevyužili ji
Svojí nečinností jsme komunistům pomohli
Exposlanec: Kontinuita KSČM s KSČ
