Svatopluk Zídek | Názory
10. 3. 2014 18:15

Co si sami bouráme (o devastaci industriálního dědictví)

Koncentrace bourání je v současné době opravdu nebývalá. Děje se tak v době údajné ekonomické recese, kdy by se očekával šetrný a rozvážný přístup k výstavbě jakéhokoliv druhu.
Bývalá přádelna bratří Grohmannů v Bystřanech u Teplic. Jedinečná ukázka secesní průmyslové architektury byla zbourána v únoru 2014.
Bývalá přádelna bratří Grohmannů v Bystřanech u Teplic. Jedinečná ukázka secesní průmyslové architektury byla zbourána v únoru 2014. | Foto: Lukáš Beran, industrialnistopy.cz.

V posledním únorovém týdnu byly zbořeny dvě architektonicky i historicky cenné průmyslové stavby a další demolice budou v nejbližší době následovat. Zdá se, že industriální památky, respektive stavby, které by si tento přídomek zasloužily, mizí z české paměti a kulturní mapy rychleji než kdykoliv doposud…

Demolice továrny v Bystřanech začala v únoru 2014 jen několik dní poté, co ministerstvo kultury rozhodlo, že není památkově chráněna.
Demolice továrny v Bystřanech začala v únoru 2014 jen několik dní poté, co ministerstvo kultury rozhodlo, že není památkově chráněna. | Foto: Martin Vonka, industrialnistopy.cz

Nejdříve byla srovnána se zemí v Bystřanech u Teplic přádelna bavlny Bratři Grohmannové. Zbouraná secesní přádelna, jedna z nejhezčích textilek u nás – secesní čtyřpodlažní etážovka se zdobnou, červenobílou fasádou a dvěma věžemi poblíž železniční tratě v Bystřanech - byla postavena v letech 1906 až 1907 podle projektu Johanna Davida Ferbera, který ještě navrhl přízemní šedový sál barevny a kotelnu s architektonicky výrazně řešeným komínem. Je smutnou skutečností, že se naší společnosti nepodařilo zachránit tak cenný český průmyslový skvost!

Poslední únorový den začala demolice kotelny karlínské Rustonky, poslední připomínky jedné z prvních pražských strojíren. Její historie spadá do začátku 30. let devatenáctého století, kdy ji začali budovat bratři Edward a James Thomasovi, od roku 1850 je však už spojena se jménem Josepha Johna Rustona. Přibližně z této doby byla kotelna se svým 42 metrů vysokým oktagonálním komínem, který tak patřil podle mínění znalců historie stavby komínů mezi nejstarší komíny v Praze.

Osmiboký podstavec zakončený římsou byl původně napůl odhalen venku ve štítu kotelny, po roce 1900 byl obklopen přístavbou, takže dlouhá léta byl vidět pouze dřík, který vyčníval ze střechy, spoutaný červenými stahovacími obručemi a zakončený omítnutou hlavou.

Demolice kotelny, posledního pozůstatku slavné Rustonky, na přelomu února a března 2014.
Demolice kotelny, posledního pozůstatku slavné Rustonky, na přelomu února a března 2014. | Foto: Jan Zikmund, industrialnistopy.cz

Vyráběly se zde různé ocelové konstrukce, parní stroje, strojírna také dodávala konstrukce na mnohé významné stavby, například pro dva dnes už neexistující pražské mosty (lávku u Rudolfina, na místě dnešního Mánesova mostu, a řetězový most Františka Josefa I., v místech dnešního Štefánikova mostu). Začátkem dvacátého století Rustonku koupily Elektrické podniky královského hlavního města, továrna sloužila především opravě vozidel i kolejí, dál se rozšiřovala.

V prosinci 2007 byla většina budov bývalého továrního areálu zdemolována. Po jeho části vede komunikace, zbytek volného území hodlá zastavět slovenská developerská společnost J&T Real Estate obchodním a administrativním centrem. První vizualizace developerského projektu ještě prezentovaly záměr zachovat alespoň kotelnu. Teď už je jasné, že to patrně byl spíš taktický tah, jak získat pozornost. Demolice posledních zbytků Rustonky znamená i likvidaci poslední stopy jedné z nejvýznamnějších kapitol industriální historie na našem území. Představuje zásadní ztrátu.

Vizualizace z roku 2008 ještě počítala s tím, že zbytek Rustonky zůstane zachován. Nakonec nezbylo nic.
Vizualizace z roku 2008 ještě počítala s tím, že zbytek Rustonky zůstane zachován. Nakonec nezbylo nic. | Foto: J&T

Další gumování industriální historie ale pokračuje: Na březen 2014 je plánována demolice přádelny bavlny Adolfa Landsbergera ve Frýdku-Místku. Záminkou k demolici je údajně špatný technický stav této historické přádelny zkrachovalé textilní továrny Slezan v Nádražní ulici. Areál byl přitom symbolem místního textilního průmyslu, díky kterému se města Frýdek a Místek začala v 19. století prudce rozvíjet.

Úřady města povolily odstranění stavby na základě žádosti insolvenčního správce Slezanu Frýdek-Místek, který si objednal znalecký posudek od statika. Demoliční výměr je už platný a firma zahájila přípravné práce. Zatím nepomáhají nesouhlasná vyjádření odborné veřejnosti, ani protestní petice šířená na sociálních sítích.

Jak vyplývá z vyjádření Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury Českého vysokého učení technického, odstranění Landsbergerovy textilky je závažnou chybou. Nejen proto, že mizí historická a architektonicky cenná stavba, ale zánik těchto stop historického urbanistického vývoje negativně poznamenává budoucí možný rozvoj města.

Bývalá přádelna Adolfa Landsberegera (později národní podnik Slezan) na snímku z roku 2010.
Bývalá přádelna Adolfa Landsberegera (později národní podnik Slezan) na snímku z roku 2010. | Foto: Lukáš Beran, industrialnistopy.cz

Soubor výborně dochovaných velkých textilních továren Landsbergerů, Munků a Neumannů okolo nádraží ve Frýdku si nepochybně zaslouží zachování jako celek. Budova přádelny bavlny Adolfa Landsbergera (1840–1914), postavená z nich jako první v roce 1884 (do dnešní podoby byla dostavěna o deset let později), mezi nimi zaujímá klíčovou historickou roli – šlo zároveň o první moderní, mechanickou přádelnu bavlny v rakouské části Slezska.

Ohroženy jsou současně i další místní textilní továrny bývalého Slezanu - továrna vlny a bavlny Alois Lemberger, tkalcovna firmy Josef Munk a synové a přádelna a tkalcovna bavlny Bratři Neumannové. V nejbližší době se také chystá zbourání areálu bývalé továrny na usně Leopold Beckmann a spol. v Hradci Králové - Kuklenách, pardubické Tesly, brněnské Vlněny, slavné továrny Solo Sušice…

Koncentrace bourání je v současné době opravdu nebývalá. Děje se tak v době údajné ekonomické recese, kdy by se očekával šetrný a rozvážný přístup k výstavbě jakéhokoliv druhu. Není třeba rozebírat, že stavby, které by měly skvosty průmyslové architektury nahradit, vykazují – diplomaticky řečeno – velmi diskutabilní, pakliže vůbec nějaké, hodnoty.

Bohužel pokračuje, možná naopak sílí a urychluje trend, který se díky přesvědčivým příkladům nového využití industriálních objektů už zdál překonaný. Seznam nových demolic z poslední doby neuvěřitelným tempem doplňuje neradostnou bilanci uplynulých let. Navazuje na přehled mizejících hodnot, o co vše se sami připravujeme. První část (za léta 1999–2009) shrnula výstava a publikace Co jsme si zbořili, která vyšla před lety k Industriálním stopám 2009.

Nyní jsme svědky jejího smutného pokračování.

Z podkladů VCPD FA ČVUT, denního tisku a dalších informačních zdrojů připravil Ing. Svatopluk Zídek, předseda Kolegia pro technické památky ČKAIT & ČSSI, a kolektiv Industriálních stop (www.industrialnistopy.cz).

Článek otiskujeme s laskavým svolením časopisu Stavebnictví, v jehož dubnovém čísle bude zveřejněn.

Výstava a publikace Co jsme si zbořili je ke stažení: http://vcpd.cvut.cz/24-397-ke-stazeni-co-jsme-si-zborili.aspx

 

Právě se děje

Další zprávy