Dvoje volby mezi sněhem a sněhem. A před Vánoci navrch skandální korupční nahrávky a aféra kolem ministra Drobila. A také komando ČEZu, Obama, svržený Topolánek, Nečas bez jachty, vláda manažerů, čočka na nové dálnici, krvavý západ slunce nad elektrárnami a pražská koalice poražených.
I takové byly rekvizity roku 2010. Teď vás zveme do depozitáře, kam jsme je postupně v komentářích a glosách Aktuálně.cz ukládali. Měsíc po měsíci, den po dni.
Tuhý leden
Nový rok začal tradičním soubojem člověka se zimní přírodou. Na Strahově vytyčili běžecký závodní okruh, ale lyžaři se bořili, protože bylo teplo. Poučení: na přírodu není spoleh, nesmí dostat šanci, kazí zábavu. Nejjistější by bylo vytyčit trať v nějakém hermeticky uzavřeném prostředí, třeba spojit Tour de Ski s vernisáží tunelu Blanka, a vrátit se k osvědčenému dovozu pravého sněhu na korbách náklaďáků.
Pak bylo zase sněhu moc, dokonce tolik, že radnice vyštvaly do ulic nejen odsouzence, ale i své zaměstnance. Lidem se to líbilo, protože u lopaty jsme si všichni rovni. Ponížené úředníky poznali a pomysleli si, že konečně dělají něco pořádného. Úředník je klišé ze zpravodajství, estrád a pohádek. Výběrčí daní z Pyšné princezny, paní Zubatá ze sociálky v Koljovi. Předhodit ho do marastu ulice spoluobčanům, to je skoro náběh na lynč.
Primátor Bém mezitím odjel horolezit neznámo kam. Už se choval, jako by to na radnici měl za pár. Copak by ho ubylo, kdyby po dvacetičlenném PR oddělení magistrátu vzkázal, kam jel? A my trneme strachy: Co když uvízl v závěji cestou na tramvaj?
ČEZ šíří strach
Psal se únor 2010 a zatím nejchytlavější volební video zveřejnila Suverenita Jany Bobošíkové. Pro připomenutí: byl na něm výcvik komanda ČEZ.
S ČEZem to nejdřív ani nehnulo, trénink ve střelbě a v podřezávání slepic prý byl nezbytný, protože neplatiči elektřiny jsou životu vymahačů nebezpeční. To vzkázal tiskový mluvčí, uhlazenému Martinu Romanovi to ani nestálo za komentář.
My jsme napsali: Že někdo krade elektřinu, natož že je to zločinec, je ve chvíli, kdy nastupuje na scénu komando, pouze důvodnou domněnkou ČEZu. Krádež je ale potřeba dokázat, což se v normálních případech děje přes policejní vyšetřování, obžalobu a soud. ČEZ tohle samozřejmě ví, ale nehodí se mu to.
A také: Komando, to je odvrácená, vlčí tvář ČEZu. Jiná než rostoucí sloupce zisku, sponzoring olympiád a dětských hřišť, než dobrotivý program „ČEZ proti krizi".
Postupně manažeři pochopili, že je něco špatně, a ubrali plyn. Kontroloři ČEZ nafasovali etický kodex. „Korektnost a vstřícnost musí být součástí genofondu společnosti ČEZ," ozval se Roman při příležitosti zrušení komanda. Ale scházela informace, jestli firma potrestá někoho, kdo byl za předchozí vymahačskou praxi zodpovědný. Nebo kontrolory z NTZ už nikdo nekontroloval?
A co by to bylo za únor bez olympiády! Tady je jedna retro-ukázka, jak poctivě jsme si vedli olympijský deník. A ještě jedna, s výmluvným názvem: Nejlepší videa z her: v hlavní roli alkohol.
Březnové idy
Tak jako se Brutus a spol. zbavili o březnových idách Caesara, došlo stejnou dobou i na Topolánka. Který svou nucenou rezignaci neváhal přirovnat k popravě.
Nastoupil Nečas. Upozornili jsme, že asi tuší, kde leží Špindl, ale kdoví, jestli vůbec v životě byl na nějaké jachtě, natož na toskánské.
Sociálním demokratům nezbude, než se pokusit vykreslit ho jako pravicového asociála. Ale z toho kouká spíš zákopová válka, než lehký skalp, jako v případě z řetězu utrženého Topolánka. Tak se potom i stalo.
Ve výkonné radě ODS, která Topolánka skolila, zasedalo 50 mužů a 1 žena. To nám přišlo už opravdu přes čáru.
Zkuste zapojit fantazii: poslední čtyři roky neudávali politický bonton inženýři Paroubek s Topolánkem (a Dalík, Tvrdík a Dimun), ale nějaké ženy. Jistě. Nejen chlap s gulama, i ženská může filozofovat o tom, že je někdo Žid a uhne. Dokonce může na švédské recepci vtipkovat o švédské trojce. Může. Ale je to míň pravděpodobné. O dost míň.
A také my jsme si postěžovali na Českou televizi. Pod titulkem: Masáž manažerského libida. Nic horšího v ČT neuvidíte.
Apríl. Zatím
Mirek Topolánek měl 1. dubna podle našich zdrojů oznámit přestup do TOP 09, kde mu slíbili místo maskota.
Aby straníci nereptali, že prestižní post obsadil bez výběrového řízení nováček, začne Topolánek na nižší úrovni. "Zásady, ne výsady," připomíná heslo TOP 09 výše nejmenovaný zdroj. Bývalý lídr proto nejdřív nastoupí jako cheerleader, placený fanoušek a roztleskávač publika na mítincích.
Postupem času - a také proto, že Topolánek ne a ne najít nové místo - v nás ale začala hlodat pochybnost. Jsou přece i apríly, které se časem vyplní, ne?
Pak přijel Obama. Napsali jsme: Padesát dní před volbami, ve kterých se bojuje o třináctý důchod a třicet korun u doktora, se znova, pokolikáté už, stáváme pupkem světa. Čím jsme si to zasloužili, je nám tentokrát ještě méně jasné než dřív.
A také jsme usoudili, že stát je alkoholik, a proto tak bohatne lihová mafie. Stát si musí rozmyslet, co vlastně chce. Buď bude na alkoholu rejžovat, jak plánují ve volebních programech skoro všechny strany. Anebo si řekne, že se ekonomika bez alkoholu obejde, a sníží daň (nechá daňové poplatníky, ať se s lacino dostupnou neřestí vypořádají, jak umí). Druhá možnost by lihovou mafii připravila o kšefty, ale je nereálná. Tak liberální není žádná vláda.
Volič se dočkal
Než začaly volby, šokoval občany případ zavražděné prostitutky ve vykřičeném domě na Folmavě. Volební billboardy podél silnic u bavorské hranice byly v této souvislosti už dočista absurdní. Jděte s tou plakátovou velkodušností do háje. Uděláte snad něco pro to, aby z Folmavy zmizel ten odporný hanbinec? Aby tahle vražda byla poslední?
Svůj názor na volby jsme se pokusili vetknout do článku: Ve vodě je žralok. Proto volte náčelníka Brodyho. Potřebujeme politiky, kteří si umí přiznat i nepříjemnou pravdu, přesvědčí nás o ní a nenechají lidi ráchat ve vodě, kde plave bílý žralok. Ačkoli nás koupání baví, jako každé léto.
A volební sobotu 29. května, den, kdy vyhráli voliči, jsme postupně minutu po minutě shrnuli pod titulek: Sebezničující éra alfa-samců končí. Na rozdíl od několika jiných letošních titulků, tenhle nám připadá pořád stoprocentně platný.
Červen: mezi vládou a fotbalem
Dohodu o nové vládě jsme hodnotili s mírným uspokojením a důvěrou (to bylo klíčové slovo roku).
Viz například: Sociální demokracie namítá, že někteří ministři nejsou „odborníci". To je na jednu stranu pravda, ale na druhou stranu to nemusí vadit. Že musí být ministr od fochu (zdravotnictví-doktor, kultura-umělec, zemědělství-zemědělec), je mýtus. Někdy je to dokonce škodlivé, to když se z ministra stane jakýsi vrchní lobbista „své" zájmové skupiny. Proto je například jedině dobře, že ministrem zemědělství nebude žádný kovaný agrárník.
Pak z nás, jak se asi dalo čekat, ten optimismus začal vyprchávat. Vláda se vrhla na škrty a málo se namáhala tím, aby pro svoji politiku někoho nadchla. Někteří ministři upadli do neviditelnosti. Výsledky v boji s korupcí byly minimální. A všechno korunovala kauza Drobil. Korupční podezření kolem zakázky na pražskou čističku poskvrnilo především ODS. To už je ale řeč o druhém pololetí.
V červnu nás samozřejmě oslovilo i mistrovství světa ve fotbale, viz třeba tuto stránku fotbalového deníku: Co je nudnější? Fotbal sám, nebo přenos z Kavčích hor?
Vláda manažerů řídí banku
V červenci země obdržela novou vládu. Viděli jsme to takhle: Nečasův kabinet má různé úctyhodné nebo alespoň rozumné úmysly. Chce šetřit, snížit státní výdaje a nedělat dluhy. Zavázal se bojovat s korupcí a pěstovat otevřenou politiku. Omezit byrokracii a výsady politiků.
To je optimistický pohled. Skeptik vidí přicházet vládu manažerských pragmatiků. Zasedá správní rada Banky Vláda a řeší přehazování státních peněz z kasy do kasy. Patnáct chlápků, byznysplán, myšlenková monokultura. Jako když vysázíte na horách samé smrky. Pak se nemůžete divit, že když zafouká, je z toho kalamita.
Manažerské vládnutí není samo o sobě ani dobré, ani špatné. Podstatné bude, jaké manažerské přístupy a filozofii členové vlády zvolí. Jaké bude mít jejich vládnutí styl. Jestli povládnou jako osvícení manažeři, kteří chápou, jaký je rozdíl mezi „touto" zemí, na kterou si jen ukazují prstem, a skutečně „naší" zemí.
Bezedný bankomat
Nejhorším jazykem je bohužel psaná pasáž o kultuře. Klidně by se dala zkrátit na třetinu, nebo ani to ne, všimli jsme si při glosování vládního programu.
A po x-té jsme se - pod titulkem Bezedný poslanecký bankomat - pohoršovali nad poslaneckými prebendami. To bylo v srpnu a tentokrát se to týkalo bývalého poslance Ambrozka.
Na konci roku můžeme říct, že věci zůstaly víceméně při starém. Poslanci sice schválili zdanění svých náhrad, možná bude zrušen i kuriozní příspěvek na dopravu, kterou mají zadarmo. Neprůhledný parlamentní systém sám se ale nezměnil a většina jeho klientů z něj „čerpá", co se dá. V prosinci poslanci opět neschválili návrh na omezení své imunity - a samozřejmě se začali navzájem obviňovat, kdo za to může.
Je nám líto, ale takhle se důvěra v politiku asi neobnoví.
Sejdeme se na okruhu
Dopravně-politickou událostí měsíce září bylo otevření dálnice na jihu Prahy. Ministr Bárta - zatím můžeme říct, že jeden z nejplatnějších členů vládní sestavy - při této příležitosti nechal servírovat čočku, což nám přišlo nečekaně vtipné.
A také jsme napsali, že jedna nová, i když docela dlouhá část Pražského okruhu celkově nic neřeší, protože auta brzy začnou překážet zase jinde.
Věřili byste, že ještě před nějakými patnácti lety se po Praze parkovalo všude a zadarmo?! Dávno tomu. Teď je potřeba proti automobilovému pohodlí udělat další, větší krok. Právě když se otevírá Pražský okruh a razí metro pro auta, falešně líbezně pojmenované Blanka, je nejvyšší čas. Jinak to v ulicích bude ještě horší.
Ale nechtějme od politiků nemožné. Spoutat motoristické libido - ve všech jeho bizarních mutacích - a úspěšně čelit automobilové civilizaci, to je mentální úkol pro lidstvo, ne pro magistrát.
A také nás, protože i my rádi chodíme na trhy všeho druhu, trápila následující věc: Sejdeme se na McTrhu. Farmářské trhy čeká mcdonaldizace.
Doba, kdy nějaký nadnárodní řetězec spustí reklamu na farmářské trhy, na kterých nakoupíte "jako tenkrát", se zase o kousek přiblížila. V podstatě už je tu.
Krvavý západ Slunce
Se solárními elektrárnami se na poslední chvíli začalo bojovat, jako by to byla povodeň. Kvůli zpackaným pravidlům a laxnímu přístupu úřadů zkompromitoval celý příběh sluneční energii jako takovou. Místo solárka přišel úder na solar.
Bohužel, až příště narazíte na nějaký ohavný solární park, vzpomenete si spíš na ten hrůzostrašný příběh s dotacemi a zbohatlíky, než na životní prostředí a skleníkový efekt v daleké Mikronésii. Spíš než komíny nad severočeskými doly vás rozčílí pohled na zabrané pole, ze kterého si mastí kapsu jakýsi sluneční farmář.
Volební optimismus jsme neztráceli ani před komunálními volbami. Prý dopadly dobře, ještě než začaly - tím jsme mysleli hlavně to, že je víc kandidátů a víc nezávislých kandidátů a komunální politika bude tak jako tak pestřejší.
Obecní volby mohou rehabilitovat politiku od slova polis. Posílit důvěru ve společnosti. Zmenšit rozdíl mezi „Oni co si vládnou jak chtějí" a „My co si myslíme, že moc je beznadějně prohnilá a nemá smysl se o ni starat". Vůbec nejsou marné, naopak. Pokud je sami předem neodepíšeme.
Z euforie nás pak léčilo divoké sestavování radničních koalic.
Galerie elity národa
Veřejná rozprava o rozsudku nad pirátem z D1 nám přišla trochu moc, jak bychom to řekli…, jednoduchá. Někdo něco provedl - a teď se řeší, na jak dlouho za to má být zavřen do kriminálu. A jsme hotovi.
Proto jsme navrhli, aby odsouzený účinkoval v nějaké odstrašující dopravní reklamě nebo si zákaz řízení mohl zkrátit veřejně prospěšnými pracemi pro BESIP.
Do poslední chvíle jsme se zdráhali uvěřit, že ODS a ČSSD mají koalici na pražském magistrátu už dlouho domluvenou. A pak se, jedné listopadové noci, ukázalo, že je to pravda.
Všechny letošní volby byly příležitostí, jak obnovit důvěryhodnost politiky v očích veřejnosti. Metropolní koalice je z tohoto pohledu - po některých slibných výsledcích odjinud - mokrým hadrem na tváři voličů.
A volba primátora všechno završila.
Napadlo nás: Jak by asi všechny ty státotvorně-cynické ohlasy vítězů koaličních jednání vypadaly, kdyby pražské volby dopadly jinak? Například, kdyby volby jasně vyhrála ODS, ale radnici by ovládla koalice TOP a ČSSD? Co by v té chvíli říkali Boris Šťastný, Ladislav Jakl a jiní pragmatici. Jak by se jim to líbilo. A co teprve prezidentovi.
Přes to všechno, účet za volební rok nám připadá až nečekaně přijatelný. Myslíme si, že Češi umí volit. Ani letos nenašli svého Haidera.
Se zbytkem politického provozu už je to bohužel slabší. Elity národa, kde jste?
