David Klimeš David Klimeš | Názory
12. 3. 2020 7:30

Definitivní diskreditace mediálních rad. Potřebujeme transparentnost místo kádrování

Poslanec Stanislav Berkovec svou hloupostí odkryl, jak se reálně vybírají mediální rady. Děkujeme. Snad už nikdo nepochybuje, že takto dál volit radní nelze.
Kontroloři České televize nesmí být vybíráni jak kádrováci za minulého režimu.
Kontroloři České televize nesmí být vybíráni jak kádrováci za minulého režimu. | Foto: Lukáš Bíba

Do Rady České televize byl zvolen bývalý ředitel zpravodajství Roman Bradáč, ekonom Pavel Kysilka a bývalý hokejista i poslanec Jiří Šlégr. Do Rady Českého rozhlasu galerista Marek Pokorný. Zbytek radních se bude volit, až to koronavirus dovolí.

Nebýt uniklého instruktážního dopisu poslance Stanislava Berkovce (ANO), poslanci by vystoupili s vážnými tvářemi a prohlašovali, jak na ně zapůsobily osobnosti svou nezávislostí a erudicí a jak to pomůže médiím veřejné služby. Po zveřejnění kádrováckého spisku serverem Info.cz si však tuto obvyklou lež už nikdo nedovolil.

Těžko říct, zda si nad spisovatelským výkonem pana Berkovce odplivnout, nebo poslance navrhnout na státní cenu za literaturu. Obojí je možné. Dryáčnické popisování osobních vztahů a naprosto zjevné zadání co nejvíce oslabit stávajícího ředitele České televize je uboze přízemní. Na druhou stranu po březnu 2020 díky panu Berkovcovi už v Česku snad nebude žádný naiva, který by si myslel, že volba členů mediálních rad probíhá tak, že se poslanci bez jakýchkoliv stranických dohod sejdou ve sněmovně jak na starověké agoře a vyberou ty nejkvalifikovanější odborníky.

Ne, už dlouho je to rozhodnutí pod býkovcem mocenské většiny, která jen málokdy dbá na zájem diváků České televize a posluchačů Českého rozhlasu. A jak odporně se s ním dá švihat, to nám pan Berkovec předvedl nyní dokonale.

Autisti, chvilkaři a další závadové osoby

Aby nebylo mýlky. Pan Berkovec není zdaleka první, kdo dostal na starost protlačit sněmovnou předem vybrané "nezávislé" kandidáty do mediálních rad. Je to už vlastně taková dost ošklivá tradice. Médiím se předhodí pár extrémních jmen navržených pofidérními spolky, následně zasednou zástupci aktuálně vládní většiny někam do ústraní a hokynaří s jednotlivými jmény, případně zda úlohou nových radních má být podržet stávající ředitele médií veřejné služby, či je poslat pod gilotinu.

Vyjmenovávat dosavadní uniklé maily, schůzky či esemesky politiků je ale zbytečné, protože nic už nemůže překonat elaborát pana Berkovce.

Pro předsedu volebního výboru v rozeslaném doporučení kolegům nebyla důležitá kvalifikace kandidátů, ale především příchylnost k ANO a odpor ke generálnímu řediteli ČT Petru Dvořákovi, případně spolku Milion chvilek pro demokracii.

Pro kontrolu mnohamiliardové instituce je tak nejpodstatnější, kdo se zná s hercem Vojtěchem Kotkem, s kým zrovna spí ministr vnitra Jan Hamáček, kdo s kým se stýká ve filmových štábech, případně kdo je autista a kdo není.

Mnozí tento kádrovácký spisek plný komplexů a frustrací celkem pochopitelně označili za estébácké manýry. To ale není úplně přesné. Nejvíce se to podobá produkci někdejšího Federálního úřadu pro tisk a informace, což byl za komunistů cenzurní úřad, který vytvářel přesně takové analýzy a vrcholem byla soupiska preferovaných lidí v médiích a na druhé straně naopak zakázaných "závadových osob".

I tuto část pan Berkovec zvládl na jedničku. Na prvním místě preferovaných osob uvádí pana Bradáče, protože půjde po stávajícím generálním řediteli televize. Pan Bradáč následně ve sněmovně získal nejvíce hlasů. Dále Berkovcovi prošel ještě pan Kysilka a z chlívečku stranických kandidátů uspěl exposlanec ČSSD Jiří Šlégr. Nedoporučení kandidáti - či předrevolučním jazykem jim říkejme závadové osoby sloužící ideodiverzi Petra Dvořáka a Milionu chvilek - získali minimum hlasů. A mezi tím pan poslanec vytvořil kolonku neutrálních kandidátů, dobově bychom asi řekli soudruhů s nedostatečně vyvinutým třídním vědomím, kteří ještě ne zcela chápou vedoucí úlohu ANO. Z těch se asi dovyberou na další schůzi zbývající radní a formou tajných esemesek a další ideové práce se s nimi bude dál pracovat.

Nekvalifikovaní a neschopní kontroly

Tato ubohost by měla co nejdříve skončit. Žádný z diváků České televize a žádný z posluchačů Českého rozhlasu si nezaslouží, aby jeho zájmy reprezentovali takoví kontroloři.

Bizarní proces, kdy radní navrhují organizace reprezentující "kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy", se naprosto neosvědčil. Kdyby ano, vytvořil by se už dávno seznam navrhovatelů, jejichž kandidáti mají automaticky velkou šanci na zvolení, například rektorů vysokých škol, církví, odborů či novinářských sdružení. Jenže oni to nakonec většinou vyhrávají kandidáti sportovních klubů z Horní Dolní, což jsou ve skutečnosti skrytí kandidáti politických stran.

Tento proces také nijak nezvýšil kvalifikaci radních. Debaty na mediálních radách jsou naopak čím dál bulvárnější a vzrušenější, takže možná právě proto je tam nyní i pan Šlégr, který získal přezdívku Guma kvůli své fyzické odolnosti a mohl by televizní radní trochu srovnat. Ale upřímně řečeno, spíše by tam byli vhodní erudovaní mediální manažeři, sociologové schopní analýzy zpravodajství či ekonomové se zkušenostmi z médií.

Ale ti v seznamech pana Berkovce nemají moc šanci, protože se buď někdy křivě podívali na pana premiéra, nebo prošli kolem demonstrace Milionu chvilek, případně spí s nějakou závadovou osobou.

Zdivočelé poslance vyvážit senátory

Je nejvyšší čas to změnit. Jistě by zde byl hezký systém, který známe třeba z Německa, kdy do rad nastupují zástupci vybraných organizací. Ale to zde není moc reálné. Pokud dvacet let poslanci volí do rad zástupce nohejbalových klubů a lokálních folkloristických sdružení, bojme se toho, koho by vybrali jako preferované organizace s právem nominace radních.

Mnohem lepší je volbu poslanců, kteří totálně zdivočeli, naředit Senátem, případně prezidentem. Tento francouzský model, kdy každá instituce zvolí část rady, je vyvážená a také transparentní, protože přiznává politický vliv, který tam vždy bude.

Čím dříve se rozloučíme s dosavadní praxí, tím lépe. Dosedli jsme totiž už na samé dno. Na jedné straně pan Berkovec vytváří své kádrovací složky. Na druhé straně každý, kdo si dovolí kritizovat dnešní Českou televizi, je srovnáván už dokonce s rasisty. Tady už není kam hlouběji spadnout.

A že na tomto dnu nemůže být ani vidu po kvalitní kontrole České televize, ani slechu po odpovídajícím dohledu nad Českým rozhlasem, to je snad zbytečné dodávat.

 

Právě se děje

Další zprávy