Projíždíme město a sledujeme i oblohu, zda někde nečíhá dron. Míjíme čerpací stanici, kde před několika dny zabil novinářku, která točila reportáž o ruských zločinech na Ukrajině. Dron si je vybral nejspíš záměrně, neboť byli řádně označení nápisy PRESS. Z celého štábu přežil jen jeden člověk.
O kus dál stojí lidé na zastávkách autobusu. Jedou do práce, jako by ani nebyla válka. Silný zážitek mám, když míjíme dětské hřiště, kde stojí maminka s bílým kočárkem a dětmi. Starší z nich se točí na kolotoči a užívá si bezstarostné dětství. Těsně za hřištěm stojí spálené a rozbombardované budovy. Divím se, že tu pořád ještě někdo žije…
Dobrovolník Mac
Vystupuje pod přezdívkou "Mac" a na Ukrajinu jezdí od začátku války. V Bachmutu pracoval jako zdravotník, vojákům vozil vybavení a jako mnohaletý bývalý profesionální voják pomáhá i v na frontě. V civilním životě se stará o koně na statku ve středních Čechách a pracuje jako střelecký instruktor.
Cílem našeho výjezdu je setkání s "Oligátorem" - velitelem dronové jednotky, která používá ke své práci drony Mavic a Aero3D. Chlapci shazují takzvané "skidy" neboli bomby z dronů, které ničí protivníka. Dostávám rychlou instruktáž, jak se dron ovládá a jaké má parametry. Beru pult a jdu vyzkoušet jeho ovladatelnost. Je to něco mezi FPV a Mavic dronem se stabilizací.
Dron mě zaujal už při prvním letu. Oligátor mi navrhuje, že jestli chci ještě další trénink, bude se za devět dnů vracet z první linie. Na to se ho obratem ptám, jestli bych si to nemohl zkusit už dnes v noci. Dva chlapci, kteří jsou u jednotky nově, nechápavě zírají, že chci jít dobrovolně bojovat.
Oligátor by mě rád vzal, ale musí k tomu dát souhlas velitel. Nebyl bych to já, kdybych na něj hned o několik hodin později žádost nevychrlil. Ten se jen zeptá, zda vím, na kolik je to dnů a kam že to pojedeme. Všechno odsouhlasím a on také. Tak to bylo až podezřele snadné.
Vydá pokyn Karátovi - veliteli pěchoty, aby mě zavezl do obchodu, kde nakoupíme jídlo, a pak se vrátíme na základnu tak, abych se stačil připravit na večerní odjezd. Když bude nejhůř, Runa nám něco pošle Vampírem (velký zásobovací a bombardovací dron). Aspoň si vyzkouším pohled z druhé strany, obvykle jsem to já, kdo Vampírem posílá zásoby a munici.
Po příchodu na "barák" mě Michal upozorňuje, ať si zabalím vše včetně brokovnice, a na mapě mi ukazuje taktickou situaci. Těším se i bojím současně. Bude to zase trochu podobné, jako když jsem bojoval v Kurské oblasti.
Když mám vše zabalené, sednu k počítači a píšu tento text. Kdyby se náhodou nepovedla cesta na pozice, tak ať se lidé dozvědí, kde se to podělalo… Nedlouho na to pro mě přichází řidič Váňa. Je čas vyrazit. Váňa je mladý, sebevědomý kluk. Vždy má svůj názor - ale já v něj úplně víru nemám, což se během cesty potvrdí. Raději bych seděl v druhém autě, které řídí London.
Jedeme za město, kde čeká druha parta kluků ze Slavjansku. Následuje přivítání a přeložení věcí do našich aut. Odjezd se odsouvá. Nejprve čekáme na mlhu. Ta je zde za pár minut, nastává ale další problém. Přes linii přeletěla nepřátelská FPV a čekají vedle cesty. Číhají na auta, která pojedou na linii. Zhruba do hodiny se je daří zničit pomocí našich dronů.
Nasedáme! Oligátor ještě kontroluje, kde mám umístěné turnikety na výstroji. Jedu v Toyotě Charlie Czech, kterou jsem kdysi přivezl a pojmenoval po padlém českém dobrovolníkovi Karlu Kučerovi.
Když se dostáváme do míst, kde už vraky shořelých aut lemují silnici, vidím, že začínají být nervózní i kluci od dronů. Dobře totiž znají taktiku lovu. Nikdo nechce jezdit tak blízko linii se světly, ale Váňa držkuje, že v nočním vidění nic nevidí. "To je vůl," říkám si, když míjíme další shořelá auta a pozemní drony i s nákladem…
Projíždíme cestu, kterou dobře znám. Nedaleko odtud ještě v létě byl náš bunkr, kde jsem bydlel u Runy. Když jsem tu byl naposled, musel jsem odejít přes pole do další vesnice pěšky, protože příjezd autem sem nepřicházel v úvahu. Míjíme místo, kde přišel Zlotý o nohu při útoku nepřátelského FPV dronu na Mitsubishi L200, které jsem dodal Runě jako úplně první auto. Tady začalo naše přátelství, které každým dalším setkáním jen roste.
Při průjezdu vesnicí míjíme varovné cedule, že dál už je cesta zaminovaná. Uf, tak alespoň že se to nesnaží projet. Odbočujeme a po pár minutách jsme u míst, kde už to poznávám. Bojovali jsme tu v červnu. Rychle vykládáme auto a nosíme věci do sklepa hned, jak auto zmizí.
Ve sklepě je hotové království dronů a munice. Pouštíme se do práce. Kompletace dronů, příprava pultů atd. Daniel, kterému je 24 let, bude se mnou bydlet v jedné místnosti, kde máme monitory a vše potřebné k ovládání FPV dronů a retranslačních dronů. Dal si za cíl naučit mě do konce mise ovládat FPV drony. Vysvětluji mu, že jsem to zkoušel a fakt na to nemám talent.
Nebere mě vážně a nutí mě usednout za pult. Trénujeme do ranních hodin, kdy už bych rád aspoň chvíli spal. On zapíná na počítači Call of Duty a hraje do rána. Já to zkusím na chvíli zalomit… Občas mě budí komunikace mezi pozicemi a štábem, kde slyším, že pidari ("buzeranti" - slangové označení pro Rusy) prošli přes pozice. Nenechávám se moc rušit a spím dál.
Deník dobrovolníka
Vystupuje pod přezdívkou "Mac" a na Ukrajinu jezdí od začátku války. V Bachmutu pracoval jako zdravotník, vojákům vozil vybavení a jako mnohaletý bývalý profesionální voják pomáhá i v na frontě. V civilním životě se stará o koně na statku ve středních Čechách a pracuje jako střelecký instruktor.
Oligátor nás budí v osm ráno, že máme práci. Super! Jdeme ničit protivníka. Daniel mi dává do ruky dron a vede mě ven. Odložím dron do stojánku a zapojuji baterii. Čekám, až naváže spojení s pultem, načež dostávám pokyn zvednout dron a odjistit pojistku.
Ufff, to je zase dávka nových zkušeností. Jdeme k pultu ve slepě. Daniel letí podle monitoru a já sleduji jeho práci s obrovským respektem. To ještě netuším, že pár minut nato poletím pod jeho vedením já…
