Vladimir Putin se nezbláznil. Pravděpodobně nemá ani rakovinu mozku, i když lidé v poslední době tyto domněnky vyslovují a ve zpravodajství jsme mohli vidět psychiatry a salonní psychology glosující duševní stav ruského diktátora. Podobné spekulace však odvádějí pozornost od zásadního faktu, že z domácího pohledu jsou činy tohoto tyrana logickým pokračováním vývoje.
Lidé, kteří čtou a poslouchají ruská média, vnímají současné události jako naprosto opodstatněné. Podle ruských zpráv jejich vojáci osvobozují Ukrajinu od jha nacistického režimu a zachraňují obyvatele Donbasu před genocidou páchanou Ukrajinci. Podle nezávislého Levadova analytického centra vnímá 68 procent Rusů "speciální operaci" pozitivně.
Jak by ne, když věří, že jejich chlapci bojují za tak skvělou věc? Většina z nich přece získává informace ze státem kontrolovaných médií. Na Západě zní zdůvodnění války iracionálně, protože na Ukrajině žádná taková genocida nenastala a prezident Zelenskyj, který byl zvolen ve svobodných volbách, je sám Žid. Podle mezinárodního práva neexistoval pro útok žádný legitimní důvod.
Moje matka a moji prarodiče žili v Sovětském svazu, obklopeni podobnou lží, a proto mi to všechno zní povědomě. Tyto lži byly pro mou rodinu dost problematické, protože jsme byli a jsme Estonci. Když sovětská okupace do země mých prarodičů dovezla lidi z Ruska, nazývali nově příchozí všechny místní obyvatele fašisty, jako by to bylo synonymum pro Estonce. V sovětském světě byli Estonci považováni za bandity a nacionalisty, přesně jako za ně jsou dnes v ruských médiích považováni Ukrajinci.
Pokud státní úřady, vzdělávací instituce, média a soudci opakují po generace stejné lži, stávají se všeobecně uznávanou pravdou. Po rozpadu Sovětského svazu Rusko nikdy neabsolvovalo stejné vyrovnání se svou minulostí jako Němci, takže staré představy žily dál. A bylo snadné je znovu probudit, aby si Putin vytvořil nepřítele, kterého potřeboval k podpoře svých válek. Stejnému účelu posloužila i manipulace se vzpomínkami na holocaust.
Zkušební balonky nad Pobaltím
Sama jsem se s touto strategií setkala, když se Estonsko stalo v roce 2007 cílem hybridního útoku. My, kteří jsme psali o dějinách okupace země, jsme si museli zvyknout, že po internetu kolují naše obrázky, na nichž jsme označováni za nacisty a fašisty, a putinovci na svých setkáních nosili plakáty s našimi obličeji pomalovanými hákovými kříži a symboly SS.
Ve Finsku putinovci vyhlásili konec estonské nezávislosti, popírali masové deportace ze sovětské éry a pořádali protiestonské nepokoje. Kromě aktivního využívání sociálních médií vydávali knihy, organizovali diskuse a používali série ilustrací s odkazy na holocaust doplněné ploty z ostnatého drátu a vězeňskými baráky. V důsledku této kampaně se v mezinárodním měřítku šířily lži o údajné estonské politice apartheidu. Internetoví trollové opakovali na všech fórech zprávu, že Estonsko buduje koncentrační tábory pro rusky mluvící lidi.
Zatímco estonští a finští novináři přestali brát tvrzení těchto demagogů vážně, ruská média se nerozpakovala dělat s nimi rozhovory. Zpočátku však tyto lži našly oporu v našich vlastních médiích, protože Západ ještě neporozuměl tomu, jak vypadají ruské dezinformační kampaně, a sovětský narativ aktualizovaný pro jednadvacáté století nebyl zatím Finům znám.
Činy putinovců se dosud neodsuzovaly, přestože popírání genocidy a deportací prováděných na Estoncích je srovnatelné s popíráním holocaustu a nacismus není součástí estonského dědictví. V meziválečném Estonsku bylo postavení Židů dobré, i když Estonsko také postihla okupace nacionálně socialistickým Německem. Občané Norska, Dánska a Francie jsou asi jediní, kteří mají historickou zkušenost s okupací své země Hitlerem, ale Putinovo Rusko je neoznačuje za fašistické nacisty.
Zkušební balonky, které Rusko vyslalo do pobaltských států, sloužily k otestování reakcí západních zemí. Ukázalo se, že zneužívání genocidy k politickým účelům na Západě vadí jen těm lidem, jejichž kořeny sahají do východní Evropy. Lze se tedy divit, že Putin předpokládal, že podobné lži budou fungovat i v případě Ukrajiny v roce 2022?
Západ ho svou lhostejností přivedl k přesvědčení, že rétorika, kterou jeho Rusko používá, je přijatelná. Ukrajina podala na konci února stížnost k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, aby Rusko pohnal k odpovědnosti za manipulaci se vzpomínkou na holocaust a za její zneužití k ospravedlnění svého vojenského útoku.
Liturgie osvobození
Zatímco mnozí se dnes na Západě mohou mylným tvrzením ruského vedení smát, moji příbuzní se jim smát nemohli, protože opravovat státní lži bylo v Sovětském svazu zločinem, přesně jako je tomu nyní v Putinově Rusku. V Sovětském svazu bylo estonské vlastenectví kontrarevoluční, a tudíž trestné. Každý, kdo byl za tyto zločiny zatčen, mohl být také nedobrovolně umístěn na psychiatrickou léčbu s diagnózou "latentní schizofrenie".
Dostatečným důvodem pro spáchání trestného činu mohla být podpora nezávislosti likvidovaných národů nebo používání jejich symbolů, například vlajky, zpochybňování legitimity sovětské okupace nebo šíření informací o tajném protokolu paktu Molotov-Ribbentrop. Jedinou formou vlastenectví považovanou za normální byla láska k Sovětskému svazu. V Putinově propagandě je patriotismus Ukrajinců vůči vlastnímu státu, jazyku a nezávislosti něčím, z čeho je musí mesiáš Putin vyléčit, aby se mohli opět stát zdravými členy slovanské rodiny.
Označení Ukrajinců za nacionalisty je pro Putinovo Rusko důležité, protože toto slovo má pro Rusy stejně negativní zvuk jako slovo neonacisté u nás v severských zemích. Pomocí hanlivého pojmenování jsou celé skupiny lidí zbaveny své lidskosti, což usnadňuje jejich vraždění, ničení jejich domovů nebo obsazování jejich půdy; není to morální problém, protože ve skutečnosti si takové zacházení zaslouží. Zárodek pronásledování spočívá vždy v tom, že je určitá skupina lidí zbavena lidství a je označena za podlidi.
Zvučnou kulisu pro etnickou diskriminaci Ukrajinců lze nalézt také v imperiální minulosti Ruska. Nikolaj Gogol, který se narodil v ukrajinsky mluvící rodině, musel bojovat o respekt svých ruských kolegů. O dvě stě let později byly otázky mého ukrajinsky mluvícího přítele novináře při ruskojazyčných tiskových konferencích zodpovězeny tak, jako by je položil hlupák, přestože stejné dotazy od lidí ze Západu sklidily pochvalu.
Cílem Ruska rozhodně nebylo vymýtit rasismus a Rusko ani nemá tradici pokoušet se o to. Sovětský svaz byl jako takový oficiálně protirasistický - rasismus byl něco, co se děje ve Spojených státech. Povýšený postoj panské rasy vůči Ukrajincům však možná přinesl ve válce Ukrajině prospěch; nevěřilo se, že by vůbec mohli klást větší odpor. Skutečnost byla ale jiná.
Mesiášské poslání byzantského Ruska zdědil Sovětský svaz, který okupaci pobaltských států ospravedlňoval tvrzením, že osvobozuje Pobaltí z osidel fašistů, ačkoli osud regionu byl zpečetěn již paktem Molotov-Ribbentrop. Mytologie osvobození byla použita také k posílení odhodlání vojáků na finských hranicích v roce 1939. V zimní válce mělo být Finsko osvobozeno od moci bílých fašistických uzurpátorů.
A nyní Putinovo Rusko, které následuje Stalinovy válečné doktríny, používá stejnou liturgii osvobození. Podle Stalina legitimní válka neusiluje o dobytí, ale o osvobození. V Sovětském svazu byly kvůli školním osnovám celé generace vychovávány v přesvědčení, že pokud je agresorem nebo okupantem Rusko, je to boj za spravedlivou věc.
Carova pravda
V devadesátých letech dvacátého století osnovy nějaký čas umožnily pestřejší pohled na dějiny, ale Putinova éra znamenala návrat k vlasteneckému přístupu a osnovy dějepisu se opět zpřísnily. Zpochybňování oficiální verze Velké vlastenecké války začalo být trestné a počátkem března letošního roku ruská duma rozhodla, jak se smí psát o bojích na Ukrajině. Za použití slov "válka" nebo "útok" hrozí patnáct let vězení. Média také musí používat pouze oficiálně uznané zdroje.
V celém Sovětském svazu byly osnovy a dohled nad výkladem historie důsledně unifikovány. Neustále se vytvářely nové propagandistické obrazy a děti po celá desetiletí vděčně předávaly příslušníkům sovětské armády květiny. Když Rusko anektovalo Krymský poloostrov, objevila se spousta stejných žánrových fotografií. Není divu, že Putin očekával podobné přijetí i na Ukrajině, což vedlo k tomu, že se chytil do pasti, kterou uchystala jeho vlastní mašinérie: jeho vlastní lži se pro něj staly pravdou. Přesně to se stane, když příliš dlouho posloucháte falešné zprávy, aniž byste se odvolávali na jiné zdroje.
Ačkoli byl tok informací před válkou poměrně volný, na vnímání Ukrajiny ze strany Rusů to nemělo vliv. Mladší generace používala internet jako primární zdroj zpráv, ale podle Levadova analytického centra odpovídali při výzkumu na otázky všichni úplně stejnými slovy bez ohledu na věk. Proč to tedy vypadá, že ani mladší generace, která měla před válkou přístup ke svobodným informacím, nezpochybňuje státní propagandu?
Je-li vyhledávání informací nebezpečné a vede-li zpochybňování převládajících názorů k problémům, pak jen ti nejodvážnější rodiče povzbuzují své děti, aby se ptaly na nevhodná témata; a jelikož se školní vyučování řídí státní linií, děje se toto dotazování výhradně doma.
Západní pojetí pravdy není samozřejmostí v zemi, kde došlo k povinné ztrátě paměti, stát přijal sovětská dogmata o skutečnosti a snaží se ovládnout smýšlení lidí pomocí zákonů o výkladu historie. Učení marxismu-leninismu neuznávalo objektivní nebo absolutní pravdu. Úplně všichni věděli, že sovětské volby nejsou svobodné. Přesto však všichni zacházeli s výsledky voleb tak, jako by se jednalo o objektivní fakta.
Většině občanů tedy stačí, že zdůvodnění války zapadá do známých schémat a odpovídá tomu, co chce veřejnost slyšet: Putin obnoví zašlou slávu Ruska a zároveň zachrání pár nešťastníků před darebáky ze Západu. Rusko toto velkolepé vyprávění opakuje v různých podobách od doby, kdy Putin začal ovládat média v prvních dnech své vlády. Svobodnější tisk a školní osnovy v 90. letech byly v rámci ruských dějin anomálií, protože země byla po staletí pod autoritářskou vládou. Car má vždycky pravdu a opozice je buď v kriminále, nebo ve vyhnanství.
Josif Vissarionovič Superstar
V pozadí příběhů, které vytvářejí ruskou identitu, se nacházejí vrstvy z mnoha historických epoch a jejich dekonstrukce vyžaduje víc než jen to, aby Putin ztratil svou moc, protože autorita a mocenské struktury státu nejsou závislé na jediném vůdci.
Bez změny těchto mocenských struktur bude Rusko pokračovat ve svých expanzivních akcích. Dalo by se tomu předejít, pokud by se ruská militantní společná paměť dokázala postavit čelem ke zločinům vlastního kolonialismu, ale jen stále se zmenšující menšina v Rusku považuje Stalinovy zločiny proti lidskosti za problém. Stalin se opět stal superhvězdou.
Když se zamyslíme nad tím, jak dlouho a do jaké míry západní svět účtuje se svou koloniální minulostí, snáze pochopíme, jaký rozsah by taková věc musela mít v případě Ruska. Mnohem pravděpodobněji dojde k tomu, že se Ruská federace sama rozpadne dříve, než bude takové vyrovnání s minulostí možné.
Autorka je finsko-estonská spisovatelka, naposledy jí nakladatelství Odeon vydalo román Psí park. Zabývá se historií Pobaltí, v Rusku má status nežádoucí osoby. Z angličtiny - s přihlédnutím k norské a švédské verzi - přeložil Stanislav Kostiha.
Copyright © Sofi Oksanen 2022. Vydáno po dohodě se Salomonsson Agency.
