Do konzum-adventu, který chtě nechtě žijeme prakticky všichni, koronáč nekoronáč, patří samozřejmě nákupy dárků. Ani covidu-19, a že měl velkou snahu, se nepodařilo nakupovací mánii zastavit. Vánoce pro zdrcující většinu tuzemců prostě nejsou "svátky klidu a míru", "pohody", ale mnohem spíš svátky dárků (případně darů). V době covidové se váha nákupu celkem logicky přesunula na internet, kdo může, vybere v počítači a objedná taky tadytudy.
Kdyby šly zakoupené či objednané věci takhle virtuálně i dodat, panovala by zřejmě mnohem větší pohoda. (Tedy do chvíle, než zjistíte, že zakoupený svetr je na postavu o 30 kg lehčí a půl metru vyšší.) Výhodné by bylo, kdyby se dary daly teleportovat. Zatím nedají, ministerstvo dopravy teleportaci i přes neuvěřitelné, nelidské nasazení ministra Havlíčka neřeší, takže jsme stále dál odkázáni na různé dodávací služby, z nichž ta nejklasičtější je "naše", "tradiční", "česká" Česká pošta.
Některé internetové obchody nabízejí více možností, jak k vám nakoupené věci dopraví. Oblíbená je (alespoň v Praze) kupříkladu Zásilkovna, geniální nápad, kdy se zboží pošle do nějakého obchůdku blízko vašeho bydliště, prodávajícího třeba žrádlo pro psy, a vy si tam balíček vyzvednete. Moje zkušenost nejen z adventu by se dala shrnout do slov "požehnaná Zásilkovna", protože fakt funguje. Jistě, v posledních dnech si venku vystojíte frontičku, ale jde to fofrem.
Malér může nastat, když prodávající obchod nabízí jen jeden způsob dodání - Českou poštu. Zná to kdekdo, když se bavíte s lidmi, slyšíte více květnatých historek. Jedna známá mi teď popsala, jak si zpestřila advent poté, co si od nějakého pána přes on-line antikvariát TrhKnih.cz koupila a zaplatila knížku. Dodat ji mohla jedině Česká pošta.
Výhoda moderní, informační doby: svoji zásilku můžete sledovat přes internet. Víte, jestli už ji zabalili a poslali, víte, kde se nalézá, super. Ona dáma tedy sledovala, jak se k ní kniha nezadržitelně blíží. Poněkud ji však překvapilo, když na sledovacích stránkách zjistila, že už jí kniha byla dodána, ačkoliv jí dodána nebyla. Viděla datum předání balíčku, který předán nebyl.
Nezměrná váha podacího lístku
Zkoušela tedy volat na poštu, která knihu (ne)dodala. Nešlo to, nikdo to nebral. Tak zavolala do TrhuKnih, kde ji ochotně vyslechli, řekli, že kniha byla odeslána, a znovu odkázali na její místní poštu. Po dvou dnech se tam nakonec dovolala. Popsala problém. Paní na poště jí oznámila, že musí podat reklamaci. K reklamaci ovšem potřebuje podací lístek z pošty, odkud byl balíček poslán.
Dáma jí sdělila, že nemá, nemůže mít podací lístek, protože knihu neposlala. Hm, smůla, bez podacího lístku nelze reklamaci podat. Musí sehnat posílajícího a on musí věc reklamovat, jinak to nejde. Neobeslaná dáma se divila: "Proč? Mám přece číslo zásilky, číslo objednávky, vy přesně víte, o jakou věc jde, a vy na svých stránkách tvrdíte, že kniha byla dodána jak vám, tak od vás mně. Proč mám otravovat někoho, kdo všecko udělal správně?"
Hovor byl dlouhý, vše několikrát dokola zopakováno. Nakonec se paní na poště neobeslané ženy zželelo a rozhodla se, že "udělá výjimku". Zavolá službě, která má dodávání balíků na starosti, aby neobeslané dámě zavolali a dohodli se s ní. "Zkusím to," slíbila. Žena, jíž kniha byla dodána, ale nebyla dodána, namítla, že s nimi nemá co řešit, neřekne jim nic jiného než jí. Jiná varianta však byla, že se dostaví sama na poštu a tam to celé probere znovu.
O tři dny později paní z pošty (ta hodná, co udělala výjimku) volala, že bohužel dodávací služba nemůže neobeslané dámě zavolat, protože jí v tom brání ochrana osobních dat (GDPR). Vážně. Bez legrace. Takže jediná cesta prý opravdu je, že ten, kdo knihu poslal, podá reklamaci. (Dodejme, že objednaná a (ne)dodaná kniha byla zaplacena včetně poštovného.) Zároveň požádala o mail s popisem celé situace a adresou odesilatele.
Omluva se nenosí
Tak tedy paní neobeslaná poslala ten mail na poštu a volala zase do TrhuKnih a jiná paní z TrhuKnih psala onomu odesílajícímu, nechť je tak laskav a podá reklamaci, neboť jen on má "klíčový důkaz" jménem podací lístek, který má nekonečně vyšší validitu než třeba číslo zásilky.
Kniha byla (ne)dodána 27. listopadu. Pak se stal malý poštovní zázrak: 7. prosince, deset dní po fiktivním dodání (jež muselo být pošťačce podepsáno, ale nebylo) byla kniha skutečně dodána. Takže ta dáma psala do TrhuKnih i odesilateli, že nemají podávat reklamaci. Takový pěkný adventní konec.
Ne, to ještě není konec. Nyní již obeslaná dáma dostala od místní pobočky České pošty mail: "Vážený zákazníku,
zasíláme Vám oznámení o výsledku reklamace č. xy poštovní zásilky s podacím číslem yz… Vaše reklamace byla vyhodnocena jako důvodná, neboť zásilka byla dodána dne 7. 12. 2020."
Žádná omluva, proboha, to ne, proč taky, že? Pikantní je i fakt, že reklamace vůbec nebyla podána, odesilatel ještě neměl čas jít na poštu. Takže ano, zázraky se dějí, Česká pošta zboží dodává. Jistě, poněkud nepříjemné v daném případě bylo, že milovnice knih strávila několik hodin telefonováním a psaním esemesek a mailů, než k ní zaplacené (ne)vyreklamované a (ne)dodané zboží nakonec přece jen dorazilo. "Týhle knihy si budu extra vážit," prozradila mi. Nedivím se.
Pěkné je, že mi popsala skutečně adventní příhodu. Protože advent je příchod, nebo spíš čekání na příchod. Pro křesťany je to "příchod Ježíše" (jeho narození), pro paní nyní již obeslanou to bylo čekání na knihu. Ježíš se narodí, kniha přišla. (Mimochodem se jednalo o Rozhřešení od Jonathana Franzena.)
