"Muž svádí ženu hlavou, žena muže nohama, to je známá věc," konstatuje se v čínském erotickém románu Padlá metropol, který zanedlouho, pravděpodobně v září, vyjde česky v nakladatelství Dybbuk.
Těžko říct, co českého čtenáře překvapí víc. Bude to historie knihy, která se prodává se superlativy jako "nejzakazovanější" nebo "nejčastěji šířená pokoutně" - a v níž její autor Ťia Pching-wa dobrovolně odstranil všechny erotické pasáže? Ty, pro které byl o knihu v Číně na počátku 90. let takový zájem. Anebo bude překvapení pramenit spíš z toho, jak jsou ty kdysi vypuštěné pasáže dnes dopsané a přeložené do češtiny?
Možná je tu ale ještě i třetí možnost. Totiž úžas nad tím, jak jsou Číňané zvyklí si při psaní půjčovat z minulosti. Lhostejno, zda z "vysoké literatury", nebo z pořekadel. "Ne nadarmo se říká, když je vlků mnoho, kolébky si nevšimnou: čím nebezpečnější situace, tím lepší ochrana," cituje a hned vysvětluje Ťia Pching-wa starodávnou průpovídku, která by se dala do češtiny převést také tak, že pod svícnem je největší tma.
Přesně tohle platí pro čínskou literaturu. Její autorky a autoři jsou pro nás v Česku dosti nepochopitelným způsobem povolovaní či zakazovaní. I když o cenzuře víme své, její čínský systém je pro nás příliš komplikovaný. Není výjimkou, že spisovatelé v nepřízni úřadů byli v minulosti komunisty protežováni a naopak.
Dvě zprávy
O těch, kdo v Číně píší, lze podat dvě zprávy. Jak už to tak bývá, je jedna špatná, druhá spíše potěší.
Ta první. Číňané berou literaturu a vyprávění vážně. Což tak úplně neplatí o naší kultuře, která knihy považuje za něco vymyšleného a čtení za privátní koníček. Takovou zábavu po práci. A jelikož je dnešní Čína příčinou naší úzkosti, protože netušíme, co a koho přesně si v Česku koupila a platí, můžeme se domnívat, že nás chce pomocí knih také nějak infikovat a za(u)jmout. Dokonce na tom něco je.
Komunisté (kterých je ovšem v Číně zhruba 90 milionů z 1,4 miliardy obyvatel) považují spisovatele za "inženýry lidských duší". Vycházejíce z dosti rozumného přesvědčení, že když někoho získáte pro svůj příběh, máte ho do jisté míry na své straně.
Přesně to je úkol spisovatele, inženýra duše ve službě čínské komunistické straně. Má vymyslet stroj, který dohromady sešroubuje stát, společnost a jednotlivce. Jinými slovy, plánem komunistů je podřídit vůli jednotlivce společnosti a vůli společnosti státu, který komunisté řídí. Kampak potom s řečmi o lidských právech nebo svobodné vůli. To jsou dekadentní věci, rozkladný import ze Západu.
A teď ta dobrá zpráva. Je ukrytá v citovaném čínském pořekadle o vlcích a kolébce. Psaní má sice být prostředkem indoktrinace a vítězství komunistického vyprávění, je ovšem ze své podstaty podvratné, učí nedůvěřovat ideologiím a zpochybňovat oběti přinášené utopiím.
Číňané jsou mistři groteskního románu a povídky. Tak třeba Jen Lien-kche současnou Čínu nazývá metaforicky Rozpukovem. A portrétuje ten rozkvět se vší ambivalencí, která jej provází. Při čtení pitoreskního románu Země alkoholu nobelisty Mo Jena si pak nelze nevzpomenout na trable se Zemanovým poradcem Jie Ťien-mingem, který zmizel kdesi v útrobách konsolidované říše. Jaká podobnost s eskapádami inspektora Skobice v příslušném literárním díle, které ovšem vzniklo již v 80. letech!
Samozřejmě že čtení není jen pro zábavu. Starobylý válečný traktát mistra Sun-c’ o válečném umění klade značný důraz na poznávání protivníka. Radí zachovat klid, avšak neotálet. Ačkoliv unáhlenost se v boji nevyplácí, nelze uvážlivost zaměňovat s otálením (Sun-c’:Umění války, přeložil Radim Pekárek).
Je čas začít Čínu více poznávat. Velmoc nezmizí, když zavřeme oči. Na tomto serveru vycházejí vynikající texty Martina Hály, Čína tu ovšem není jen pro sinology. Třeba vás v erotickém románu, tak jako autora tohoto textu, okouzlí kromě milostných eskapád krásky Wan-er a profesora Motýla i citování starobylých průpovídek. Anebo parodie budovatelské poezie, pronášená starým hadrářem.
Možná vám připomene svou podobou básně Egona Bondyho z Československa 70. let. Čtěte Číňany, překvapí vás, jak jsme si podobní.
V osmnácti vlasy rozcuchané,
V osmadvaceti děcko v náručí,
V osmatřiceti čekáš na postup,
V osmačtyřiceti jak na horské dráze,
V osmapadesáti čekáš na důchod,
V osmašedesáti kytičky a rybičky,
V osmasedmdesáti tleskáš
Raketovému rozvoji Číny.
(Ťia Pching-wa: Padlá metropol, přeložil Denis Molčanov)
