Koronavirus vnesl do společnosti obří napětí, nové nepochopení a rozdělení. V neděli se to ukázalo v Praze na Staroměstském náměstí, kde odpoledne demonstrovali "antirouškaři" spolu s fotbalovými chuligány proti vládním antikoronavirovým opatřením. Nešlo o pokojný protest. Srocení nedodrželo vyhlášená vládní pravidla, údajně přišlo přes dva tisíce lidí (povoleno je pět set), někteří na akci mířili dokonce ozbrojení. Organizátoři protest ukončili zhruba hodinu po začátku, a hned nato nadržení ultras zaútočili na policejní těžkooděnce. Přišli se porvat.
Demonstrace přerostla v agresi, ultras chtěli prolomit policejní zátaras, metali na ozbrojence těžké předměty, stříleli po nich světlice, rvali se s nimi. Zranění se najdou na obou stranách, zasahovala i těžká policejní technika.
Když to vidíte a slyšíte, máte neodbytný pocit, že malá část českých občanů doslova zešílela. Jistě, omezení základního práva shromažďovacího je sporné, má být naprosto výjimečné a pečlivě vysvětlované, což se bohužel neděje. Sporné je však jen do té doby, než akce přeroste v násilí. A to nikoliv násilí ze strany policie (jako třeba kdysi na slavném CzechTeku 2005).
Jako naprosto absurdní se jeví násilně protestovat proti rouškám. Vyžaduje to hluboké nepochopení či odmítání chápat mimořádně komplikovanou situaci, v níž se Česko po létě ocitlo. Pravdu má nepochybně ministr zdravotnictví Roman Prymula, když předpokládá, že se po té divoké demonstraci bude covid šířit víc, že to srocení může přinést jeho další erupci.
Neklid ve společnosti, rostoucí napětí, nepokoj mají najednou velmi odpudivou, totálně nezodpovědnou a krutě bezohlednou podobu. Je mi líto policistů, kteří tam museli zasahovat, rvát se s pseudobojovníky za svobodu. Kolik z nich se nakazilo? Nedělejme si iluze, někteří jistě.
Kde se to v nás bere? - Bohužel byl i čerstvý násilný protest na Staroměstském náměstí výsledkem práce politiků a části odborné obce s veřejností. Nemůžete prostě nákazu týdny a měsíce zlehčovat a pak najednou otočit na podpatku, tvářit se vyděšeně a utáhnout šrouby. Nemůžete do lidí sypat "jsme nejlepší, zvládli jsme to, máte volno", a pár dní nato přiznat "jsme nejhorší, nezvládli jsme to, budete teď trpět". Lidé doslova na své kůži cítí vládní neschopnost, nepřipravenost, zaskočení.
Za rvačky na Staromáku je tedy do jisté míry odpovědná i Babišova a Hamáčkova vláda. Taky lékaři a další odborníci i známí (extrémní) politici, kteří nemoc, nákazu, zpochybňují a podrývají už tak mizernou důvěru v tento málo schopný kabinet. Za svým způsobem i prezident Zeman, který v pátek šmahem odsoudil antirouškaře, nepokusil se je ani maličko pochopit a žádal ministra vnitra, ať policie za nenošení roušek sází pokuty. Bylo to naprosto zbytečné lití lihu do plamenů.
Zemanovi a Babišovi se krutě nedaří širokou veřejnost přesvědčit, že mají poslechnout nabádání Romana Prymuly. Navíc ten vykolejený stav trvá dlouho a nečinnost těžko nesou především mladí lidé. Nesouhlasí s přílišným omezováním, na to ani nemusí patřit mezi ultras.
Situaci, aspoň těsně po ukončení akce to tak vypadalo, tentokrát dobře zvládla policie. Měla mimořádně nelehkou, nepříjemnou úlohu, vedla dvojnásob riskantní zásah.
Jak z toho vykloubení ven? Rozhodně ne zvýšenou represí, vyhrožováním, zavíráním a pokutováním (teď nemluvím o rváčích, kteří z plezíru napadají policii). Jediná cesta je trpělivé, pokorné vysvětlování, přiznání chyb a opakované prosby, ne příkazy: Vydržte, myslete na druhé.
