Petr Fischer Petr Fischer | Názory
6. 8. 2019 16:30

Petr Fischer: Jak přežít klimatickou změnu a nestat se přitom ekofašistou

Ekologismus, ekoterorismus, ekofašismus, ekosocialismus, klimatický alarmismus… Už jen četnost nálepek svědčí o tom, že se něco děje. Roste strach ze změn, které přicházejí, ale tak úplně si s nimi nevíme rady. Bojíme se a přemýšlíme, co udělat, abychom jim zabránili. Největší strach ale máme sami ze sebe. Rostou naše obavy z člověka. Z toho, co jako kulturní bytost řízená ideologiemi dokáže.
Bojte se s námi. Klimatičtí aktivisté převlečení za mimozemšťany žádají opatření na ochranu planety. Barcelona, 6. listopad 2009.
Bojte se s námi. Klimatičtí aktivisté převlečení za mimozemšťany žádají opatření na ochranu planety. Barcelona, 6. listopad 2009. | Foto: ČTK

Bojíme se každého sebeomezení kvůli ochraně klimatu, protože v něm vidíme ztrátu svobody. Z každého limitu pak hned vylézá malý komunista, který diktuje, řídí, nařizuje. Nejhlasitěji před takovým rudým strašidlem varují zpravidla lidé, kteří jsou sami ponořeni do vlastních ideologií - a dobrovolné omezování chápou jako ohrožení své moci.

Bojí se jí nejen proto, že by mohli přijít o vliv na výklad a uspořádávání světa; nýbrž hlavně proto, že na tomto pozadí vystupuje jejich vlastní svět jako svět ideologický, nesvobodný. Jako svět podřízený iluzi přirozenosti, kterou si nárokuje každá ideologie.

Překročit řád

Bojovníci za svobodu - zleva či zprava, konzervativci či liberálové - se mohou snadno chytit do pasti nesvobody, kterou na sebe ve formě ideologie dobrovolně berou, aby mohli vládnout světu, být jeho pánem a mírou. Aby mohli dál být oním descartovským maitre a et posseseur de la nature, "vládcem a vlastníkem přírody". Svoboda je opět chápána jako schopnost ovládat a vlastnit.

V tomto komplikovaném souboji ideologií je těžké najít odstup, který by umožňoval lépe nahlédnout ostatní i sebe. Už proto, že taková pozice je předem označena za zaujatou, a to vždy podle toho, jaký obraz nabízí. Pokud vyhovuje politické barvě, je vítána. Pokud ne, dočká se zavržení.

Dokonce ani umění, které v dějinách vždy plnilo roli laboratoře, kde se vzájemně ovlivňují rozum a imaginace, už není v souboji mezi "svobodou" a "totalitou" zbaveno stranického nátěru. Přesto stále vznikají díla, která tuto zaujatost dokážou překračovat a mluvit i ke hluchým a slepým.

Jedním z těch posledních je film amerického režiséra Ari Astera Slunovrat, který právě pluje českými kiny jako jakýsi "folklorní thriller". Podobenství o střetu kultur, v němž naráží americké pojetí volnosti na řád řízený rytmy přírody, vychází z cesty několika studentů na slavnosti slunovratu ve Švédsku (ne, Pátek třináctého to opravdu není).

Oficiální trailer k filmu Ariho Astera Slunovrat | Video: Aerofilms

Příchodu do zvláštní komunity Hårga, která ctí starodávná pravidla, předchází tragická smrt rodičů a sestry hlavní hrdinky Dani. Dysfunkčnost základních vztahů západní společnosti tu symbolizuje sebe-vražda, při níž Danina sestra otráví výfukovými plyny kromě sebe i otce a matku. Rozvrácené vztahy ale symbolizuje také neschopnost Danina kluka Christiana mít nějaký vztah s ženou. Jako kontrast k rozkladu lidských spojů a jisté neživosti Západu pak snímek nabízí idylickou komunitu Hårga. Všichni se v ní mají rádi a radostně se objímají. Hårga je symbol Rodiny, tak jako byla předtím symbolem rodinného krachu hadice trávící výfukovými zplodinami Daninu rodinu.

Žít z přírody, což s sebou nese i napojení na mystické omamné látky, které pomáhají udržovat komunitu v jakémsi pletivu vztahů, se ale rychle ukazuje jako velmi svazující. Přírodní rytmus (roční období, koloběh rození a smrti) není jen korektivem a paralelou či alegorií lidského života. Je také přísným programem. Ze studentské návštěvy se brzy stává velmi cizorodý prvek, který nejen ruší tabu (úctu k předkům, posvátné zákazy), ale není s to ani přijmout program jako danou věc. Totální individualismus studentů, kteří se ve svém světě nudí a nevědí, co se sebou, nemají-li kariérní a majetkový program, naráží na totální kolektivismus Hårgy. Všechno se tu dělá společně, od početí po snášení bolestí a utrpení. Smyslem všeho je celek - Gaia. Lidé jsou jen tak cenní, jak moc se hodí pro celek, což nakonec určuje Příroda a její koloběh. A tak i studenty použije společenství podle svých potřeb, podle míry jejich talentu a přizpůsobení řádu.

Přírodní totalita ale není tak úplně přírodní, jak se zdá. Hårga vědomě překračuje první kulturní zákon, kterým je zákaz incestu. Z tohoto překročení pak čerpá hlubší poznání, které zprostředkovávají děti incestně zplozené, degenerativně znetvoření lidé. Překročení řádu jako prostředek k jeho nahlédnutí a pochopení - není to nakonec přesně to, co po celá staletí dělá a po čem touží i tradiční západní kultura novověku?

Dani bude soudit

Slunovrat je vlastně filmový "kontejnerový experiment" (skupina lidí uzavřená v nějakém prostředí prožívá proměnu osobní i kolektivní). Odhalují se během něj slabiny i silné stránky svobody a mizení i vytváření řádu, bez něhož lidské společenství nemůže existovat. Sledujeme srážku dvou extrémů, v níž se nakonec směje hlavní hrdinka Dani, která v roli Královny Máje prožije nejen proměnu kolektivní identity, ale i terapeutické vysvobození z rodinného traumatu.

Dani je hebrejské jméno, které znamená "Bůh bude soudit…", a tak lze i závěrečný obraz hořících obětí brát jako očištění od dilematu, která že z komunit je nakonec méně šílená či více blízká pravdě života. Odcizená netečná prázdná západní, nebo naplněná intenzivní koncentrovaná magická Hårga?

V symbolickém čtení by se dalo pokračovat, ale není to úplně nutné. To podstatné snad už vystoupilo: nic jako přirozenost neexistuje, a to ani v napodobování přírodních rytmů, které jsou vždy nějak komoleny lidskou kulturou a posouvány jinam. Každý extrém považovaný za Pravdu je nakonec autodestruktivní, protože není schopen vyjít s druhými, umí je jen převychovat nebo vraždit.

Žijeme v hybridním světě, kde se prolínají různé vlivy, které nelze definitivně rozsoudit na dobré a špatné, protože to umí jenom Bůh. O to víc je třeba otevřenosti, která pomáhá k napojení na základní kořeny všech potenciálních pozemských společenství, včetně těch "přírodních".

Slunovrat tedy nepřináší očištění pouze Hårgě a Dani, velmi intenzivně pomáhá i při léčbě moderní ideologické nemoci. Přináší totiž důležité poznání: svoboda je překračování zákazu - zákazu překračovat limity vlastního myšlení!

 

Právě se děje

před 39 minutami

Test nonstop letů mezi New Yorkem a Sydney skončil úspěchem. Rekordní let trval 19 hodin

Rekordní první let mezi New Yorkem a australským městem Sydney bez mezipřistání byl úspěšný. Boeing 787-9 Dreamliner australských aerolinek Qantas v sobotu v 7:42 místního času přistál po 19 hodinách a 16 minutách letu, během něhož urazil vzdálenost 16 200 kilometrů, informoval server CNET. Podle médií se jednalo o nejdelší let s pasažéry na světě. Let mezi New Yorkem a Sydney byl zatím jen testovací a zúčastnila se jej pouze padesátka pozvaných cestujících tvořených převážně zaměstnanci aerolinek a členů posádky. Stroj byl naplněn 101 tisíci kilogramy paliva. Cílem bylo prověřit emoční a fyzický dopad dlouhých letů na lidský organismus.

Qantas plánuje v příštích měsících také přímý let z Londýna do Sydney - ten by měl být ještě o 800 kilometrů delší a potrvá ještě o hodinu déle. Komerční lety by australský letecký dopravce chtěl na těchto extrémně dlouhých trasách nabízet od roku 2022.

Zdroj: ČTK
před 43 minutami

Chilský prezident po několikadenních násilných protestech zrušil zvýšení cen jízdného

Sebastián Piňera odvolal zvýšení cen jízdenek na metro poté, co násilné protestní akce v posledních dnech ochromily metropoli Santiago de Chile. V reakci na protesty úřady vyhlásily v hlavním městě zákaz vycházení od 22:00 do 7:00 hodin. Demonstranti v pátek večer zaútočili na několik stanic metra, zapalovali ohně a blokovali dopravu. Nepokoje pokračovaly i v sobotu a demonstranti se při nich střetli s policií, která proti nim použila slzný plyn.

Podle zpravodajského serveru BBC News demonstrace proti zvýšení cen jízdného, které vláda zdůvodnila zdražováním energií a oslabením chilské měny, přerostly v posledních dnech v širší nespokojenost s vysokými životními náklady v hlavním městě. Chile patří mezi nejbohatší a nejstabilnější země Latinské Ameriky, ale bohatství je zde nestejnoměrně rozděleno a stále častěji se ozývá volání po hospodářských reformách.

Zdroj: ČTK
Další zprávy