Petr Fischer Petr Fischer | Názory
6. 8. 2019 16:30

Petr Fischer: Jak přežít klimatickou změnu a nestat se přitom ekofašistou

Ekologismus, ekoterorismus, ekofašismus, ekosocialismus, klimatický alarmismus… Už jen četnost nálepek svědčí o tom, že se něco děje. Roste strach ze změn, které přicházejí, ale tak úplně si s nimi nevíme rady. Bojíme se a přemýšlíme, co udělat, abychom jim zabránili. Největší strach ale máme sami ze sebe. Rostou naše obavy z člověka. Z toho, co jako kulturní bytost řízená ideologiemi dokáže.
Bojte se s námi. Klimatičtí aktivisté převlečení za mimozemšťany žádají opatření na ochranu planety. Barcelona, 6. listopad 2009.
Bojte se s námi. Klimatičtí aktivisté převlečení za mimozemšťany žádají opatření na ochranu planety. Barcelona, 6. listopad 2009. | Foto: ČTK

Bojíme se každého sebeomezení kvůli ochraně klimatu, protože v něm vidíme ztrátu svobody. Z každého limitu pak hned vylézá malý komunista, který diktuje, řídí, nařizuje. Nejhlasitěji před takovým rudým strašidlem varují zpravidla lidé, kteří jsou sami ponořeni do vlastních ideologií - a dobrovolné omezování chápou jako ohrožení své moci.

Bojí se jí nejen proto, že by mohli přijít o vliv na výklad a uspořádávání světa; nýbrž hlavně proto, že na tomto pozadí vystupuje jejich vlastní svět jako svět ideologický, nesvobodný. Jako svět podřízený iluzi přirozenosti, kterou si nárokuje každá ideologie.

Překročit řád

Bojovníci za svobodu - zleva či zprava, konzervativci či liberálové - se mohou snadno chytit do pasti nesvobody, kterou na sebe ve formě ideologie dobrovolně berou, aby mohli vládnout světu, být jeho pánem a mírou. Aby mohli dál být oním descartovským maitre a et posseseur de la nature, "vládcem a vlastníkem přírody". Svoboda je opět chápána jako schopnost ovládat a vlastnit.

V tomto komplikovaném souboji ideologií je těžké najít odstup, který by umožňoval lépe nahlédnout ostatní i sebe. Už proto, že taková pozice je předem označena za zaujatou, a to vždy podle toho, jaký obraz nabízí. Pokud vyhovuje politické barvě, je vítána. Pokud ne, dočká se zavržení.

Dokonce ani umění, které v dějinách vždy plnilo roli laboratoře, kde se vzájemně ovlivňují rozum a imaginace, už není v souboji mezi "svobodou" a "totalitou" zbaveno stranického nátěru. Přesto stále vznikají díla, která tuto zaujatost dokážou překračovat a mluvit i ke hluchým a slepým.

Jedním z těch posledních je film amerického režiséra Ari Astera Slunovrat, který právě pluje českými kiny jako jakýsi "folklorní thriller". Podobenství o střetu kultur, v němž naráží americké pojetí volnosti na řád řízený rytmy přírody, vychází z cesty několika studentů na slavnosti slunovratu ve Švédsku (ne, Pátek třináctého to opravdu není).

Oficiální trailer k filmu Ariho Astera Slunovrat | Video: Aerofilms

Příchodu do zvláštní komunity Hårga, která ctí starodávná pravidla, předchází tragická smrt rodičů a sestry hlavní hrdinky Dani. Dysfunkčnost základních vztahů západní společnosti tu symbolizuje sebe-vražda, při níž Danina sestra otráví výfukovými plyny kromě sebe i otce a matku. Rozvrácené vztahy ale symbolizuje také neschopnost Danina kluka Christiana mít nějaký vztah s ženou. Jako kontrast k rozkladu lidských spojů a jisté neživosti Západu pak snímek nabízí idylickou komunitu Hårga. Všichni se v ní mají rádi a radostně se objímají. Hårga je symbol Rodiny, tak jako byla předtím symbolem rodinného krachu hadice trávící výfukovými zplodinami Daninu rodinu.

Žít z přírody, což s sebou nese i napojení na mystické omamné látky, které pomáhají udržovat komunitu v jakémsi pletivu vztahů, se ale rychle ukazuje jako velmi svazující. Přírodní rytmus (roční období, koloběh rození a smrti) není jen korektivem a paralelou či alegorií lidského života. Je také přísným programem. Ze studentské návštěvy se brzy stává velmi cizorodý prvek, který nejen ruší tabu (úctu k předkům, posvátné zákazy), ale není s to ani přijmout program jako danou věc. Totální individualismus studentů, kteří se ve svém světě nudí a nevědí, co se sebou, nemají-li kariérní a majetkový program, naráží na totální kolektivismus Hårgy. Všechno se tu dělá společně, od početí po snášení bolestí a utrpení. Smyslem všeho je celek - Gaia. Lidé jsou jen tak cenní, jak moc se hodí pro celek, což nakonec určuje Příroda a její koloběh. A tak i studenty použije společenství podle svých potřeb, podle míry jejich talentu a přizpůsobení řádu.

Přírodní totalita ale není tak úplně přírodní, jak se zdá. Hårga vědomě překračuje první kulturní zákon, kterým je zákaz incestu. Z tohoto překročení pak čerpá hlubší poznání, které zprostředkovávají děti incestně zplozené, degenerativně znetvoření lidé. Překročení řádu jako prostředek k jeho nahlédnutí a pochopení - není to nakonec přesně to, co po celá staletí dělá a po čem touží i tradiční západní kultura novověku?

Dani bude soudit

Slunovrat je vlastně filmový "kontejnerový experiment" (skupina lidí uzavřená v nějakém prostředí prožívá proměnu osobní i kolektivní). Odhalují se během něj slabiny i silné stránky svobody a mizení i vytváření řádu, bez něhož lidské společenství nemůže existovat. Sledujeme srážku dvou extrémů, v níž se nakonec směje hlavní hrdinka Dani, která v roli Královny Máje prožije nejen proměnu kolektivní identity, ale i terapeutické vysvobození z rodinného traumatu.

Dani je hebrejské jméno, které znamená "Bůh bude soudit…", a tak lze i závěrečný obraz hořících obětí brát jako očištění od dilematu, která že z komunit je nakonec méně šílená či více blízká pravdě života. Odcizená netečná prázdná západní, nebo naplněná intenzivní koncentrovaná magická Hårga?

V symbolickém čtení by se dalo pokračovat, ale není to úplně nutné. To podstatné snad už vystoupilo: nic jako přirozenost neexistuje, a to ani v napodobování přírodních rytmů, které jsou vždy nějak komoleny lidskou kulturou a posouvány jinam. Každý extrém považovaný za Pravdu je nakonec autodestruktivní, protože není schopen vyjít s druhými, umí je jen převychovat nebo vraždit.

Žijeme v hybridním světě, kde se prolínají různé vlivy, které nelze definitivně rozsoudit na dobré a špatné, protože to umí jenom Bůh. O to víc je třeba otevřenosti, která pomáhá k napojení na základní kořeny všech potenciálních pozemských společenství, včetně těch "přírodních".

Slunovrat tedy nepřináší očištění pouze Hårgě a Dani, velmi intenzivně pomáhá i při léčbě moderní ideologické nemoci. Přináší totiž důležité poznání: svoboda je překračování zákazu - zákazu překračovat limity vlastního myšlení!

 

Právě se děje

před 2 hodinami

Španělský král pověřil premiéra Sáncheze sestavením další vlády

Úřadující španělský premiér a šéf socialistů Pedro Sánchez ve středu po jednání se španělským králem Felipem VI. oznámil, že od panovníka přijímá pověření k pokusu o sestavení nové vlády. Upozornil však, že celý proces pravděpodobně potrvá ještě týdny.

Sánchez uvedl, že od příštího týdne se pokusí získat na svou stranu další politické subjekty ve značně fragmentovaném parlamentu. "Žádná jiná alternativa není možná," zdůraznil socialistický politik. Hlasování o důvěře nové vládě v parlamentu však budou podle Sáncheze pravděpodobně předcházet ještě týdny jednání.

Socialisté (PSOE) zvítězili v listopadových předčasných volbách, ale nepodařilo se jim získat nadpoloviční většinu v parlamentu. Ze 350 poslanců jich mají pouze 120.

Zdroj: ČTK
před 4 hodinami

V 88 letech zemřela filozofka Eva Formánková. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77

Ve věku 88 let zemřela filozofka a redaktorka Eva Formánková. V 60. letech stála u vzniku edice Váhy, která se věnovala nemarxistické filozofii. Jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. Formánková zemřela v neděli v Praze, poslední rozloučení se uskuteční v pátek od 14:30 na olšanském hřbitově. ČTK o tom dnes informoval její syn Jaroslav Formánek.

Zdroj: ČTK
Další zprávy