David Klimeš David Klimeš | Názory
16. 1. 2020 12:45

Pět let služebního zákona: Víc takových paskvilů už by stát nemusel bez úhony přečkat

Tolika dobrými úmysly snad ještě nebyla vydlážděna žádná cesta. A podle toho také dopadla. Vítejte v byrokratickém pekle zpolitizované státní správy.
Služební zákon měl české úřady odstřihnout od politických tlaků. Dopadlo to přesně naopak.
Služební zákon měl české úřady odstřihnout od politických tlaků. Dopadlo to přesně naopak. | Foto: Shutterstock

Po Vánocích v roce 2014 zažila republika hned na začátku následujícího letopočtu ještě jedny. Začal platit zákon o státní službě. Dlouho očekávaná norma, která upravuje práva a povinnosti české byrokracie. Po třinácti letech parlamentních tahanic bylo české úřednictvo slavně vyhlášeno za zbavené jha politického tlaku. Tehdejší premiér Bohuslav Sobotka slavil okamžik, který nás prý zařadil mezi civilizované země.

Dnes jsme o pět let starší. A zdejší úřady? Jsou ještě političtější, než kdy v novodobé historii byly. Je-li hlavním sloganem nejsilnějšího politického hnutí heslo "Ano, bude líp", pak v případě byrokracie beze zbytku platí, že takové časy už byly.

K sedlákovi pro radu

Je pravděpodobné, že kdyby v roce 2014 negradoval evropský tlak, abychom pro státní službu přijali alespoň nějaká pravidla, neměli bychom dosud nejspíš žádná. První služební zákon jsme si sice odhlasovali už v roce 2002, od té doby ale politici odkládali jeho účinnost tak dlouho, až se jim celou normu nakonec podařilo odložit úplně.

Při jakémkoliv problému s novými pravidly se vymlouvali na "Brusel". Aby to odpovídalo realitě, musela by se tak ale jmenovat pražská vládní čtvrť. Jediné, co unie žádala, byla jasná pravidla pro ty, kdo budou mít na starosti čerpání eurofondů. Za zpackané paragrafy neseme odpovědnost sami.

Šílené je už jejich základní nastavení. Do vyšších pater byrokracie nemohl proniknout prakticky nikdo mimo erár, šikovní lidé ze soukromého sektoru najednou měli smůlu. Hodnocení úředníků se brzo stalo bičem na nepohodlné podřízené. A k odborným náměstkům dostal každý ministr ještě dva politické. Zjevně aby měli kam chodit do práce spolustraníci, kteří zrovna nemají do čeho píchnout.

Výsledky tomu přesně odpovídají. Závěrečná zpráva firmy KPMG, u níž si ministerstvo vnitra objednalo audit dopadů zákona o státní službě, je hodně depresivním čtením.

Začíná výčtem pozitiv, která nám nové předpisy měly zajistit: odpolitizování státní správy; posílení efektivity; zvýšení transparentnosti; stabilitu a profesionalizaci českého úřednictva.

A realita? Stability a transparentnosti (čím dál pomalejšího rozhodování) se nám sice podle auditorů podařilo dosáhnout, efektivity však "rozhodně ne". Depolitizace pak "spíše ne" a profesionalita dosáhla neutrálního skóre. Což v praxi znamená, že kdo byl slušným úředníkem, zůstal jím i nadále - zákon nezákon.

Podle závěrečných doporučení citované zprávy není nezbytné, aby státní aparát fungoval naprosto excelentně, ale všem by dosti pomohlo, kdyby se mu to dařilo alespoň normálně. Auditorský jazyk sice nápadně připomíná ptydepe z Havlova Vyrozumění, dopřejme si ale luxus alespoň krátké citace, která dobře ilustruje, jak špatně je dnes chod české byrokracie seřízen.

"Do státní služby intenzivněji zavádět manažerské nástroje řízení a běžné nástroje personální politiky, např. řízení podle cílů (stanovení indikátorů/metrik), benchmarking, benchlearning, zavádění nástrojů managementu kvality provázaných na dílčí nástroje zákona (odměňování, služební hodnocení), zvýšení manažerských kompetencí představených."

Přeloženo do češtiny nejde o nic jiného než úpěnlivou prosbu o alespoň trochu selského rozumu při řízení lidí celkem štědře placených z našich společných peněz.

Řídit stát jako svou firmu

Že se velké věci někdy rozjedou špatně, se bohužel stává. Problém ale graduje, když se k nutné nápravě přimotá někdo jako Andrej Babiš. Státní služba se mu nikdy moc nelíbila, protože země se má podle jeho představ řídit jako firma, v níž se poslouchá na slovo. "Náměstek ministra vnitra je více než celá vláda, to není normální," rozčiloval se opakovaně.

A pak objevil kouzlo takzvané systemizace - tedy možnosti každý rok rámcově upravovat místa ve státní správě. Když se totiž sepíše dostatečně šikovně a do detailu, dokáže zařídit, aby letěli přesně ti konkrétní nepohodlní lidé, kterých je třeba se zbavit. Závěrečným hřebíčkem do rakve služebního zákona se pak stala loňská novela, po níž se státní tajemníci (nedotknutelní a zcela na politicích nezávislí) dostali zpět do područí vlády, tedy politiků.

Shodou okolností se budou právě letos v dubnu měnit státní tajemníci na čtyřech ministerstvech a každý z uchazečů samozřejmě už ví, že mu k lukrativnímu místu sotva pomůže rozhodné hájení úřednické nezávislosti. Staronově se teď zase cení vynikající vztahy s resortním ministrem.

V mezinárodních srovnáních výkonnosti byrokracie přitom české úřednictvo pokulhává nejen za západními zeměmi, ale i za mnohými postkomunistickými státy od Estonska až po Slovinsko. Včetně Polska, které tak rádi pomlouváme.

Služební zákon situaci nijak nezlepšil. Jen pomohl zafixovat to nejhorší z tradice byrokratického Předlitavska a jako bonus k ní přidal ještě více papírování.

Tak pravil Viktor Č.

Když dopadne něco původně bohulibého tak špatně, většinou se cituje dnes už okřídlený výrok někdejšího ruského premiéra Viktora Černomyrdina: "Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky." Tentokrát by to nebylo úplně přesné.

Nejsme už ve stejné situaci, jako když jsme žádná pravidla pro úřednictvo neměli. To se ještě dalo doufat, že se jednou nějaká dobrá podaří nastavit. Proto se teď dere na mysl spíše jiný Černomyrdinův povzdech: "Za nás to bylo v pr…, ale existovala nějaká naděje. A za těchhle to je úplně beznadějná pr…"

Václav Havel - Vyrozumění. Ukázka z představení komorního divadla Aréna | Video: Komorní divadlo Aréna
 

Právě se děje

Další zprávy