reklama
 
 

Jak si dnešní krásný nový svět představovali před sto lety

20. 4. 2014 15:00
Stanislav Komárek: Je zajímavé, co produkuje lidská fantazie, pustí-li se na volné pastviny. Nakonec se ale naštěstí všechny ty dobře míněné představy nenaplnily.

Nedávno se mi dostala do ruky pozoruhodná kniha, vydaná roku 1910 v Berlíně s názvem „Die Welt in hundert Jahren“ (Svět za sto let), soubor esejů a fejetonů dobových evropských celebrit na takovéto profetické téma, redigovaný tehdy populárním literátem Arthurem Brehmerem. Je zajímavé se podívat, když už jsme se toho dožili, jak to dopadlo s prorokováním těch, kteří se do této nevděčné funkce sami dosadili. Slunce slavných rychle pohasíná: průměrný čtenář si z autorů vzpomene tak na kriminologa Cesare Lombrosa či pacifistku Berthu von Suttner - její vize o tom, že strašlivé zbraně budoucnosti zajistí trvalý mír, rušený jen drobnými lokálními konflikty „zaostalých národů“, se ostatně zcela naplnila. Ti ostatní pro běžného čtenáře klesli kamsi pod obzor.

Zajímavý je vhled spisovatele Hermanna Bahra, že v budoucnosti bude spisovatelem každý, ale nebude už čtenářů – že by okem své fantazie zahlédl svět dnešních blogerů?

Je zajímavé, co produkuje lidská fantazie, pustí-li se na volné pastviny. Obecně se správně soudilo, že letecká doprava se stane dominantním způsobem přemisťování – téměř bez výjimky se však jednalo o vize vzducholodí, nikoli letadel těžších vzduchu, s půvabnými detaily malých vzducholodiček, které budou dopravovat jednotlivé pasažéry k té hlavní, transkontinentální. I přenos textů a obrazů na kterékoli místo zeměkoule, v zásadě předobraz internetu, tu lze najít, včetně dálkových konferencí. „Bezdrátové“ spojení s obyvateli jiných planet, zejména Marsu, se jevilo být přede dveřmi. Zcela správně už se cosi tušilo o ničivých i „civilizacotvorných“ účincích atomové energie a vágně se nadhazuje i otázka energie solární. Téměř všeobecným přesvědčením bylo, že lidstvo budoucnosti se bude živit syntetickou potravou v tabletkách, také to, že lidské rozmnožování bude podléhat eugenickému zákonodárství.

Řada proroctví vyvolává lehký úsměv: namísto později se objevivší klimatizace mělo pro regulaci teploty nastoupit vyzdvihování domů či celých parků do tisícimetrové výše, všelék radium měl odstranit všechny nemoci, domy ve městech budoucnosti budou potaženy vrstvou omítky s uranem, která bude jemně světélkovat a vyrábět zdravý, ionizovaný vzduch. Naopak zajímavý je vhled spisovatele Hermanna Bahra, že v budoucnosti bude spisovatelem každý, ale nebude už čtenářů – že by okem své fantazie zahlédl svět dnešních blogerů?

Šest hodin denně se bude spát, šest pracovat u elektrických tlačítek, šest sedět v parlamentu a šest se věnovat společenskému životu, tj. politickým školením.

O knize by se dal napsat obsáhlý článek, ale na závěr snad vize rané švédské feministky Ellen Key: Za sto let se lidé vůbec nebudou lišit podle pohlaví typem svého zaměstnání a v rámci anatomických možností ani oděvem. Hanebnost rodičovství a rodiny vůbec bude odstraněna a děti budou vychovávány od prvního dne ve státních ústavech se strojovým vyučováním, kam budou z počátku eugenicky prověřenými dobrovolnicemi dodávány, později už pěstovány od vajíčka v umělých médiích (četl tohle Aldous Huxley? asi ano). V roce 2006 bude vynalezeno sérum, odstraňující touhu po individualismu a originalitě, od roku 2008 bude očkování povinné. Jistá svoboda pro fantazii bude povolena pouze při designování nových výrobků. Školní docházka bude třicetiletá, avšak středoškolské povahy, krom specialistů by nikdo neměl v dospělosti číst knihy. Šest hodin denně se bude spát, šest pracovat u elektrických tlačítek, šest sedět v parlamentu a šest se věnovat společenskému životu, tj. politickým školením. Parlament projednává vše, „od velikosti špendlíkových hlaviček přes složení výživných pilulek až po potřebný počet dětí“, sedí v něm všichni, „i idioti, ...jen odsouzení zločinci ne“. Ti budou deportováni na Mars, aby jej brutálně kolonizovali podle dávných způsobů...

Jak vidět, dopadl krásný nový svět ve skutečnosti ještě docela snesitelně.

Text byl napsán pro Hospodářské noviny a následně vyšel v blogu Stanislava Komárka na Aktuálně.cz 17.4. 2014

autor: Stanislav Komárek | 20. 4. 2014 15:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama