Karel Hvížďala Karel Hvížďala | Názory
12. 4. 2014 17:00

Kajínek vlastníma očima: hotový Mirek Dušín

Proč vůbec někoho zajímá, co o sobě v knize vypráví lupič a odsouzený dvojnásobný vrah?
Jiří Kajínek sám sebe v knížce líčí jako čestného, chytrého, svalnatého a až dobrotivého supermana.
Jiří Kajínek sám sebe v knížce líčí jako čestného, chytrého, svalnatého a až dobrotivého supermana. | Foto: ČT24

Nejznámější vězeň XIX. století byl u nás Václav Babinský. Někdy kolem roku 1830 zorganizoval malou loupežnickou bandu, se kterou přepadal pocestné. Byl obviněn ze dvanácti zločinů, dokázáno mu jich bylo šest.

Jednoho z přepadených ubodal k smrti. Dostal dvacet let těžkého žaláře, poslední léta si odseděl ve Valdicích. Po propuštění po hostincích vyprávěl přibájené historky své i svých spoluvězňů; v roce 1862 vyšly knižně pod názvem Vůdce loupežníků v českých zemích a dodnes si trempové zpívají písničku s verši: Vězňové se tetelí, že mají blechy v posteli. Mezi nima Babinskej, známej lotr mexickej, ach jo.

Náš nejznámější vězeň XX. století a začátku XXI. století se jmenuje Jiří Kajínek. Třiapadesátiletému Kajínkovi vydalo před pár dny nakladatelství Fragment knížku s názvem Můj život bez mříží, kterou je možné zařadit do stejné kategorie jako Babinského příběhy, kterými si vydělával v hostincích na útratu a které byly rovněž vydány ještě za jeho života.

V současnosti si Kajínek odpykává svůj čtvrtý, doživotní trest, ke kterému byl odsouzen v roce 1998 za dvojnásobnou vraždu, jeden pokus o vraždu a nedovolené držení velkého množství zbraní.

K vraždám se Kajínek nikdy nepřiznal. Předešlé tresty dostal za velké množství vloupání, za loupežná přepadení a ublížení na zdraví policistů, kterým jednou odcizil i služební auto a zbraň. Navíc měl za sebou několik pokusů o útěk a jeden úspěšný útěk z Mírova, odkud se do té doby nepodařilo nikomu uprchnout.

O první žádost o podmínečné propuštění si může požádat až po dvaceti letech, ovšem to bude až kolem roku 2022, protože až do roku 2002 si Jiří Kajínek odpykával jedenáctiletý trest, který dostal krátce po revoluci, a proto se doživotní rozsudek za dvojnásobnou nájemnou vraždu počítá až od tohoto roku. V roce 2022 bude Kajínkovi jednašedesát. Tolik fakta.

Trhliny v obraze

Sám sebe však v knížce Kajínek líčí jako čestného, chytrého, svalnatého a až dobrotivého supermana, který měl vždy neobyčejný smysl pro spravedlnost.

O tom, že by chtěl někdy pracovat, tam není nikde ani zmínka: spíše z textu nenápadně vyplývá, že má někde uloženo dost peněz na to, aby už nikdy pracovat nemusel.

Vyrostl ve velice spořádané rodině s milujícími rodiči a sestrou, volný čas trávil rybařením, a kdyby ho kamarád (který pocházel z vysoce postavené komunistické rodiny) nesvedl k první krádeži, byl by dnes nejspíš úspěšným advokátem, protože chtěl studovat práva. A když někoho Kajínek zmlátil, tak jen proto, že si to dotyční zasloužili.

Přiznává sice, že je zločinec, ale je přesvědčený, že je čestnější a férovější než ti, kteří nikdy za zločince označeni nebyli. Nikdy úmyslně nelhal nebo nezamlčoval věci, to ze zásady prý nedělá. Česká elita mu nesahá v těch zásadních vlastnostech ani po kotníky.

A snaží se budit dojem, že po sobě zanechával často jen takové stopy, aby okradeným alespoň částečně hradila škodu pojišťovna. Stále dokola tvrdí, že mu jde hlavně o spravedlnost, a zdůrazňuje, že vždy drží slovo: Mirek Dušín z Rychlých šípů by z něj musel mít radost. Jde evidentně o mytický sen o sobě.

A, jak známo, mýtus není nic jiného než systém komunikace. Podstatou každého mýtu je přeměňovat skutečnost v báji, která se zdá být ještě skutečnější, a proto pracuje s umělou kauzalitou, která však je tak přítulná, že snadno vklouzává pod deštník přirozenosti. Přivlastňuje si archetypy, které známe z pohádek, a to za účelem posloužit přiznaným (či podprahovým, nepřiznaným) vlastním zájmům, které je možné odhalit jen v trhlinách příběhu.

Chceme-li tuto knihu recenzovat, nesmíme se nechat strhnout obsahem, ale způsobem, jakým se obsah vztahuje k subjektu vypravěče: musíme se snažit zahlédnout, k čemu narativ slouží, jaké změně sociálního postavení. Potíž je jen v tom, že i my jsme vyrostli ve stejných mýtech a jsme jejich produkty, a právě od toho je třeba se pokusit odstřihnout.

I tento idylický obraz má zmíněné trhliny a ty vypravěče charakterizují přesněji než samotný narativ. Najdeme je tam, kde hrdina třeba lituje, že nevykradl vilu starožitnice z Václavského náměstí, protože to by měl tolik peněz, že by už dál nemusel krást.

Od Václava Babinského se Kajínek liší tím, že Babinský svých činů ve vězení litoval a stal se z něj zbožný muž.

O tom, že by chtěl někdy pracovat, tam není nikde ani zmínka: spíše z textu nenápadně vyplývá, že má někde uloženo dost peněz na to, aby už nikdy pracovat nemusel.

A ještě jednou měl prý možnost přijít k velkým penězům, ale kvůli čestnosti tu loupež neudělal, musel by ublížit člověku a to se mu vždy příčilo. O pár stránek dál se sice dočteme, že když ho policisté zatýkali kvůli vloupání a chtěli na něm, aby si jako zatčený lehl na zem, zlomil jednomu žebro a druhému ruku. Třetího policistu, protože byl slušný, nezastřelil, jen ho srazil ze schodů, jak doslova stojí v knize. Takové chování mu ale připadá čestné.

V knize zároveň přiznává, že skoro celou dobu, co byl na svobodě, se pilně cvičil ve střelbě nejrůznějšími zbraněmi, a to jak na oficiálních střelnicích, tak v lomech. Ze svých obětí nikoho nelituje, i když jistě připravil i slušné střádaly o jejich pracně nastřádané peníze, jen se přiznává, že si až později uvědomil, že vloupáními vstupoval do cizích intimních prostor. Působí to dojmem, že měl pocit, že všechny peníze, které kradl, byly taky kradené.

Chytrost zase dokazuje tím, že když byl chvíli v Německu, během pár dnů prý začal mluvit tak, jak dřív nikdy neuměl. Což je nesmysl: němčina není idiomatický jazyk, bez znalosti gramatiky se ji nikdo nemůže naučit, nedá se jen odposlouchat.

Bez pocitu viny

Detaily evidentně popírají strukturu vybájeného narativu a spíše svědčí o narušené struktuře osobnosti, která by se dala zřejmě diagnostikovat jako psychopatie, protože vykazuje náznaky vlastností, kterými bývá charakterizována: Kajínek nezná pocit viny, absentuje u něj svědomí, je egocentrický, je neschopný si vytvořit pevnou citovou vazbu (což dokazují pasáže o jeho vztahu k ženám), zřejmě nemá pocit úzkosti, neví, co je empatie, a přitom se snaží být povrchně šaramantní a za jeho katastrofy mohou většinou jiní.

To vše z něj v rámci vězeňské komunity činí sociálně úspěšného psychopata, nebo alespoň částečného psychopata (podle Františka Koukolíka deprivanta).

Tuto diagnózu mívají často i úspěšní politici, takže podobně strukturované osobnosti občané znají z praxe, a proto Kajínkův typus až tak nevybočuje z obecně rozšířeného obrazu naší společnosti. To jsou zřejmě i důvody, proč se o jeho narativ lidé zajímají, proč je jeho příběh dobrým obchodním artiklem a proč byl dokonce v roce 2010 i zfilmován.

Jenže pokud si Jiří Kajínek myslí, že mu knížka a jeho mýtus o sobě mohou pomoci u soudu, může se šeredně mýlit.

Uvedené trhliny tam musí nutně najít i soudci a lékaři a nemusí ho pustit ani po dvaceti letech, protože se budou moci právem domnívat, že by v trestné činnosti mohl pokračovat a být nadále pro společnost velmi nebezpečný. Naději na podmínečné propuštění by tedy mohl mít nejspíš až po třiceti letech, tedy ve svých jednasedmdesáti.

Od Václava Babinského se liší tím, že ten svých činů ve vězení litoval a stal se z něj zbožný muž: jen díky tomu se mohl stát zahradníkem v klášteře v Řepích, kde se ho ujaly řádové sestry.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 45 minutami

Závěť britského prince Philipa bude tajná dalších 90 let, rozhodl soud

Závěť zesnulého prince Philipa, manžela britské panovnice Alžběty II., bude zapečetěná a tajná ještě nejméně 90 let, rozhodl dnes nejvyšší soud. Důvodem je ochrana "důstojnosti a postavení" královny, píše BBC News. Již více než století je v Británii zvykem, že po smrti vysoce postaveného člena královské rodiny jsou soudy požádány, aby zapečetily jejich závěti.

Philip, známý též jako vévoda z Edinburghu, byl s královnou ženatý více než 70 let. Brali se ještě předtím, než usedla na trůn. Vévoda zemřel ve věku 99 let letos v dubnu.

"Míra publicity, kterou by zveřejnění pravděpodobně přilákalo, by byla velmi rozsáhlá a zcela v rozporu s cílem zachovat důstojnost panovníka," uvedl v dnes zveřejněném verdiktu soudce Andrew McFarlane.

Stejným způsobem zapečetěných posledních vůlí členů britské monarchie existuje zhruba 30. Ve správě je má nejdéle sloužící soudce nejvyššího soudu se specializací na rodinné právo, jímž je právě teď Andrew McFarlane, vysvětluje BBC. Nejstarší ze závětí pochází od prince Františka z Tecku, mladšího bratra královny Mary, rozené Marie z Tecku. Nejnovější je závěť královny matky z roku 2002.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Futsalisté na MS podlehli Brazílii 0:4, s favoritem drželi krok jen poločas

Čeští futsaloví reprezentanti ve druhém utkání na mistrovství světa v Litvě podlehli favorizované Brazílii 0:4. Rekordní pětinásobní šampioni vstřelili všechny branky ve druhém poločase.

Svěřenci trenéra Tomáše Neumanna nenavázali na úvodní vítězství 5:1 nad Panamou, třetí utkání ve skupině D sehrají v neděli proti Vietnamu, který má na kontě také tři body. "Kanárci" jsou po dvou kolech stoprocentní a mají jistý postup.

Čeští hráči v Klajpedě první půli drželi s Brazilci krok, i když gólmana Gerčáka dvakrát zachránila branková konstrukce. Šance si ale vytvořil i Neumannův tým, ty největší zahodili Seidler se Slováčkem.

Jihoameričané už po přestávce potvrdili roli jasného favorita. Mezi 23. a 24. minutou se dvakrát trefil Ferrao, nejlepší futsalista světa za poslední dva roky. Gerčáka poté překonali ještě kapitán Rodrigo a těsně před koncem Marlon. Češi tak s Brazílií prohráli i poosmé v historii.

Do osmifinále turnaje projdou dvě nejlepší mužstva z šesti skupin a čtyři nejlepší celky na třetích místech. Čeští futsalisté na světovém šampionátu startují počtvrté, nejlepším výsledkem Neumannova výběru je osmé místo z roku 2004.

Mistrovství světa ve futsalu v Litvě:

Skupina D:

Brazílie - Česko 4:0 (0:0)

Branky: 23. a 34. Ferrao, 26. Rodrigo, 20. Marlon.

Sestava Česka: Gerčák (Němec) - Záruba, Slováček, Koudelka, D. Drozd - Homola, Vokoun, P. Drozd, Křivánek, Rešetár, Seidler, Holý, Vnuk. Trenér: Neumann.

Panama - Vietnam 2:3 (2:2)

1. Brazílie 2 2 0 0 13:1 6
2. Česko 2 1 0 1 5:5 3
3. Vietnam 2 1 0 1 4:11 3
4. Panama 2 0 0 2 3:8 0

Skupina C:

Šalamounovy ostrovy - Portugalsko 0:7 (0:3), Thajsko - Maroko 1:1 (0:1).

1. Portugalsko 2 2 0 0 11:1 6
2. Maroko 2 1 1 0 7:1 4
3. Thajsko 2 0 1 1 2:5 1
4. Šalamounovy ostrovy 2 0 0 2 0:13 0

 

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Ozonová díra je letos větší než Antarktida, výrazně se zvětšila v posledním týdnu

Ozonová díra nad jižní polokoulí je letos větší než obvykle a rozměry už přesahuje velikost Antarktidy. Uvedla to dnes evropská agentura pro sledování atmosféry Copernicus, podle níž se díra v ochranné vrstvě atmosféry výrazně zvětšila v posledním týdnu.

"Sledujeme poměrně velkou a potenciálně i hlubokou ozonovou díru," sdělil ředitel agentury Vincent-Henri Peuch. Zvětšování ozonové díry podle něj letos začalo běžně, podobně jako loni, kdy se však změnila v jednu z nejdéle trvajících za dobu měření.

Ozonová vrstva chrání Zemi před rakovinotvorným ultrafialovým zářením ze Slunce. Nad Antarktidou se vytváří každoročně. Vědci nicméně doufají, že by mohla díky omezení škodlivých látek v nadcházejících desetiletích zcela zmizet. Situace se zlepšila díky Montrealskému protokolu z roku 1987, jenž prakticky zastavil výrobu látek, které ozonu škodí.

Odborníci tvrdí, že se ozonová vrstva začíná obnovovat, ale zároveň dodávají, že bude zřejmě trvat do 60. let tohoto století, než z atmosféry zmizí škodlivé látky, podotkla agentura AP.

Zdroj: ČTK
Další zprávy