Václav Burian | Názory
7. 8. 2006 0:01

Kdo poškozuje obraz Polska v cizině?

Varšavská prokuratura se smrtelně vážně zabývá satirou na polského prezidenta, jež vyšla v jednom německém deníku? Ještě nedávno by to bylo nemyslitelné.

Prezident přelomové doby a komunistický generál Wojciech Jaruzelski byl předmětem kritiky polských i zahraničních médií. U tvůrce výjimečného stavu z roku 1981, který potlačil demokratické hnutí Solidarity, není divu.

Prezident Lech Wałęsa byl domácími i zahraničními médii zesměšňován často, ačkoliv byl hrdinou boje za svobodu. Munici poskytoval jeho těžko krotitelný temperament a - navzdory mimořádné inteligenci - nepříliš systematické vzdělání.

Když byl zvolen poprvé prezidentem Aleksander Kwaśniewski, byli mnozí zděšeni, uraženi a poníženi. Zle o něm zpočátku mluvila a psala nejen pravicová, ale i středová, liberální média. Do čela státu, který dal světu Jana Pavla II. a Solidaritu, byl zvolen bývalý komunistický aparátník nejmladší garnitury! Tehdy byla zřejmě citlivější média v postkomunistických zemích než západní.

Rozdělování a sjednocování

Generál Jaruzelski chápal, jak se svět v roce 1989 změnil, a hned roku 1990 odstoupil.

Legendární dělnický vůdce Wałęsa se marně ucházel o znovuzvolení; lze říci, že Poláci byli jeho temperamentem unaveni.

Druhé volební období naopak absolvoval A. Kwaśniewski; snad si získal voliče právě tím, čím se lišil od předchůdce - vypočitatelností. To není v politice malá hodnota. Není vyloučeno, že kdyby to zákony dovolovaly, byl by zvolen i potřetí.

Rozhodně však všichni tři dosavadní prezidenti vyvolávali i sympatie, ale i odpor, který snášeli docela s klidem.

Nový polský prezident Lech Kaczyński a jeho politické prostředí snáší domácí i zahraniční kritiku hůře. A hledá se vysvětlení. Objevila se i hypotéza: Polsko bylo dosud přijímáno lépe, protože projevovalo nedostatek hrdosti. Nyní, když hrdost projevuje, nemůže čekat chválu.

Špatný obraz ve světě?

Věc je však záhadnější. Když se podíváme pár desetiletí nazpět, vidíme samé důvody pro to, aby se Polsko světu jevilo světu v nejlepším světle. Má cenu připomínat?

Jan Pavel II. Solidarita jako nejmasovější neporažené demokratické hnutí v sovětském bloku. Tři Nobelovy ceny. Nekrvavý pád diktatury. Neobyčejný ekonomický vzestup země, která měla v osmdesátých letech hyperinflaci a přídělové hospodářství.

A nedostatek hrdosti v zahraničních vztazích? Polsko bylo hybatelem visegrádského uskupení. To se dnes může snad leckomu jevit jako nadbytečné, ale opravdu bylo na počátku devadesátých jasné, že se letos budeme bavit nanejvýš o pár měsících zpoždění při vstupu do schengenského prostoru? Nikoliv - Západ bylo třeba přesvědčovat, že zemí středovýchodní Evropy se není třeba bát, že jsou schopny kooperace, že staré vzájemné křivdy nehrají vážnou roli.

A Polsko se dovedlo tvrdě ohradit proti německým krajanským sdružením, pokud vidělo ohrožení svých zájmů.

Polsko se dovedlo - ještě docela nedávno! - zachovat jako středoevropská mocnost v době ukrajinské oranžové revoluce. Tato země že byla málo hrdá? Tato země že měla ve světě špatný obraz?

Nový úřad

Na počátku srpna varšavské ministerstvo zahraničí získalo nového zplnomocněnce, který má pečovat o obhajobu a prosazování dobrého obrazu Polska ve světě. Člověk, který prožil kus života v sovětském impériu, si nemůže nevzpomenout, jak jsme byli - podle oficiální propagandy - neustálým cílem pomluv, útoků a štvaní ze strany všelijakých "centrál" a "vysílaček". Člověk si nemůže nevzpomenout ani na ponurý paragraf o poškozování zájmů republiky v cizině (byl podle něj souzen i Václav Havel, který se o náš dobrý obraz v cizině zasloužil jako málokdo).

Nelze si na to nevzpomenout, ale nelze taky srovnávat.

Polsko je demokratické. Andrzej Sadoś je sice zplnomocněnec, ale jeho moc bude omezená. Pokud se bude obraz Polska ve světových médiích zase měnit k lepšímu, bude muset být splněno pár podmínek, které nejsou v moci žádného jednotlivého politika.

Lépe například bude, až se ukáže, že riskantní přizvání populistů a krajních nacionalistů do vládní koalice mělo smysl. Že ti se s přijetím odpovědnosti stali odpovědnějšími. Slibné náznaky už tu jsou, ale nikomu v zahraničí nelze mít za zlé, že je ve střehu. Lépe by bylo, kdyby bratři Jarosław (premiér) a Lech (prezident) Kaczyńští měli smysl pro humor. A velkorysost, se kterou by snášeli třeba i humor a satiru nižší kvality.

Ale ne že by nový zplnomocněnec neměl co na práci. Třeba mnozí Češi si dodnes Polsko představují jako písčitou pláž, která se táhne od Krkonoš a Tater k moři, místy je porostlá břízami a borovicemi a není tam co pohledávat.

Můžeme si za tu hloupost sami, ale také nový polský zplnomocněnec může být k užitku, a to hned v nejbližším zahraničí.

Autor (1959) je novinář a polonista, redaktor Listů

 

Právě se děje

Další zprávy