reklama
 
 

Klaus mluví jako Havel. Ale myslí to přesně naopak

17. 3. 2010
Pýcha předchází pád, rok po Fritzlovi a další Zprávy o páté

Václav Klaus pronesl na Žofíně Malé zamyšlení nad dnešní dobou (11 648 znaků psaného textu). Pozoruhodné je, že stejně jako jeho předchůdce kritizuje „pýchu rozumu" - ale každý z nich z toho vyvozuje něco úplně jiného.

Ve své "pýše rozumu" tito lidé nedoceňují míru naší, a už vůbec ne své neznalosti zákonitostí chování takovýchto složitých systémů. Přesto prosazují opatření, která znamenají radikální omezení lidské svobody a prosperity. (Václav Klaus, na Žofíně 2010, o bojovnících proti oteplování a jim podobných.)

Je třeba se vymanit z pyšné představy, že svět je jen rébus, který stačí rozluštit, že to je stroj, k němuž stačí objevit návod, že to je jen soubor informací, jež stačí vložit do počítače v naději, že z něho dříve nebo později vypadne univerzální řešení. (Václav Havel, na Světovém ekonomickém fóru v Davosu 1992.)

Pýchu rozumu odmítají oba. Pro Klause z toho vyplývá, že je správné dát věcem volný (svobodný) průběh. Kdežto Havlovi se zdá, že je potřeba přesto něco (rozumem, ale hlavně srdcem) dělat, změnit, zorganizovat, uspořádat jinak.

Lepší, nebo alespoň mravnější je ta druhá cesta. Když člověk vidí chybu, má se ji snažit opravit, a ne nechat plavat.

S Klausem je ale další potíž v tom, že ty "chyby" (ekologickou, demografickou, pandemickou a jiné hrozby) dost často nevidí. Respektive o nich říká, že jsou to témata, prosazována velmi specifickým způsobem, která se - tím, že jsou postulována jako nesporná, expertně potvrzená, laikům nedostupná - stávají bezprostředním ohrožením naší svobody a spolu s ní i naší prosperity. (Citát ze Žofína.)

Čtetě také: Zprávy o páté, archiv vydání

ODS navrhuje zvýšit pružnost pracovního trhu - mimo jiné rozšířením úvazků na dobu určitou a větším rozsahem smluv „na dohodu". Ekonomice by to asi pomohlo víc, než návrhy sociální demokracie. Lidem…? Těžko říct.

Jestli máte chuť, přečtěte si, co si o takových věcech myslí Václav Bělohradský (viz esej Prebendáři a výprosníci). Jak praví editorský komentář v záhlaví: Poněkud urozprávaný text, ale pár dobrých ľavičáckych postrehov.

Agentura ČTK se vydala do Amstettenu a pořídila tu reportáž u příležitosti prvního výročí procesu s tamním monstrem Josefem Fritzlem. Zjistila, že místním obyvatelům nechybí smysl pro černý humor. U silnice vás vítá cedule s informací, že právě vstupujete do jednoho z "nejinovativnějších měst Rakouska". Nejde ale o ocenění důmyslného sklepního vězení, nýbrž o oficiální titul, udělený za jiné projekty v roce 2006.

V parlamentu se ve středu hlasovalo o solárních elektrárnách. Ze stenografického záznamu vybíráme:

"Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Zahajuji hlasování. (Výkřiky ze sálu: Ať žije ČEZ!) Kdo je pro, stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Hlasování má pořadové číslo 183. Přihlášeno je 176. Pro hlasovalo 47, proti 28, takže to bylo také zamítnuto. Můžeme dál." (Návrh, který by zvýhodnil velké sluneční investory, čili hlavně ČEZ, nakonec neprošel.)

Šedesát procent lidí si podle průzkumu CVVM myslí, že lidé „s vysokými příjmy" mají „příliš nízké" daně. Stejné procento dotázaných zároveň uvedlo, že českému daňovému systému „nerozumí".

Daňová progrese a solidarita jsou hezké věci. Ale neměly by zůstat v půli cesty. Proč by bohatí nemohli platit víc za elektriku nebo za pivo v hospodě? Nebo to rovnou za nás chudé zatáhnout?

Vnitřní hlas lidu to vidí asi takhle: Problém není ani tak v tom, že pracháči odvádějí MÁLO. Jde o to, že jim MOC zbude.

autor: Jan Lipold | 17. 3. 2010

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama