Minulý týden nepřišlo do práce téměř 50 tisíc zaměstnanců automobilky General Motors (GM). Zahájili tak největší stávku v americkém automobilovém průmyslu za posledních 12 let.
"Už dávno bylo na čase, pracujeme každý den, čím dál tvrději a zasloužíme si více, než dostáváme," komentovala to pro web Payday Report Afroameričanka Rachel Drummondová, jejíž rodina pracuje pro GM už po tři generace.
Připomeňme v této souvislosti, že od poslední velké stávky (2007) musela americká federální vláda během hospodářské krize do strádající automobilky napumpovat celkem 50 miliard dolarů. Firma se pak sice vrátila do černých čísel, přesto nad ní dál visí hrozba stěhování výroby mimo Spojené státy. A to přesto, že Donald Trump sliboval pravý opak.
"Pokud budu zvolen, nepřijdete o jediný závod, naopak se začnou továrny do této země vracet, budete mít víc práce, ani o jednu továrnu nepřijdete," natíral v roce 2016 před zaměstnanci michiganské automobilky situaci na růžovo. A realita? GM si sice loni připsala 8,1 miliardy dolarů čistého zisku, navzdory tomu ze Spojených států přesunula výrobu hned pěti továren.
Tenkrát na Jihu
Produktivita amerických pracujících téměř půl století rostla, jejich mzdy však stagnovaly. Není náhodou, že se to období kryje s dobou kontinuálního úpadku amerického odborářského hnutí. Nyní jsme tedy svědky jeho opětovného vzestupu.
Loni se americkým učitelům podařilo zorganizovat v celé řadě amerických států desetitisícové stávky. Nevyplývá z nich jen to, že masové hnutí (organizované v rámci odborů i mimo ně) je schopné donutit i republikánské zastupitele, aby kývli na zvyšování mezd v žalostně podfinancovaném školství. Ukazuje se také, že v uplynulých dekádách zlomené zaměstnanecké sebevědomí začíná znovu sílit.
Tohoto efektu si nebylo možné nevšimnout například během rozpočtové krize na počátku letošního roku. Odborový sraz leteckých stevardů během ní volal dokonce po generální stávce.
Odborový svaz United Auto Workers se zase pokusil založit odbory ve velkém závodě Volkswagenu v Tennessee. Hlasování, jehož úspěch by znamenal historický průlom ve snaze posílit odbory na americkém Jihu, kde se jim nikdy nedařilo, sice neprošlo, chybělo ale pouhých 29 hlasů. "Jakkoliv to bolí, také se cítím posílen, protože jsme byli svědky opravdu ohromné podpory od našich kolegů. Velké množství lidí se postavilo firmě v celé řadě otázek," řekl po hlasování jeden ze zaměstnanců. "Nemáme žádný důvod se vzdávat," dodal.
V polovině října se pak chystají přestat chodit do práce také zaměstnanci zdravotnického gigantu Kaiser Permanente. Do protestů se jich má zapojit na 80 tisíc. Pokud předpoklady vyjdou, půjde o největší americkou stávku od roku 1997.
Už zase umíme prohrávat
Sluší se dodat, že v úvodu zmiňovaná padesátitisícová stávka v GM přichází v momentě, kdy si svaz nutně potřebuje spravit reputaci po nedávném skandálu, v jehož rámci bylo pět odborářských předáků odsouzeno za korupci. Klíčová je ale stále především neochota GM navyšovat pracujícím platy a zaměstnanecké benefity. Roli hraje také spor zaměstnanců a firmy o zdravotní pojištění.
Společnost jej totiž okamžitě po zahájení stávky deaktivovala všem, kdo se jí účastní. Odborový svaz jim proto obratem nabídl své vlastní nouzové, to však samozřejmě není zcela plnohodnotnou náhradou. A právě tahanice o pojištění se dotýká jednoho z hlavních témat kampaně nadcházejících prezidentských voleb.
Levicové křídlo demokratů se snaží prosadit všeobecné zdravotní pojištění (Medicare-For-All), které by Američany v tomto ohledu vymanilo ze závislosti na zaměstnavatelích. Současný favorit demokratů, středový bývalý viceprezident Joe Biden, Medicare-For-All nakloněn není a tvrdí, že by poškodilo zájmy odborů. Stávka v GM ale ukazuje, že ony samy to vnímají jinak: kdyby zaměstnanci měli vlastní pojištění, firma by na ně měla menší páku.
Dva nejlevicovější kandidáti demokratů, Elizabeth Warrenová a Bernie Sanders, kteří Bidenovi šlapou na paty, naopak za Medicare-For-All silně lobbují. Nedávno také představili každý svůj plán na posílení pozice amerických odborů, jež v současnosti sdružují pouze desetinu obyvatel. Jejich renesance se dnes rodí ale především zespoda.
Stojí za povšimnutí, že nejvíce patrná je ve státech, kde dlouhodobě dominují republikáni, a kde proto také platí zákony, které odborářskou činnost nejpřísněji regulují (čti "házejí jí klacky pod nohy"). Možná zde hnutí pracujících posilují právě proto, že vlastně už nemají moc co ztratit.
Po několika dekádách se každopádně začíná zdát, že pracující a jejich svazy se už nenechají odradit občasnými porážkami. Nejlépe to ilustruje odhodlání aktivistů ve zmíněné továrně v Tennessee. Ještě před několika lety by podobná prohra zdevastovala jejich naděje na dlouhou dobu. Teď mezi nimi převládá pocit, že jde jen o porážku v bitvě, která je součástí války, již nakonec vybojují. Jako kdyby se americké odborářské hnutí v dobrém slova smyslu znovu naučilo prohrávat.
Pokud se odborům podaří opravdu masivněji vzedmout, bude to pro miliony amerických zaměstnanců důležitější než případný úspěch či neúspěch jednotlivých prezidentských kandidátů.
Autor je redaktorem Českého rozhlasu - Radia Wave.
