Komentář: Co se stalo s Francií? Hořící školy, útoky na policisty, lynčovaní učitelé

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

Přes šedesát zraněných učitelů, nejméně 170 zraněných žáků. Napadení a lynčovaní policisté. Kolem tisíce zatčených násilníků. Přes 400 zavřených škol. Desítky žhářských útoků na školy a stovky zapálených barikád. Útoky na hasiče. Stovky vyrabovaných obchodů. To je prozatímní bilance vlny násilí, která začala protestem studentů jednoho pařížského lycea.

Ještě 21. září šlo o blokádu jedné střední školy, Lycea Saint-Exupéryho v Créteil na jihovýchodním předměstí Paříže. Odtud se protesty během několika dní rozšířily po celé Francii. Důvod? Studenti si stěžovali na chybějící učitele, přeplněné třídy, špatný stav budov nebo stres spojený s přijímacím systémem Parcoursup.

O necelé dva týdny později je situace úplně jiná: Ve Francii hoří školy a barikády, proti policii létá pyrotechnika a stovky škol jsou zavřené. Původní problémy studentů jsou reálné. Jenže současné násilnosti už s chybějícím profesorem matematiky nemají prakticky nic společného.

Ve čtvrtek se protestovalo nebo blokovalo na více než tisícovce středních škol. V Nantes shořela vstupní hala Lycea Nelsona Mandely. V Meaux zapálili protestující vstupní bránu Lycea Henri-Moissana. V Marseille zapálili útočníci vstupní prostory Lycea Victora Huga a obklíčili a zapálili hasičské auto u sousedního Lycea Saint-Exupéryho.

V Paříži dav pronásledoval a lynčoval mladou policistku, v Belfortu byl zase policista při zákroku sražen na zem a opakovaně kopán do hlavy; případ je vyšetřován jako pokus o vraždu.

Protest se vymkl kontrole

Dokonce i představitelka učitelského odborového svazu SNES-FSU připustila, že se na některých místech protest vymkl kontrole a že část účastníků už nedemonstruje kvůli školským požadavkům.

První blokáda v Créteil byla spontánní. Nebyla za ní politická strana ani velký odborový aparát. Protest se ale rychle šířil přes sociální sítě a 29. září už hlavní středoškolský odborový svaz Union syndicale lycéenne vyzval k blokádám po celé Francii. Následně se přidala část univerzit a do hnutí výrazně vstoupila politická levice.

Nejviditelnější je Nepoddajná Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona, hlavní levicová strana současné Francie. Její poslanci a komunální politici se objevují přímo u blokovaných škol a strana protesty otevřeně podporuje.

Francouzské zpravodajské služby označily LFI a její krajně levicové spojence za významnou organizační sílu současných protestů. LFI to kategoricky odmítá a tvrdí, že pouze podporuje spontánní nespokojenost studentů.

Levice hraje na politickou strunu

Mélenchon navíc obvinil vládu z policejní represe s „rasistickým podtextem“. LFI tím hraje poměrně čitelnou politickou hru: právě mladí lidé patří k nejsilnějším částem Mélenchonova elektorátu a lidé s imigračním původem mezi nimi tvoří podstatné procento. A LFI se je dlouhodobě snaží dostat k volebním urnám.

Aktuální zářijový průzkum Ipsos dává Mélenchonovi mezi 18 až 24letými více než 40 procent hlasů. Podpora studentského hnutí tak není pro LFI pouze otázkou přístupu ke vzdělání. Je to příležitost mobilizovat generaci, u které má Mélenchon výrazně lepší pozici než v celkové populaci.

„Násilí může být legitimní,“ hlásal starosta

Symbolickou postavou celé kauzy se stal Bally Bagayoko, starosta pařížského předměstí Saint-Denis za LFI. U blokované školy před davem rozvášněné mládeže veřejně prohlásil, že „násilí může být legitimní“.

Na výroku následně trval, přestože současně zdůrazňoval, že násilí není jeho metodou politické činnosti. Pařížský policejní prefekt Patrice Faure kvůli jeho slovům předal věc státnímu zastupitelství pro podezření z podněcování k trestnému činu.

Ve čtvrtek večer ministerstvo vnitra nařídilo zákaz demonstrací v bezprostředním okolí více než 400 škol, které zůstaly v pátek zavřené. Jen v Paříži policejní prefekt zakázal shromáždění kolem třinácti lyceí. Stejný postup dostali za úkol prefekti po celé zemi.

Bylo by ale příliš jednoduché uzavřít celý příběh tím, že studenti jsou radikální a policie musí obnovit pořádek.

Školství své problémy má

Francouzské školství skutečně problémy má. Chybějí učitelé, některé budovy jsou ve špatném stavu a rozdíly mezi elitním lyceem v centru Paříže a školou na sociálně slabém předměstí mohou být obrovské. Právě to bylo jádrem původního protestu.

Současně je ale Francie vůči studentům mimořádně štědrá. Veřejné vysoké školy nejsou technicky úplně zdarma, ale poplatky jsou ve srovnání například s anglosaskými zeměmi velmi nízké a většinu skutečných nákladů nese stát. K tomu existují sociální stipendia, státem podporované koleje, příspěvky na bydlení a rozsáhlý systém studentského stravování.

Přesto se k protestům postupně přidali i studenti některých univerzit. Vedle solidarity se středoškoláky otevírají i vlastní témata: financování vysokých škol, rozpočtové škrty a podmínky studia. Právě tady je dobře vidět jeden z francouzských paradoxů – i velmi štědrý systém totiž může zároveň vytvářet silný pocit, že stát stále nedává dost.

Obědy za euro

Krásně je to vidět na příkladu „obědů za euro“. Od května mohou všichni studenti vysokých škol jíst v menzách za jedno euro. Skutečné průměrné náklady na takové jídlo jsou přibližně osm eur – rozdíl doplácí stát. Počet vydaných jídel se okamžitě zvýšil o polovinu, tedy o 1,3 milionu porcí.

Vláda musela přidat 50 milionů eur, povolit 204 nových pracovních míst a investovat do dalšího vybavení. Ani to ale nestačilo. Zaměstnanci univerzitních restaurací vstoupili do stávky kvůli přetížení, pracovním podmínkám a nízkým platům.

To je v malém skoro dokonalá ilustrace současného francouzského problému: stát chce nabízet stále více služeb za symbolickou cenu, jenže kapacity, personál ani peníze nejsou neomezené. Opatření je pro studenty atraktivní, ale náklady nezmizí – pouze se přesunou jinam.

Politicky je jednoduché slíbit další službu za jedno euro. Mnohem těžší je ale najít lidi, kteří ji budou poskytovat, budovy, které zvládnou nápor, a především peníze, které ji dlouhodobě zaplatí.

Francouzský veřejný dluh přitom právě dosáhl dalšího rekordu: na konci druhého čtvrtletí činil 3,595 bilionu eur, tedy 119 procent HDP. Jen za tři měsíce narostl téměř o 60 miliard eur.

Politický chaos

Do toho přichází ještě jeden faktor: francouzská politická krize. Macronovo rozpuštění Národního shromáždění v roce 2024 mělo vyjasnit politickou situaci. Výsledkem byl naopak fragmentovaný parlament bez stabilní většiny.

Od té doby je téměř každý rozpočet existenčním testem vlády a Francie už zároveň fakticky žije prezidentskou kampaní pro rok 2027. To má praktický dopad i na podobné krize. Každá studentská blokáda, každý tvrdý policejní zásah a každé zapálené auto se během několika hodin stávají municí v prezidentské kampani.

Mélenchon se snaží upevnit svou mimořádně silnou pozici mezi mladými. Vláda a pravice naopak stále více zdůrazňují pořádek a autoritu státu. A umírněná levice se snaží hájit legitimní požadavky studentů, aniž by na sebe převzala odpovědnost za násilnosti – v debatě levicových prezidentských kandidátů tento týden ostatně všichni odsoudili jak násilí části demonstrantů, tak nepřiměřené policejní zásahy.

Právě tady leží skutečný význam současné krize. Nejde už jen o to, zda má jedna škola dost profesorů. Jde o mnohem širší otázku, která se ve Francii vrací stále častěji: dokáže republika současně udržet štědrý sociální model, kvalitní veřejné služby a respekt k autoritě státu?

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj