Po měsíci americko-izraelského tažení proti Íránu je konec války v nedohlednu. Navzdory dílčím úspěchům se režim ajatolláhů nerozpadl ani nekapituloval. Díky útokům na sousední země a efektivnímu použití ropné zbraně faktickým uzavřením Hormuzského průlivu je v určitém smyslu íránské postavení silnější než před několika týdny. Co nyní zbývá Donaldu Trumpovi a má Česko i nadále podporovat USA?
Donaldu Trumpovi příliš mnoho cest k vítězství – anebo alespoň k plichtě, kterou by mohl za vítězství vydávat – nezbývá. Íránský režim očividně příliš vyjednávat nehodlá, a pokud ano, tak za podmínek, které by se rovnaly přiznání americko-izraelského neúspěchu a otevřely by Íránu cestu k hegemonii v celé oblasti Blízkého východu. Írán si chce nechat jaderný a balistický program, nárokuje si neomezenou suverenitu nad Hormuzským průlivem a požaduje stažení amerických vojenských základen z oblasti. To by znamenalo nejen otevření cesty k novým útokům na Izrael, ale vydání sunnitských států a amerických spojenců v Perském zálivu na pospas triumfujícímu Íránu.
Největší porážku americké globální moci od dob vietnamské války si Trump z vnitropolitických i geopolitických důvodů ve volebním roce dovolit nemůže. Jediná cesta k opačnému výsledku vede přes vynucené otevření Hormuzského průlivu s následným vnucením mezinárodní kontroly nad íránským jaderným a balistickým programem. To ale není možné bez svobody manévru pro americké námořnictvo, vojenských eskort pro civilní tankery a zabezpečení břehů průlivu proti útokům drony a rychlými čluny. To první není zase možné bez vyčištění průlivu od upoutaných íránských podmořských min Maham 3, k němuž americké páté flotile operující v regionu chybí specializovaná plavidla, a to druhé bez nějaké formy pozemní operace amerických speciálních a výsadkových sil.
Zde je možné hledat i příčiny odkladu Trumpových ultimát proti Íránu na nynějších deset dní. Do Perského zálivu míří americké posily, včetně několika tisíc příslušníků námořní pěchoty a 10 000 příslušníků výsadkových sil. Americká diplomacie se současně snaží, naposledy na pátečním zasedání G7, vyvíjet tlak na Francii, Itálii, Japonsko, Německo a Spojené království, které disponují podstatnými námořními schopnostmi pro podporu amerického převzetí kontroly nad Hormuzským průlivem.
Pozemní operace, byť limitovaná, ovšem pro Trumpa představuje obrovské politické, reputační a právní riziko. Neobešla by se bez amerických obětí, což by už beztak vytrácející se podporu amerického veřejného mínění pro Trumpovo poslední dobrodružství srazilo na dno. A byla by přímou výzvou Kongresu, aby aktivoval tzv. War Powers Act z r. 1973, který mu dává pravomoc rozhodnout o schválení nebo zastavení amerických válečných operací. Čtrnáctidenní velikonoční prázdniny (končí 13. dubna), na které Kongres právě nastoupil, poskytují Trumpovi okno příležitosti jednat bez okamžitého zásahu zákonodárců.
Ani v takovém případě však není vítězství nad Íránem zdaleka zaručeno. V povaze všech autoritativních režimů je schopnost přinutit občany snášet ztráty, utrpení a strádání v míře, jaká by odolnost demokracie podlomila. U Íránu jde navíc o inspiraci radikální variantou šíitské věrouky s jejím kultem mučednictví a hrdinské smrti výměnou za věčnou blaženost. Američané by tak mohli nakráčet do další vleklé války bez konce a bez vyhlídek na úspěch.
Většina těchto skutečností je nejen nasnadě, ale byla v odborných diplomatických a vojenských kruzích známá již před začátkem americko-izraelské operace. Namístě je klást si otázku, jak se Spojené státy i přesto mohly v této situaci ocitnout.
Vysvětlení je nejspíš třeba hledat v jevu, který řecká mytologie označuje jako hybris, pýcha smrtelníka, který nezná svou míru vůči bohům a vůči obci. Symptomů této poruchy se během posledního roku vyskytlo u Donalda Trumpa více než dost. Žádný západní mocnář od dob Ludvíka XIV., jenž sám sobě udělil titul Král slunce, a rozhodně žádný demokraticky zvolený prezident, nepěstoval svůj osobní kult agresivněji a nevybíravěji než Donald J. Trump. V jediném roce vlády si vymohl přejmenování Centra Johna F. Kennedyho, pojmenovaného posmrtně po zavražděném státníkovi, na Trumpovo a Kennedyho Centrum, Amerického Institutu pro mír na Institut pro mír Donalda J. Trumpa a svého podpisu na každé příští nové americké bankovce. „Pod vedením prezidenta Trumpa jsme vstoupili na cestu bezpříkladného ekonomického růstu, trvalé dominance dolaru a fiskální síly a stability,“ zdůvodnil tento historický počin Trumpův ministr financí Scott Bessent. Říká se tomu slavná poslední slova.
Většina lidí, včetně mnohých z nás, nad Trumpovými excesy přivírala oči, ať už z taktu či v pošetilé snaze neprovokovat dotyčného k ještě neracionálnějšímu chování. Korektiv mu ale v každém případě byli povinni poskytnout především političtí a vojenští činitelé v jeho bezprostředním okolí.
Na posledním zasedání americké vlády minulý týden odtušil Král slunce na dotaz, kdy vyprší ultimátum, které dal Íránu k uvolnění Hormuzské úžiny nejdříve jako 48hodinové, poté jako pětidenní a nakonec jako desetidenní: „Jeden den Trumpova času je věčnost.“ Jako nositelé historické zkušenosti, že tak jako se dočasnost může jevit jako věčná, i věčnost může být dočasná, se můžeme jen usmát.
Smrtelně vážná je ale otázka, co je v této prekérní situaci v českém a evropském zájmu. Realistická, psychologická a morální hlediska se zde rozcházejí. Přes všechny výhrady, pochybnosti a kritický odstup k Trumpovu poslednímu dobrodružství bychom si ale neměli přát americkou porážku. Jejím výsledkem by byl totiž Blízký východ pod tyranií ajatolláhů, Rusko posílené ve svých mocenských a teritoriálních ambicích v Evropě a rozpad již beztak značně otřesené aliance, která až dosud uhájila prostor svobody jednotlivce, právního státu a demokratického zřízení v části světa, které říkáme Západ.
Autor je bývalý politik a diplomat, původní profesí psycholog, bývalý mluvčí Václava Havla a velvyslanec v USA, Velké Británii a Izraeli. Nyní působí jako Senior Fellow v Prague Center for Transatlantic Relations, CEVRO University.
Mohlo by vás zajímat: Smrtonosný náklad vezou až z USA. Neviditelní vzdušní obři jsou opět v akci (celý článek si můžete přečíst zde)
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Nový pokus ukončit válku na Ukrajině. Do Miami dorazili vyjednávači z Kyjeva
Do Miami v pátek přicestovala ukrajinská delegace, aby vedla rozhovory s americkými vyjednavači o tématech spjatých s ruskou agresí, napsala agentura Reuters s odkazem na nejmenovaný zdroj obeznámený se záležitostí. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v úterý uvedl, že očekává i účast zástupců Francie, Británie, Německa, Evropské unie a NATO. Jednání mají podle informací pokračovat do soboty.
ŽIVĚ Lídři stran i prezident už odvolili. Macinka ocenil Pavlův návrat z dovolené
Hlasovat lidé mohou tradičně od pátečních 14 do 22 hodin a v sobotu od osmi do 14 hodin. V komunálních volbách si vybírají své zástupce do obecních a městských zastupitelstev, v některých městech také do zastupitelstev městských částí či obvodů. Senátní volby probíhají letos v celkem 27 obvodech.
Trump se dohodl s Putinem na dodávkách nafty. Ještě nedávno přitom Rusko trestal sankcemi
Rusko okamžitě dodá na americký a světový trh přes 300 tisíc tun nafty, v dalších měsících pak budou následovat ještě vyšší dodávky. Oznámil to v pátek americký prezident Donald Trump na své sociální síti Truth Social. Uvedl, že dohodu o dodávkách sjednal během telefonického rozhovoru s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, který označil za velmi úspěšný.
Třinec posunul vlastní rekord, Liberec rozložil Vary během 18 minut
Hokejisté Třince porazili Hradec Králové 5:2 a opět vylepšili vlastní extraligový rekord, protože vyhráli v úvodu sezony také devátý zápas za tři body. Svěřenci kouče Borise Žabky mají v čele tabulky při plném bodovém zisku oslnivé skóre 45:18. Liberečtí vedli v 18. minutě už 4:0 a nakonec vyhráli nad Karlovými Vary ještě s o gól vyšším rozdílem.
Rusové s Američany v tichosti domlouvají plynový superobchod, Zelenskyj zuří
Rusko a USA jednají o ekonomické spolupráci, která by mohla zahrnovat americké investice do plynovodů Nord Stream i rušení sankcí. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj naznačil, že Kyjev o těchto rozhovorech ví, a americký přístup kritizoval. Zároveň varoval před rozporem mezi údajnými obchodními plány a tvrzením Washingtonu, že mírová jednání uvízla na mrtvém bodě.