Komentář: Mužů je dost, ale zjevně ne „těch správných“. A kdo to vůbec je?

V okurkové sezóně rozčeřil mediální vody článek Anny Koucké ze serveru Page not found, asi tak šestistá padesátá sedmá variace na to téma „Dobrého muže těžko najdeš“. Muži nejsou, muži jsou nedostatkové zboží aneb „Zatímco skvělejch, úspěšnejch, krásnejch, chytrejch a nesmírně zábavnejch holek je všude plno, mužů dosahujících alespoň kvalit průměrný ženy je jak šafránu.“

Z veřejně přístupné části článku už se dozvíme jen to, že představa další schůzky vyvolává v autorce stejné pocity, jako kdyby žrala hřebíky a kusy skla a pak se prošla po rozžhaveném uhlí. „Kde se nám to ale všechno takhle zvrtlo, že tolik nás single holek ani nechce randit a máme pocit, že muž v pohodě je mytická postava?“ ptá se sugestivně Koucká.

Zkusme na tuto otázku odpovědět paralelně s autorkou.

Globálně je v kohortě lidí mezi 25-29 lety 106 mužů na 100 žen.

To je pro ženy na partnerském trhu výhodné a pár mužů odsuzuje k nedobrovolnému celibátu. Zjevně ovšem nejde o nedostatek mužů, ale těch správných mužů. Kdo je tedy správný muž?

Podle Scotta Gallowaye je to muž laskavý, který pomáhá, aniž něco očekává na oplátku. Za druhé je to muž inteligentní, což se mimo jiné pozná podle toho, že má smysl pro humor. A za třetí, má zdroje. Anebo přinejmenším vyvolává silný dojem, že ty zdroje bude mít.

Tím se nám množina potenciálních partnerů notně zúží. Ale to samozřejmě není konec všech požadavků. Výška je faktor, a pokud žena usiluje o člověka vysokého přinejmenším 180 centimetrů, v Česku rázem vyloučí 50 procent populace. Další faktor je alespoň elementární politická shoda a tam se tedy nůžky mezi muži a ženami také pěkně rozevírají – ženy celosvětově tíhnou k progresivní levici, muži bývají konzervativnější.

A jako by toho nebylo dost, přihoďme ještě požadavek na spravedlivé sdílení domácích prací v poměru 50:50. (Už ho vidíte, toho jednorožce? Je tamhle, na druhé straně duhy.)

Dělám si legraci jen zčásti, opravdu je to matematicky komplikované. Muži totiž tolik požadavků nemají, většinou hledají osobu, která je krásná a milá (a nemusí být bohatá, chytrá a zastávat stejné politické názory). Zároveň žádoucí muži (bohatí, mocní, slavní a občas i ti nápadně vizuálně atraktivní) netouží mnohdy po trvalém celoživotním vztahu, protože tím by se příliš omezovali.

Do budoucna to bude spíš horší: Od roku 2001 se počet studujících žen zvýšil v Česku o více než 86 procent, zatímco u mužů to bylo jen o 40 procent. Mezi absolventy VŠ je dnes 60 procent žen a jen 40 procent mužů. Jinými slovy: třetina čerstvých absolventek toužících po vysokoškolákovi zůstane na ocet. Doslova není kde brát.

Pokud si někdo myslí, že to vyřeší moderní technologie, narazí i tady. Pojďme si v rychlosti prosvištět peklo zvané Tinder. Poměr mužů k ženám na Tinderu v Evropě je horší než 8:2 (v Británii je tam 85 procent mužů, v Itálii dokonce 91 procent). Tento poměr diktuje mužům i taktiku: olajkují (tedy přetáhnou profil protějšku doprava) ve více než polovině případů, ženy jsou naopak vybíravější a v kohortě 25-30 let olajkují jen každý dvacátý profil.

A počet vzájemných propojení? Tohle je největší šok, medián je tu významnější než průměr, takže kdybyste muže podle počtu lajků seřadili do řady, mediánový muž by měl nula propojení. Vybíravější a nedostatkovější ženy mají úspěch násobně vyšší: Na dvě propojení potřebují svajpnout doprava jen pětkrát.

Jakmile dojde k propojení, můžete si na Tinderu spolu psát. V polovině případů ale první zpráva skončí bez odezvy. Podle různých odhadů jen pět až 10 procent konverzací vede k výměně telefonního čísla nebo jiné formy kontaktu.

Muži se tak po roce lajkování můžou dostat na dvě rande, z nichž ani jedno nikam nepovede. Ani z ženské strany není uživatelská zkušenost moc příjemná – jsou zavalené spoustou irelevantních nabídek, z níž si jen těžko lze dobře vybrat.

O tom, jak se randí ve 44, psala nedávno poněkud zklamaně spisovatelka Claire McGowanová. Když už po speeddatingu došlo ke kýženému rande, objevili se jedinci v teplákách, kterým páchlo z pusy, nechtělo se jim moc plánovat a platit, takže navrhovali schůzku v parku nebo dokonce projížďku na kole. Tedy zcela evidentně nesplnili ani základní Gallowayova kritéria. Navíc byli podle McGowanové neuvěřitelně zahořklí, protože přišli o práci, rodiče nebo se s nimi rozvedla manželka.

Takže se Claire smířila se životem bez randění – „a jestli potkám někoho, kdo se umí chovat normálně a je citově dostupný, no tak to bude skvělé“.

Uznejte, že tohle už tak vysoká laťka zase není. „Muž v pohodě“ nemusí být mytický, pokud se aspoň trochu sleví z maximalistických nároků.

Autor je překladatel.