Komentář: Němci nejsou naši nepřátelé. Putin ano

Ke sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně už bylo řečeno téměř vše. Přesto stojí za to připomenout jednu důležitou okolnost, která během víkendu poněkud zapadla.

Ve stejné době totiž ruské rakety a drony znovu ničily ukrajinská města s intenzitou, která patřila k největším za celé období války. Desítky mrtvých, zasažené obytné domy i infrastruktura. Došlo k přímému útoku na Kyjev. Válka, která se pro velkou část Evropy stala kulisou každodenních zpráv, opět ukázala svou skutečnou podobu. Politici pronesli další odsuzující výroky, analytici začali rozebírat možné reakce Spojených států a veřejnost si na několik hodin znovu připomněla, že jen pár set kilometrů od našich hranic stále probíhá brutální konflikt.

My jsme si zatím otevřeli jiný spor. Spor o Němce. O minulost. O sudetoněmecký sjezd v Brně.

Někteří čeští politici i část veřejnosti se rozhodli ukázat, že staré resentimenty jsou stále použitelné. Do Brna dorazili komunisté, SPD i bývalý prezident Miloš Zeman. České vlajky, nacionalistická rétorika a demonstrativní odmítání symbolických gest smíření vytvořily atmosféru, jako bychom stále žili v minulém století.

Ne, nedemonstrovalo se proti ruské agresi na Ukrajině. Neprotestovalo se proti režimu Vladimira Putina. Hlavním tématem se opět stali Němci.

Německá poválečná DNA

Přitom právě dnešní Německo je naším nejdůležitějším hospodářským partnerem. Desítky tisíc Čechů v Německu pracují nebo tam pravidelně pendlují, zejména do Bavorska a Saska. Tisíce Němců naopak pracují u nás. České a německé firmy jsou ekonomicky propojené v míře, kterou si ještě před několika desetiletími nikdo neuměl představit. Na obou stranách hranice vznikly vztahy, které jsou dnes naprosto přirozenou součástí každodenního života.

A při tom všem cítíme, že Němců se už dávno není třeba bát. V jejich národní povaze je sice někde hluboko zakořeněn silný smysl pro stát, pořádek a někdy i sklony k nacionalismu, jejich poválečná společenská DNA však byla zásadně proměněna zkušeností s nacismem a vědomím obrovského bezpráví, kterého se Německo dopustilo na mnoha evropských národech.

Právě proto se poválečné generace Němců chovaly výrazně jinak než jejich předchůdci. Pravděpodobně i proto byla německá společnost tak otevřená vůči migrační vlně před deseti lety. Byla v tom nejen snaha pomoci, ale i určitý hlubší pocit historické odpovědnosti a přesvědčení, že právě Němci mají povinnost podílet se na vytváření lepšího a bezpečnějšího světa.

Samozřejmě, ani dnešní Německo není bez problémů. Země řeší ekonomickou stagnaci, migrační napětí i rostoucí podporu populistických stran. Je však demokratickou zemí, která je pevnou součástí západního civilizačního prostoru a naším klíčovým partnerem.

O to divněji proto působí, když někteří čeští politici ostentativně odmítají symbolická gesta vstřícnosti vůči Němcům. Předseda Motoristů Petr Macinka například v pořadu Václava Moravce zlehčoval význam bavorského premiéra Markuse Södera a přirovnal jeho postavení k českému hejtmanovi. Každý, kdo zná německé poměry, však ví, že předseda CSU a ministerský předseda Bavorska je politikem nikoliv regionálního, ale evropského významu a dlouhodobě patří mezi nejvlivnější osobnosti německé politiky.

Co je důležité

Vše uvedené je do jisté míry pouhou pěnou dní. Důležitější je něco jiného.

Část české politiky stále považuje přiživování historických česko-německých sporů a nespravedlností za snadný způsob získávání politických bodů. Je to levné, jednoduché a emocionálně vděčné. Není k tomu potřeba žádný program ani řešení skutečných problémů. Stačí opatrně foukat do starých křivd a připomínat historické strachy.

Jenže skutečné nebezpečí dnes neleží v Mnichově ani v Brně. Přichází z Moskvy.

Zatímco se část politické scény chce zabývat historií, Rusko pokračuje v brutální válce proti sousední zemi. A právě to by mělo být hlavním tématem dnešní doby.

Josef Veselka

Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.

Je nepříjemné sledovat, jak snadno dokážeme otvírat staré evropské rány a jak obtížně někdy pojmenováváme současnou hrozbu. Němci dnes neusilují o naši zemi ani naši svobodu. Rusko se naopak už několik let pokouší zničit sousední stát a současně destabilizovat evropské demokracie.

Právě proto bychom měli být opatrní, když se znovu začíná hrát na jednoduché národní emoce. Historie Evropy totiž ukazuje, že podobné nálady nikdy nekončí dobře.

Proto si jasně řekněme: Němci dnes nejsou naši nepřátelé. Putin ano.