


Kdyby se českému čtenáři chtělo sledovat německá média, mohl by se v posledních letech dozvědět přibližně následující: Nemusíme se ničeho bát a neměli bychom panikařit. Letos sice nebude hospodářský růst žádný, ale příští rok se to už zlepší. Začne to na jednom procentu a pak se to postupně rozjede. Všichni to ucítíte na svých peněženkách.

A ještě něco: zefektivníme a zmodernizujeme průmysl, zreformujeme uvadající zdravotnictví, vylepšíme propadající se úroveň školství, zmodernizujeme železnice, zrekonstruujeme dálnice, poradíme si s nezaměstnaností, zracionalizujeme pohled na ochranu životního prostředí, postaráme se o snížení cen energií, zjednodušíme byrokracii.
Nakonec, a to bude vůbec nejtěžší, zvládneme migrační vlnu z Afriky a Asie a postaráme se o bezpečnost našich občanů.
Tolik přibližně sliby momentálně vládnoucích stran v Německu. Nechci být špatným prorokem, ale…
Němci jsou na své kancléře naštvaní. Neměli rádi toho předchozího, Olafa Scholze, ačkoliv se jim zpočátku zdál jako přijatelný technokrat, který jim sděloval správné socialistické vize, jež by jim měly teoreticky ulehčit v aktuálních starostech. Levné ruské energie, německé auto do každé rodiny (ať už žije na jakémkoliv kontinentu), vyhlášená německá kvalita. S migrací si „nějak“ poradíme a podobné to bude i s bezpečností. Neporadili a nebylo.
Současný kancléř, křesťanský demokrat Friedrich Merz, získal ve volbách většinu hlasů zřejmě díky tomu, že kyvadlo moci se pořádně odklonilo od socialistů a zelených, a tak byli na řadě opět konzervativci. Sliboval zlepšení hospodářské situace v rámci měsíců. Hned na začátku svého vládnutí si v naprostém rozporu se svou pravicovou ideologií nechal schválit možnost obřího zadlužení, které v moderní historii Německa nemá obdoby. Ani to, zatím, nepomohlo. Kancléř je opět velmi nepopulární a jeho podporu lze nalézt asi jen u pětiny německých občanů.
Růst hospodářství se po roce jeho vlády zatím nekoná a nesvádějme to na vnější podmínky. Problémy ve světě budou vždy.
Zásadní otázka tedy zní: proč se to všechno takto děje? Copak jsou ti lidé v čele Německa natolik neschopní?
Odpověď je samozřejmě složitá a mnohovrstevná. Tou nejjednodušší by mohlo být, že očekávání Němců jsou mnohem vyšší, než je současná ekonomická výkonnost jejich hospodářství. Hlavní evropská ekonomická velmoc žije na dluh a politické elity to nejsou schopné říct svým voličům na rovinu. Země si prostě půjčuje nejen na investice do budoucnosti, ale i na svůj běžný provoz. A do toho přicházejí odboráři s dost nepochopitelnými požadavky, které by některé živořící průmyslové giganty poslaly rovnou do kolen. Ano, řekněme si to ještě jednou: očekávání se zcela míjejí s ekonomickou realitou.
Byrokracie v Německu je navíc tak přebujelá, že si to nikdo, kdo v Německu nežil nebo nepracoval, nedokáže představit. Proto se vše táhne, proto nebylo možné rekonstruovat zřícený most přes Labe v Drážďanech, proto padaly výroky o nemožnosti vytisknout volební lístky, a tudíž nemožnosti zorganizovat předčasné volby. Zní to kocourkovsky, ale je to tak.
Průmyslová výroba v Německu trvale klesá. Globalizace, zbavení se jádra, absence ruských energetických zdrojů a částečné vytlačení z asijských trhů při nekonkurenčních nákladech na výrobu, nedostatečné inovace, přechod na zelenou energii, posilování role státu, vysoké daně, horentní a stále rostoucí zdravotní pojištění. Myslím, že právě takhle by se dal popsat úpadek hospodářské velmoci, která na sobě přestala pracovat a nyní už funguje pouze z podstaty.
A problém migrace? Ten je odborným jazykem ireverzibilní (tedy nevratný). Miliony migrantů, z nichž mnozí ani po letech neprošli sítem byrokratického šimla, se do svých zemí původu nikdy nevrátí. Nedonutí je k tomu ani konzervativci, ani socialisté. Doufejme, že to nezkusí ani krajně pravicová AfD, která každým rokem sílí a na náměstích vykřikuje věty o „odsunu“.
Winston Churchill ani zdaleka nebyl bezchybný a ve všem seriózní politik. Vstupenkou do historie mu však byl největší válečný konflikt v dějinách. V něm se osvědčil. Mluvil o krvi, potu a slzách, což bylo při německých náletech na Londýn docela příznačné. Působil nezlomně a vytvořil si image bojovníka, který se s problémem popere a neustoupí.
Myslím, že osobnost podobného typu by Německo nyní potřebovalo. Mělo by skončit období bájení, které jsem zmínil v úvodu tohoto textu. Většina těch problémů je totiž v současném nastavení opravdu neřešitelná. Nejprve se musí změnit náhled obyvatel na současnou situaci, poté jim musí někdo navrhnout cestu a z té nesmí ustupovat.
Nikoho takového však na současné německé politické scéně nevidím. Proto budou zřejmě i nadále stoupat preference AfD, která může za každé situace tvrdit, že by si s problémy hravě poradila. Neporadila, to je jasné. Ale dokud se o tom voliči nepřesvědčí, tak jim to mohou věřit.
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
Připravme se tedy na to, že tato „antisystémová, krajně pravicová a nacionalistická“ strana dostane v příštích volbách od německých voličů nejspíše nejvíc hlasů. I kdyby vládu nebyla schopna sestavit, tak zbylý slepenec pravo-levých stran by jen těžko dokázal efektivně vládnout. Ostatně, jako doposud.
Protože mnohé problémy máme s Němci podobné. Rovněž nejsme schopni reformovat, neumíme se vypořádat s vlastními příliš vysokými očekáváními a rovněž utrácíme mnohem více, než jsme schopni vydělat. Půjčujeme si nejen na investice do budoucnosti, ale i na svůj běžný provoz, a stovky miliard deficitu považujeme za akceptovatelnou daň za dnešní spokojenost. Není to nic jiného než všeobjímající populismus, na němž se více či méně podílejí všechny politické partaje.
Němci jsou v mnohém jiní, ale v mnohém stejní jako my. Sledujme je a poučme se z jejich chyb. Považuji to za důležitější aspekt našeho spolužití než naše stokrát zmiňované hospodářské vztahy.



Bývalý polský prezident a nositel Nobelovy ceny za mír Lech Wałęsa je v Praze, kde přebírá Výroční cenu Liberálního institutu. Ve středečním setkání s novináři v Praze připomněl, že bezpečnost střední Evropy vznikala i díky české stopě Václava Havla. V rozhovoru zároveň upozornil, že Rusko a Čína podle něj znovu nabízejí politiku síly, před níž je třeba Evropu chránit i dnes.



Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj přiletěl do Bruselu na summit Evropské unie. Ve čtvrtek má v programu setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem nebo generálním tajemníkem Severoatlantické aliance (NATO) Markem Ruttem. Zelenskyj to uvedl na síti X.



„Jendo, já tě znám jako starostu, co dal Prahu 7 do pořádku, ale co je tohle? To se ti moc nepovedlo,“ ptá se čerstvě zvolený lidovecký senátor Jan Grolich politika Jana Čižinského z Prahy sobě a ukazuje na dlouhou zeď v parku Stromovka. Jde o součást ruského velvyslanectví. „Prostě to zbořím,“ okomentoval starosta stavbu, kterou vztyčili sovětští vojáci v roce 1968 – podle Čižinského nelegálně.



Ruské úřady ve čtvrtek po domovní prohlídce odvezly k výslechu šéfredaktora nezávislého listu Novaja Gazeta Sergeje Sokolova. Vyšetřování se podle médií týká nezákonného nakládání s osobními údaji. V případu je stíhán také novinář listu Oleg Roldugin, který letos publikoval investigativní články o lidech napojených na čečenského vůdce Ramzana Kadyrova.



Některé obchodní řetězce v Polsku stahují z pultů určité zboží související se svátkem Halloween. Činí tak v reakci na nedávné útoky v polských školách. Napsala to ve čtvrtek agentura PAP, podle níž změny v nabízeném sortimentu oznámili prodejci jako je Biedronka, Carrefour Polska, SMYK nebo Action. Z prodeje stahují například kostýmy, masky a předměty napodobující zbraně.