


Kdyby se českému čtenáři chtělo sledovat německá média, mohl by se v posledních letech dozvědět přibližně následující: Nemusíme se ničeho bát a neměli bychom panikařit. Letos sice nebude hospodářský růst žádný, ale příští rok se to už zlepší. Začne to na jednom procentu a pak se to postupně rozjede. Všichni to ucítíte na svých peněženkách.

A ještě něco: zefektivníme a zmodernizujeme průmysl, zreformujeme uvadající zdravotnictví, vylepšíme propadající se úroveň školství, zmodernizujeme železnice, zrekonstruujeme dálnice, poradíme si s nezaměstnaností, zracionalizujeme pohled na ochranu životního prostředí, postaráme se o snížení cen energií, zjednodušíme byrokracii.
Nakonec, a to bude vůbec nejtěžší, zvládneme migrační vlnu z Afriky a Asie a postaráme se o bezpečnost našich občanů.
Tolik přibližně sliby momentálně vládnoucích stran v Německu. Nechci být špatným prorokem, ale…
Němci jsou na své kancléře naštvaní. Neměli rádi toho předchozího, Olafa Scholze, ačkoliv se jim zpočátku zdál jako přijatelný technokrat, který jim sděloval správné socialistické vize, jež by jim měly teoreticky ulehčit v aktuálních starostech. Levné ruské energie, německé auto do každé rodiny (ať už žije na jakémkoliv kontinentu), vyhlášená německá kvalita. S migrací si „nějak“ poradíme a podobné to bude i s bezpečností. Neporadili a nebylo.
Současný kancléř, křesťanský demokrat Friedrich Merz, získal ve volbách většinu hlasů zřejmě díky tomu, že kyvadlo moci se pořádně odklonilo od socialistů a zelených, a tak byli na řadě opět konzervativci. Sliboval zlepšení hospodářské situace v rámci měsíců. Hned na začátku svého vládnutí si v naprostém rozporu se svou pravicovou ideologií nechal schválit možnost obřího zadlužení, které v moderní historii Německa nemá obdoby. Ani to, zatím, nepomohlo. Kancléř je opět velmi nepopulární a jeho podporu lze nalézt asi jen u pětiny německých občanů.
Růst hospodářství se po roce jeho vlády zatím nekoná a nesvádějme to na vnější podmínky. Problémy ve světě budou vždy.
Zásadní otázka tedy zní: proč se to všechno takto děje? Copak jsou ti lidé v čele Německa natolik neschopní?
Odpověď je samozřejmě složitá a mnohovrstevná. Tou nejjednodušší by mohlo být, že očekávání Němců jsou mnohem vyšší, než je současná ekonomická výkonnost jejich hospodářství. Hlavní evropská ekonomická velmoc žije na dluh a politické elity to nejsou schopné říct svým voličům na rovinu. Země si prostě půjčuje nejen na investice do budoucnosti, ale i na svůj běžný provoz. A do toho přicházejí odboráři s dost nepochopitelnými požadavky, které by některé živořící průmyslové giganty poslaly rovnou do kolen. Ano, řekněme si to ještě jednou: očekávání se zcela míjejí s ekonomickou realitou.
Byrokracie v Německu je navíc tak přebujelá, že si to nikdo, kdo v Německu nežil nebo nepracoval, nedokáže představit. Proto se vše táhne, proto nebylo možné rekonstruovat zřícený most přes Labe v Drážďanech, proto padaly výroky o nemožnosti vytisknout volební lístky, a tudíž nemožnosti zorganizovat předčasné volby. Zní to kocourkovsky, ale je to tak.
Průmyslová výroba v Německu trvale klesá. Globalizace, zbavení se jádra, absence ruských energetických zdrojů a částečné vytlačení z asijských trhů při nekonkurenčních nákladech na výrobu, nedostatečné inovace, přechod na zelenou energii, posilování role státu, vysoké daně, horentní a stále rostoucí zdravotní pojištění. Myslím, že právě takhle by se dal popsat úpadek hospodářské velmoci, která na sobě přestala pracovat a nyní už funguje pouze z podstaty.
A problém migrace? Ten je odborným jazykem ireverzibilní (tedy nevratný). Miliony migrantů, z nichž mnozí ani po letech neprošli sítem byrokratického šimla, se do svých zemí původu nikdy nevrátí. Nedonutí je k tomu ani konzervativci, ani socialisté. Doufejme, že to nezkusí ani krajně pravicová AfD, která každým rokem sílí a na náměstích vykřikuje věty o „odsunu“.
Winston Churchill ani zdaleka nebyl bezchybný a ve všem seriózní politik. Vstupenkou do historie mu však byl největší válečný konflikt v dějinách. V něm se osvědčil. Mluvil o krvi, potu a slzách, což bylo při německých náletech na Londýn docela příznačné. Působil nezlomně a vytvořil si image bojovníka, který se s problémem popere a neustoupí.
Myslím, že osobnost podobného typu by Německo nyní potřebovalo. Mělo by skončit období bájení, které jsem zmínil v úvodu tohoto textu. Většina těch problémů je totiž v současném nastavení opravdu neřešitelná. Nejprve se musí změnit náhled obyvatel na současnou situaci, poté jim musí někdo navrhnout cestu a z té nesmí ustupovat.
Nikoho takového však na současné německé politické scéně nevidím. Proto budou zřejmě i nadále stoupat preference AfD, která může za každé situace tvrdit, že by si s problémy hravě poradila. Neporadila, to je jasné. Ale dokud se o tom voliči nepřesvědčí, tak jim to mohou věřit.
Profesor vnitřního lékařství, kardiolog a vědec. Je autorem několika kardiologických učebnic a monografií a dvou stovek odborných článků v zahraničních časopisech. Založil a dvě dekády vedl motolské kardiocentrum. Posledních deset let publikoval své komentáře v Hospodářských novinách a dalších médiích. Napsal několik knih beletrie. V rámci popularizace vědy spoluzaložil a vedl NF Neuron.
Připravme se tedy na to, že tato „antisystémová, krajně pravicová a nacionalistická“ strana dostane v příštích volbách od německých voličů nejspíše nejvíc hlasů. I kdyby vládu nebyla schopna sestavit, tak zbylý slepenec pravo-levých stran by jen těžko dokázal efektivně vládnout. Ostatně, jako doposud.
Protože mnohé problémy máme s Němci podobné. Rovněž nejsme schopni reformovat, neumíme se vypořádat s vlastními příliš vysokými očekáváními a rovněž utrácíme mnohem více, než jsme schopni vydělat. Půjčujeme si nejen na investice do budoucnosti, ale i na svůj běžný provoz, a stovky miliard deficitu považujeme za akceptovatelnou daň za dnešní spokojenost. Není to nic jiného než všeobjímající populismus, na němž se více či méně podílejí všechny politické partaje.
Němci jsou v mnohém jiní, ale v mnohém stejní jako my. Sledujme je a poučme se z jejich chyb. Považuji to za důležitější aspekt našeho spolužití než naše stokrát zmiňované hospodářské vztahy.



Moskva naznačila ochotu obnovit dialog s Evropou. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov po masivním ukrajinském útoku na Moskevskou oblast prohlásil, že si evropské země budou muset s Ruskem „dříve či později promluvit“. Zatímco část evropských lídrů možnost obnovení kontaktů připouští, jiní varují před nekalými úmysly Kremlu.



Novým náčelníkem generálního štábu by se měl stát první zástupce náčelníka generálního štábu Miroslav Hlaváč. Návrh ministra obrany Jaromíra Zůny (za SPD) dnes schválila vláda, řekl premiér Andrej Babiš (ANO) na tiskové konferenci po jejím jednání.



Slunné dny se rychle blíží a stále více lidí přemýšlí, jak si doma vytvořit vlastní prostor pro odpočinek a relaxaci.



Americký prezident Donald Trump opět pohrozil Íránu zničením a vyzval Teherán k rychlému uzavření mírové dohody. Dosavadní vyjednávání o ukončení války, kterou zahájily na konci února USA a Izrael a v níž od 8. dubna platí křehké a časově neomezené příměří, byla neúspěšná a v uplynulém týdnu opět uvázla na mrtvém bodě.



Rodiče dětí, které se narodí od 1. ledna příštího roku, by mohli mít vyšší rodičovskou. Místo nynějších 350 tisíc korun by dostali 400 tisíc korun, na dvojčata a vícerčata místo 700 tisíc korun pak 800 tisíc korun. Počítá s tím chystaná novela o státní sociální podpoře, kterou v pondělí beze změn schválila vláda. Potvrdil to ministr práce Aleš Juchelka (ANO). Normu dostane k projednání sněmovna.