Komentář: Rébus „chvilkařů“. Tlačit na Babišovu vládu, ale vyhnout se morálnímu kýči

Sobotní velká akce Milionu chvilek pro demokracii vyvolává očekávání, která nebude snadné naplnit. Přesto je patrné, že si vláda v čele s Andrejem Babišem lidi v ulicích nepřeje. Zároveň ale platí, že je na začátku svého mandátu, tudíž nikdo přesně neví, s čím přijde. I tak mají ale protesty svůj smysl.

„Tlačit na vládu je vždycky dobré: jen ať cítí protitlak.“ Tak se kdysi v jiné souvislosti vyjádřil novinář a spisovatel Ludvík Vaculík. A byť jeho slova nejspíš platí pro každou dobu a každý režim, natož pro každou vládu, ve veřejném prostoru se to před sobotní demonstrací Milionu chvilek pro demokracii hemží pochybnostmi, zda má protestní akce opodstatnění a jasný cíl.

Proč demonstrovat proti vládě Andreje Babiše zrovna nyní? Co se stalo natolik zásadního, abychom mohli věrohodně spolu s Mikulášem Minářem tvrdit, že vládní strany rozkládají a privatizují českou demokracii a vláčí naši zemi po trajektorii, na které se už několik let pohybují Slovensko a Maďarsko? A za další: nebylo by moudřejší s mobilizací lidí počkat, až půjde – pokud vůbec – skutečně do tuhého?

Navíc: minule Milion chvilek svoji akci rámoval obranou prezidenta Petra Pavla, což se nakonec neukázalo jako příliš šťastný tah. Nyní Minář a spol. chtějí vystoupit především na obranu médií veřejné služby. Jenomže ministr kultury Oto Klempíř z Motoristů ještě pořád nepředstavil zákon, kterým míní vláda upravit financování veřejnoprávních médií. Naposledy ve čtvrtek pouze řekl, že tak učiní do dvou týdnů.

Pravdu ale mají také ti, kteří upozorňují, že se vláda Andreje Babiše svými plány nikterak netají. Navíc mnohdy se už nejedná o deklarované cíle, nýbrž reálné kroky. Ve čtvrtek Klempíř v tichosti, bez jakékoli debaty, odvolal ředitelku pražské Národní galerie Alicji Knast, už dříve se kvůli škrtům v kultuře demonstrovalo. A třeba ministr životního prostředí Igor Červený odvolal ředitele Správy Krkonošského národního parku Robina Böhnische.

Motoristé v centru pozornosti

Celkově lze říct, že na sebe nejvíc pozornosti z vládních stran poutají právě Motoristé. A Minář má za to, že se i Babiš právě pod vlivem svých koaličních partnerů radikalizuje. „Dnes je jiný, než byl ve vládě s ČSSD v roce 2019. Přijde mi, že ho dnes postihuje nějaké konspirační myšlení. Útočí na neziskové organizace, novináře a další, útočí na všechny. Všichni jsou špatní, jen on je správně,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně lídr Milionu chvilek.

Navíc podle některých hlasů mají Babiš a spol. ambici paralyzovat úřady. Hovoří se o čistkách. Ostatně premiér vždycky dobře věděl, že nejlepší způsob, jak si zavázat lidi, je dosadit je do funkcí. A byť tvrdí, že o čistky nejde, reorganizaci úřadů a ministerstev politici –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tak jako vždycky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i nyní hájí údajnou vyšší efektivitou, motivace bývá zpravidla prostá a jasná: zastrašit a ochočit si každého, kdo by se chtěl vzepřít.

Disciplinovat si vláda bude chtít nejspíš i média veřejné služby. I tady se to jeví tak, že klíčovým nástrojem budou funkce pro loajální lidi. Ostatně v Radě ČT na tom zástupci vládních stran už nějaký čas systematicky pracují. Své o tom vědí novináři, kteří ČT v posledních letech opustili. Nedávno tak učinil Václav Moravec, před ním třeba Barbora Kroužková. A v sobotu se o tom na Letné skoro jistě bude mluvit.

„Myslím, že je řada důvodů, proč demonstraci vnímat jako odůvodněnou,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz politolog Aleš Michal. Byť snahu svázat sobotní akci s konkrétními tématy vnímá spíš jako strategický, marketingový nástroj, který se snaží trefovat do nálady těch, kdo zrovna nejsou s vládnutím Andreje Babiše spokojeni.

Moravec jako symbol

„V minulých dnech mediálně silně rezonoval odchod Václava Moravce z České televize. Z toho důvodu se prostě obrana médií veřejné služby jeví jako logická, protože se napojuje na něco, co je mediálně zajímavé a co si potenciální účastníci můžou s něčím konkrétním spojit. Navíc je to pro řadu z nich spor, který je personalizovaný, což mu dodává na naléhavosti,“ uvažuje politolog.

Podle něj vůbec nevadí, že Klempíř doposud nepředložil legislativní návrh na zrušení koncesionářských poplatků. „Pokud chce Milion chvilek mobilizovat,“ pokračuje Michal v rozhovoru, „povede se mu to líp přes tvář Václava Moravce než přes paragrafové znění zákona. Tak funguje mediální trh, tak funguje snaha vybudit občanskou společnost, sofistikovanější vysvětlení bychom hledali marně,“ vysvětluje.

Jeho kolega Jakub Lysek pak zdůrazňuje, že je obecně pozitivní, pokud roste občanská participace – a to i formou protestů. „Na druhou stranu Milion chvilek pro demokracii by asi měl pořádat demonstrace až ve chvíli již vážných pokusů o demontáž politického systému, aby v případě, kdy se tak stane, dokázalo mobilizovat velké množství lidí,“ míní.

Pozor na morální kýč

Pokud se totiž budou demonstrace pořádat častěji, a i to za situace ne až tak vážných kroků vlády, může je to podle něj oslabit. Lysek ale přiznává, že jde o složité dilema: „Objektivně nikdo neví, jak na tom nyní jsme, mnoho demokracií ale skončilo tak, že si lidé říkali, že to je pořád dobré a nic se neděje. Řešením může být to, že by demonstrace pro dílčí kroky vlády, například ohledně České televize, pořádal jiný spolek,“ míní.

Politolog Otto Eibl má sice za to, že vláda toho již učinila dost a že je dobré jí poskytovat zpětnou vazbu. I on si ale klade otázku, zda se to má v danou chvíli dít formou masových demonstrací. „Ono se totiž může stát, že boj se zlem v zárodku sklouzne do podoby morálního kýče,“ varuje Eibl. Navíc připomíná, že je Babišova vláda v celkem komfortní situaci –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na začátku svého mandátu, tedy v pravém času, kdy může dělat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i nepopulární – změny.

„Demonstranti tam budou ventilovat svou nespokojenost a frustraci, ale –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tipuju –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nic se nestane. Což povede ještě k větší frustraci a je otázka, jak se to propíše do ochoty zvednout se a jít se za něco bít v budoucnu. Myslím tedy, že načasování i obsah je špatně, byť tím neříkám, že morálně a hodnotově to může být naprosto v pořádku. Stále si ale myslím, že každá akce by měla mít nějaký konkrétní a měřitelný cíl a efekt,“ uvažuje Eibl.

Také již citovaný Michal přiznává, že otázka, zda není sobotní akce „chvilkařů“ předčasná, je legitimní. „Avšak z ostatních evropských zemí, které procházejí procesem autokratizace (například podle aktuální zprávy V-DEM o stavu demokracie v Evropě mezi nově autokratizující se země patří Slovensko, Slovinsko nebo Velká Británie), víme, že ten problém většinou odhalíme až při pohledu do zpětného zrcátka,“ upozorňuje.

Ve shodě s dávným výrokem Ludvíka Vaculíka i on připomíná, že tisíce či desetitisíce lidí v ulicích vytvářejí na vládu tlak, který je hmatatelný a který ovlivňuje veřejnou debatu. „Jako takový má nevyhnutelně dopad i na fungování vládní koalice. Nikdy to ale spolehlivě nezměříme, protože klíčový údaj nám chybí: spočívá v tom, čemu všemu už občanská společnost dokázala zabránit,“ má jasno Michal.

Zároveň podle jeho slov ovšem platí, že mobilizace nemůže probíhat na všech tématech a je závislá na intenzitě podnětu, který ji vyvolá. A pokud se kroky vlády Andreje Babiše budou kritickému množství lidí jevit tak, že po jejich zavedení tady „bude hůř“, mobilizace občanské společnosti, odhaduje Michal, nepoleví. „Je ale na Milionu chvilek, jaká klíčová témata a jaký marketingový nátěr zvolí,“ uzavírá politolog.

Mikuláš Minář, předseda spolku Milion chvilek, v rozhovoru pro Aktuálně.cz | Video: Radek Bartoníček