Komentář: Vrtěti mladými. Knihovně Václava Havla hrozí, že z dětí udělá marketingový fastfood

Otevřít téma nebo instituci mladým lidem - zaklínadlo dnešní doby. Stačí tuto větu pronést a hned působíme svěže, moderně, progresivně. Žádný úspěšný politik, markeťák nebo vizionář nesmí zapomenout na mladé, jsou to budoucí voliči, zaměstnanci a také zákazníci. Kdo dnes nevrtí mladými, jako by nebyl, píše Barbora Grečnerová, která měla v Knihovně Václava Havla na starosti vzdělávací projekty.

Mladé je ale zároveň dobré si držet dál od těla. Aby nám svou neústupností nebo idealismem nezkazili plány. Bezpečnější je mluvit o nich než s nimi. Nikdy nevíte, co od nich uslyšíte. Dost pravděpodobně se na starší generace budou zlobit, že svět, který jim předávají, nevypadá zrovna stabilně ani spravedlivě.

Za deset let jsme v Knihovně Václava Havla uspořádali tisíc prezenčních workshopů a několik stovek online webinářů pro žáky a studenty z celé republiky, přečetli jsme a zhodnotili přes tisíc pět set studentských esejů, vytvořili a dali školám k dispozici bezplatně stovky vzdělávacích videí a podcastů.

Zájem škol neustále roste a dnes pořádáme dvě stě vzdělávacích akcí pro pět tisíc dětí a mladých lidí ročně. Ano, nejde o miliony, ale každému z těch pěti tisíc věnujeme naši pozornost a prostor se vyjádřit. Pět tisíc názorů už není tak málo.

Dnešní mladí lidé ale mají s Václavem Havlem společného víc, než tušíme: zvídavost, ochotu pochybovat, odvahu ptát se i tam, kde ostatní mlčí. A také schopnost přemýšlet o důsledcích.

Nemluvíme s nimi archaickým jazykem zaprášeného muzea ani je nebavíme pamětnickými historkami. Vyzýváme mladé lidi, aby točili reportáže a dokumenty, psali úvahy a blogové příspěvky.

Šetrnost, nebo svědomí?

V Dopisech Olze píše Václav Havel o zdánlivě banální situaci: nastoupí v noci do prázdné tramvaje a přemýšlí, zda si v automatu koupit lístek, když ho nikdo nekontroluje. „Vhodit, či nevhodit?“ ptá se. Nepotkali jsme jedinou třídu, kterou by tahle otázka nezaujala.

Jedni trvají na tom, že je nesmysl „vyhazovat peníze do záchodu“. Druzí mluví o svědomí. A najednou vzniká něco, co dnešní veřejné debatě bolestně chybí: dialog o hodnotách.

Technologický boom. Virální dosah. Umělá inteligence. Avataři. Kdo tvrdí, že vzdělávání a vztah mladých ke světu spasí technologie, obelhává sebe i ostatní, vyviňuje se z vlastní odpovědnosti.

Žádný chatbot nenahradí skutečný rozhovor. Nenahradí spolužáka, pedagoga ani rodiče. Práce s mladými lidmi se nedá zrobotizovat. Je individuální, pomalá a náročná. Toto je ta pravá podstata odkazu Václava Havla. Jde v ní o společné hledání odpovědnosti za svět, ve kterém žijeme.

Můžeme si z mladých lidí udělat reklamní slogan a ze vzdělávání online fastfood. Jenže pak se nesmíme divit, že vítězí populismus, fake news a neschopnost porozumět jeden druhému.

„Vzdělání by nemělo pouze vychovávati vzdělance, lidi znalé světa, ale mělo by prohlubovat lidského ducha, probouzet schopnost člověka vnímat i méně viditelné souvislosti jevů, nést svůj díl odpovědnosti za svět, vychovávat člověka i k novému vztahu k všehomíra,“ řekl Václav Havel na konferenci Forum 2000 v roce 1999.

Upřímně přeji nové vizi Knihovny Václava Havla, aby v ní zůstal prostor pro skutečné mladé lidi. Pro jejich obavy, názory i naděje. Aby se z nich nestal jen další marketingový nástroj určený k rychlé monetizaci. To by byl jeden z největších prohřešků proti odkazu Václava Havla.