Jakmile se česká debata začne točit kolem zemědělské půdy, je otázkou času, kdy se v ní objeví také agrobaron, který chce polknout všechnu českou půdu s cílem ji zničit. Tím spíš nyní, kdy ministerstvo zemědělství zvažuje, jak omezit spekulativní nákupy půdy a posílit postavení těch, kteří na ní skutečně hospodaří, od informační povinnosti při změně vlastníka až po jistou formu přednostního práva.
Komentář na webu Aktuálně.cz je další variací na toto oblíbené téma. Chystané změny pravidel pro prodej zemědělské půdy interpretuje jako dárek velkým zemědělským hráčům. A v zápalu boje zapomíná na to, jak komplikované vlastnictví půdy v Česku vlastně je.
Cituje především malou nátlakovou skupinu zemědělců z Asociace soukromého zemědělství, která ve skutečnosti reprezentuje jen malou část farmářů a je dnes více politická než zemědělská. Bohužel, protože návrhy ministerstva zemědělství chrání především malé hospodáře, kterými se sama asociace zaštiťuje.
Jaká je skutečnost? Velká farma v Česku zpravidla nevlastní obrovské souvislé panství, na kterém si může dělat, co chce. České zemědělství stojí do značné míry na pachtu. Asi 80 procent obhospodařované půdy je pronajaté či propachtované a jde o jeden z nejvyšších podílů v Evropě.
Navzdory všeobecným představám je v Česku koncentrace vlastnictví půdy velmi nízká, a proto zemědělci hospodaří mnohem častěji na pronajatých polích. A nejde pouze o specialitu velkých společností, na cizí půdě hospodaří malí, střední i velcí.
Představme si docela obyčejného zemědělce. Vlastní deset hektarů a na dalších třiceti hospodaří na základě pachtovních smluv. Celkem jde tedy o čtyřicet hektarů. Když investor koupí deset hektarů z jeho propachtovaných pozemků a smluvní vztah postupně ukončí, farmář nepřišel o drobnou položku v excelové tabulce. Přišel o čtvrtinu svého podniku. A třeba jen proto, že pár specializovaných firem, jež opakovaně bombardují majitele půdy dopisy s nabídkami „výhodného“ odkupu, konečně našlo důvěřivou oběť, která na jejich šmejdské praktiky skočila, aniž by domyslela, co se s polem po předcích stane.
Velký podnik takový výpadek pravděpodobně přežije. Pro malý může znamenat konec. Současná úprava tak ohrožuje aktivní menší sedláky, kteří se snaží budovat hospodářství a žijí v permanentní nejistotě, jestli příští rok zasejí na pronajatém poli.
Nikdo nikoho nenutí prodávat
Je také dobré reagovat na návrh, který skutečně existuje, nikoli na jeho mediální nepoučené verze. Ministerstvo v červenci popsalo dvě možné varianty.
Jednou je přednostní postavení hospodařícího zemědělce. Druhou, podstatně méně invazivní, je pouhá neveřejná ohlašovací povinnost. Majitel chce pozemek prodat, oznámí to a člověk, který na něm hospodaří, se o tom alespoň dozví. Nikdo mu pozemek nemusí prodat, nikdo mu neurčuje cenu, zemědělec pouze dostane možnost říct, že má zájem.
Zemědělský svaz se kloní spíše k této informační variantě než k automatickému předkupnímu právu. Malý zemědělec často stejně nemá kapitál, aby investora přeplatil. Má se však alespoň dozvědět, že se prodává půda, na níž hospodaří. To opravdu není znárodnění, dárek velkopodnikatelům nebo změna režimu, jak dovozuje Aktuálně.cz. Nikdo nikoho totiž nenutí prodávat půdu, nikdo nikomu nediktuje cenu.
Půda není bitcoin ani akcie ČEZ. Někdo na ní musí plánovat osevní postup, řešit erozi, hnojit ji nebo investovat do technologií, jejichž efekt se vrací roky. Chceme-li po zemědělci dlouhodobou péči, je absurdní vytvářet prostředí, v němž ani nemusí včas vědět, že se mění vlastník půdy, na které hospodaří.
Anebo to obraťme a přijměme čistě liberální pohled, že nikdo nemá co mluvit do toho, co můžeme dělat s vlastním majetkem. Potom tedy zrušme i ostatní omezení, jako jsou erozní vyhláška, veterinární a hygienické předpisy nebo předepsaná rychlost v dopravním provozu, protože stát nám přece nemá říkat, co můžeme dělat se svými auty.
Absurdní? Ano, jistě. Tak to ale přece chodí, protože stát, pokud hájí nějaký veřejný zájem, někdy omezuje některá práva, aby hájil práva a svobodu ostatních.
Velké není automaticky špatné
Dobrou službu nedělá veřejné debatě ani představa, že velký zemědělský podnik je automaticky ekologický problém. České zemědělství má své průšvihy. Erozi, utužení půdy, nevhodně zvolené plodiny na některých svazích, nedostatek organické hmoty a další a další. Z toho ale neplyne rovnice, že velká firma se automaticky rovná špatnému hospodaření.
Ani evropská čísla ji nepotvrzují tak jednoduše. Česko není na evropské špičce ve spotřebě minerálních hnojiv ani pesticidů, naopak navzdory všeobecnému přesvědčení patří pod řadu intenzivních západoevropských ekonomik. I v případě vodní eroze je na tom Česko lépe ve srovnání s řadou evropských zemí včetně Rakouska či Slovenska.
Velikost podniku zkrátka neřekne nic o tom, jestli jeho agronom umí hospodařit. A velikost farmy není totéž co velikost pole.
Moderní zemědělství šetrné k půdě navíc není levné. Precizní aplikace, satelitní navigace, variabilní dávkování, strip-till, no-till nebo technologie omezující počet přejezdů vyžadují hodně peněz. Pro půdu není automaticky lepší starý traktor jen proto, že vypadá idyličtěji než moderní stroj.
České zemědělství potřebuje změnu, ale směrem dopředu. Musí čelit suchu, přívalovým srážkám, erozi, drahým energiím, nedostatku pracovní síly i konkurenci zemí s levnější výrobou a měkčími standardy. K tomu potřebujeme malé farmáře, kteří umí specializovanou produkci, stejně jako střední a velké podniky schopné vyrábět základní komodity ve velkém. Spor o to, která velikost je morálně správná, je úplně vedle.
Právě proto není vůbec absurdní dát hospodařícímu zemědělci alespoň informaci, že se prodává parcela, do které léta investuje. Proklínaný agrobaron totiž případnou ztrátu několika hektarů přežije. Sedlák se čtyřiceti hektary možná ne.
A půda, o kterou nám má údajně v celé debatě jít především, si z ideologické nálepky svého uživatele nevezme vůbec nic. Půda nepotřebuje válku mezi malými a velkými. Potřebuje, aby na ní někdo odpovědně hospodařil i za deset nebo dvacet let.
(Autor je předsedou představenstva JTZE, druhé největší zemědělské skupiny v Česku)
Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Nejnovější
ŽIVĚ Američtí vyjednavači Witkoff a Kushner navštíví o víkendu Moskvu i Kyjev
Američtí vyjednavači Steve Witkoff a Jared Kushner v neděli navštíví Kyjev po předchozí návštěvě Moskvy, oznámil v pátek ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Přislíbil, že Ukrajina zajistí bezpečnost ruského vzdušného prostoru v době pobytu Američanů v Moskvě a vyzval Moskvu k přerušení ruských náletů během návštěvy Trumpových emisarů v ukrajinské metropoli.
Orlík kvůli suchu snižuje odtok. Vodu v řekách poprvé v historii doplní Slapy
Orlická přehrada v pátek kvůli hydrologickému suchu začala snižovat odtok. Hladina v ní klesla o 15 metrů proti běžné úrovni. Nádrž teď začne vypouštět jen stejné množství vody, které do ní přitéká, což je nyní zhruba 15 metrů krychlových za sekundu. Povodí Vltavy poprvé v historii využije zásobní prostor slapské přehrady, která vodu v řekách doplní. Řekla to mluvčí Povodí Vltavy Pavlína Mertl.
Šulc opět naskočil do základu Lyonu a blýskl se gólovou asistencí
Český záložník Pavel Šulc nastoupil po zranění kolena poprvé v sezoně v základní sestavě Lyonu a ve 3. kole francouzské fotbalové ligy přispěl asistencí k výhře 3:1 nad Auxerre.
Podezřelým ze sabotáže v Německu je klimatický aktivista, oznámil ministr vnitra
Podezřelým ze sabotáže na objektech energetické infrastruktury v Německu je klimatický aktivista, řekl v pátek spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt. Policie v Severním Porýní-Vestfálsku vzala útokem vozidlo podezřelého 48letého muže z Gevelsbergu v této spolkové zemi, uvedl podle agentury DPA regionální ministr vnitra Herbert Reul. Podezřelý napsal dopis, v němž se k útokům přihlásil.
Po 286 dnech na moři „město hříchu“. Američtí námořníci se vyloďují v Thajsku
Po rekordních 286 dnech nepřetržitě strávených na moři dorazily do Thajska tisíce amerických námořníků z letadlové lodi USS Abraham Lincoln. Po měsících nasazení a zprávách o vyčerpání, psychických problémech a zhoršujících se podmínkách na palubě teď dostali několik dní volna. Jejich cílem je mimo jiné Pattaya, thajské letovisko proslulé nočním životem a přezdívané „město hříchu“.