reklama
 
 

100 let frašky při volbě prezidenta - a napřesrok to asi nebude lepší

20. 6. 2017
Podle kurzů sázkové kanceláře Tipsport se Jiří Drahoš ujímá těsného vedení před Milošem Zemanem. Reality show pokračuje.

Prezidentská volba? Na začátku příštího roku se bohužel ta fraška může zase zopakovat. Nedávno předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka oznámil, že kandidáty jejich strany na prezidentský úřad by mohl být Lubomír Zaorálek nebo Milan Štěch. Jenže vzápětí nato se oba nominanti (Zaorálek se mezitím stal lídrem pro volby do Poslanecké sněmovny) odmítli o kandidatuře bavit. Působili zaskočeně a vymlouvali se na parlamentní volby. Podobně ANO Andreje Babiše žádného kandidáta zatím nenavrhlo, pouze se spekuluje o Martinu Stropnickém a o vnitrostranických primárkách na kandidáta. A podobně rozpačitě působí Jiří Drahoš: jeho žena v Opavě žertem prohlásila, že větší šanci než on má na zvolení i Jiří Kajínek. I Michal Horáček, který je zvyklý vyhrávat, se najednou z hracího pole vytrácí. Průzkum Medianu sice byl částí médií interpretován titulkem Drahoš by byl lepším prezidentem, ale ve skutečnosti odpovědi nebyly zdaleka tak jednoznačné: Na otázku, kdo by byl dobrým prezidentem, odpovědělo 35 procent respondentů Miloš Zeman a jen 24 procent Jiří Drahoš. V kategorii "kdo by byl velmi dobrým prezidentem" odpovědělo 12 procent respondentů shodně, že oba dva. A na otázku, kdo by byl "spíš dobrým prezidentem" získal Drahoš 28 a Zeman 21 procent. Podle Tipsportu (údaje k 19. červnu) je těsným favoritem druhého kola Drahoš s kurzem 2,1 ku 1, Zeman má 2,5 a Horáček 5 ku jedné.

Žádný jednoznačný vítěz dle předpovědí tedy neexistuje, lze předpokládat, že závěrečná bitva bude zase velice tvrdá a i obhroublá: fake news se stávají normou v celé naší civilizaci. Zeman mezitím objíždí systematicky kraje, nechal se vyfotografovat s ruským prezidentem, navštívil anglickou královnu a Trump se mu údajně omluvil za nepřijetí v Bílém domě, což zní sice velmi nepravděpodobně, ale Hrad s tou zprávou přesto pracuje, místo aby dopis zveřejnil. Rozličné výsledky průzkumů spolu s rozpačitými postoji politických stran, byť třeba nevědomky, signalizují nemocnému, ale marketingem dobře masírovanému Zemanovi, že se nemá čeho bát, zvlášť bude-li mít dost peněz z Ruska i z Číny na svou další kampaň: tu současnou mu zatím platí daňoví poplatníci. Občanům tato trapná a stále se opakující a znevažující reality show nevadí, ač samotného úřadu prezidenta si váží.

Po prvních dvou slavnostních volbách Václava Havla (1989, 1990) následovalo ve Federálním shromáždění od července do listopadu 1992 sedm pokusů někoho zvolit na další období. Havel mezitím v červenci 1992 abdikoval a rozpadající se federace zůstala bez prezidenta. V roce 1993 byl Havel opět zvolen, ale volbu přerušila zpráva, že v budově je puma. Další jeho volba v roce 1998 postrádala důstojnost, ač byl prezident zvolen v druhém kole jasnou většinou. Trapně působily projevy republikánů, protože jejich kandidát Miroslav Sládek byl v té době ve vazbě, což poslanci využili k nekonečnému bezduchému žvanění. Řada lidí si pamatuje, jak Dagmar Havlová na protest pískala.

V dalších volbách zmatkovali sociální demokraté: v roce 2003 nasadili jako kandidáta ke všemu vždy ochotného právníka a dnešního předsedu vrchního soudu Jaroslava Bureše, kterého prosazoval Stanislav Gross, a skupina premiéra Vladimíra Špidly nominovala filozofa Jana Sokola. Oba propadli hned v prvním kole. V druhém kole se za sociální demokraty objevil Miloš Zeman, za ODS Václav Klaus a za Čtyřkoalici Jaroslava Moserová. Zeman ale dostal nejmenší počet hlasů, nepostoupil do dalšího kola a odešel před koncem volby zadním vchodem. Zvolen byl později Václav Klaus, s nímž se do druhého kola dostal ještě Jan Sokol.

Při volbách v roce 2008 se skoro celý den debatovalo o tom, jestli volba bude tajná, či veřejná. Jediná ODS byla pro volbu tajnou, ostatní strany si prosadily volbu veřejnou. Proti sobě stáli dva vyrovnaní soupeři, Václav Klaus za ODS a ve Spojených státech žijící ekonom Jan Švejnar za sociální demokraty a zelené. Ani v jednom ze tří kol nebyl nikdo zvolen a záběry v televizi ukazovaly horečné snahy přesvědčit všemi způsoby poslance, jak mají hlasovat: někteří váhavci byli až do volby tak těsně obklopeni lobbisty, aby se k nim nikdo z druhého tábora nemohl dostat, což působilo velice nevěrohodně. Václav Klaus byl zvolen po velké tahanici až v druhém kole druhé volby i proto, že někteří poslanci se kvůli údajné nemoci nedostavili. Právě kvůli těmto nechutným tahanicím a nezodpovědnému přístupu poslanců k přípravě hlasování o novém volebním zákonu od té doby volí prezidenta občané: většina si myslela, že návrh na přímou volbu nemůže nikdy projít, na což teď skoro unisono politici žehrají.

V roce 2013, v první přímé volbě, byl oficiálním kandidátem ČSSD Jiří Dienstbier, ale všem bylo od počátku jasné, že má nulovou šanci. Nakonec se odehrál nečekaně tvrdý souboj mezi Karlem Schwarzenbergem, jehož logo s čírem zaujalo hlavně mladé, a Milošem Zemanem, který však v kampani několikrát očividně lhal, čímž i tyto volby dostaly divnou pachuť. Už i proto, že jeho přívrženci prosadili do novin lživé inzeráty. Schwarzenbergovi navíc ublížil jeho šlechtický původ a prohlášení, že poválečný odsun Němců z Československa byl z dnešního pohledu porušením lidských práv.

Bohužel ani první volba T. G. Masaryka v roce 1918 neproběhla bez problémů. Schůze se konala v Národním výboru v pražské Sněmovní ulici a měla začít v 11 hodin 40 minut. Počítalo se s tím, že jakmile bude prezident zvolen, rozezní se v Praze v pravé poledne všechny zvony. Ale vzhledem k napjatému termínu nevyčkali poslanci příchodu slovenských kolegů, jejichž vlak se zpozdil. Proto dodneška někteří právníci pochybují o tom, jestli byla volba platná.

A i poslední Masarykova volba nebyla zcela hladká: prezident byl již těžce nemocen a s kandidaturou souhlasil jen proto, že Edvard Beneš, kterého si přál jako svého nástupce, měl stále ještě mnoho odpůrců. Historik Antonín Klimek volbu popsal takto: "Při volbě v květnu 1934 ve Vladislavském sále zarazily přítomné nejisté pohyby už čtyřiaosmdesátiletého kmeta. I posluchači rozhlasu zaslechli, že slova přísahy mu museli napovídat přísedící. Při přehlídce čestné roty na hradním nádvoří musel prezidenta Masaryka, který očividně nemohl hýbat pravou rukou, podpírat a vést premiér Jan Malypetr a kancléř Přemysl Šámal. A po gratulaci diplomatického sboru se Masaryk dle vyjádření svého sekretáře Antonína Schenka hned v druhé větě zarazil, pak dvakrát řekl něco jiného, než bylo v textu, a potom už vůbec nemohl dál. To se před veřejností pečlivě tutlalo. Tajemstvím, o němž nevěděli ani mnozí ministři, pak bylo, že měsíc před volbou postihl prezidenta úder mozkové mrtvice, po němž načas prakticky oslepl. Uklidňující lékařská komuniké uváděla, že je po chřipce a vyčerpaný.

Masaryk se k tomuto aktu ale rozhodl proto, aby světu jasně signalizoval, že patříme k demokratickému Západu, když nebyla šance na prosazení demokrata Beneše. Pokud by se v příštím roce opakovalo něco podobného s Milošem Zemanem, signalizovali bychom světu něco jiného, a sice že chceme patřit k Východu, už i proto, že tentokrát by nemusel brát na nic ohledy: potřetí za dalších pět let by být zvolen podle ústavy nesměl. Mohl by ještě vehementněji oslavovat "hrdinné obránce" železné opony, kteří zavraždili na hranici od roku 1948 do roku 1989 270 našich občanů.

Útěchou našich posledních dvou prezidentů snad je, že jsou na známkách a filatelisté, na rozdíl od občanů, kteří na ně rádi zapomenou, je nemohou vyřadit. Čestná místa v jejich albech ale mají a budou vždy mít jen dva prezidenti: Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel.

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama