Mohlo to být lepší, ale naučme se hrát s tím, co máme. Jedenáct kandidátů, z toho osm mužů a tři ženy, oficiálně kandiduje na prezidenta republiky.
Pesimista by řekl, že mezi nimi není žádná osobnost skutečně velkého formátu, která by zemi dala nový kladný impuls. Optimista naopak vidí, že se do play-off nedostal žádný extremista ani podivín a že všichni kandidáti berou přímou volbu vážně. Většinu z nich si, s trochou dobré vůle, dokonce dokáže v prezidentském úřadě představit.
Padesát tisíc podpisů pro kandidaturu se ukázalo tak akorát. Zvyšovat limit na dvojnásobek, jak navrhuje Miloš Zeman, by příliš omezilo konkurenci. Protože počet sebraných autogramů nevypovídá jen o popularitě kandidáta, ale také o marketingových schopnostech a finančních možnostech jeho štábu.
Konečně závod
Všichni kandidáti - pokud jejich přihlášky úředníci formálně schválí - jsou teď vyrovnáni na jedné startovací čáře. Průzkumy veřejného mínění sice něco napovídají, ale v tomto případě je potřeba brát je opravdu s rezervou. Výzkumné agentury se nemají moc o co opřít, žádné přímé prezidentské volby ještě neproběhly. Navíc, protože jsou v poli zastoupeni „neprobádaní" nestraničtí kandidáti, rozložení voličských sympatií se odhaduje o to hůř.
Je správné, že Česká televize nedá na průzkumy a poskytne, jak oznámila, v debatách a rozhovorech všem stejný prostor.
Jde vlastně o dvoje volby. Chování voličů v prvním a druhém kole - mezi kterými je tentokrát odstup plných dvou týdnů - se může dramaticky změnit podle toho, kdo do finále postoupí. (Že by někdo už v prvním kole dostal přes 50 procent hlasů, je vysoce nepravděpodobné.)
Předpovědi na téma vítěz stojí v tuto chvíli na vodě. Ještě jakžtakž něco se dá soudit o výsledku prvního kola - ale dál? Kolik lidí bude hlasovat rozumem, kolik srdcem? A kolik nohama? Jakou taktiku zvolí? Dají na to, jakou volbu jim doporučí neúspěšní kandidáti a politické strany?
A co třeba: jak se do voleb promítne jejich termín v polovině ledna, tedy doba tradičně označovaná za nejdepresivnější období roku? A co když napadne půl metru sněhu? Uprostřed zimy se ještě nikdy nevolilo.
Prezidentské volby jsou dobrodružnou výpravou na neprobádané území. V poměrném volebním systému nejsme na takovou personifikaci - obličejizaci - voleb zvyklí, ale tentokrát to budou skutečné dostihy, kdo s koho. Volby budou s největší pravděpodobností nejen fakticky důležité, ale také zajímavé jako „závod", jehož výsledky už nepřepíšou žádná koaliční jednání. To je dobře.
Čí je prezident?
Krajské volby to minulý měsíc naznačily a senátní potvrdily: voliči se odtahují od politických stran, spojených s vládnoucím establishmentem. Vyhlídky kandidátů, kteří k němu nepatří nebo se vůči němu vymezují, rostou. Stranická nálepka, pokud se jí voliči přímo neštítí, nepomáhá. (Snad s výjimkou KSČM, která ale do prezidentských voleb svého kandidáta nepostavila. Což se zatím, z jejího pohledu, jeví jako chyba.)
Stačí se podívat na kurzy sázkových kanceláří: stupně vítězů podle nich drží trio Fischer, Zeman, Okamura. Mnohem méně bookmakeři věří straníkům - Dienstbierovi, Schwarzenbergovi, Sobotkovi.
Svou roli může hrát i voličské podvědomí - při panenské přímé volbě budou chtít voliči politickým stranám ukázat, že prezident „patří jim", a ne politikům jako v době, když o něm hlasoval Parlament.
Není těžké uhodnout, že kandidáti budou ve volební kampani tepat chyby nepopulární vlády a korupci. Budou ukazovat, že s lidmi sdílejí křivdy, ale také v nich budou chtít povzbudit pocit hrdosti. Zde domov můj - Slovo, které platí. - Naše země. Naše pravidla.
Volební fráze, na kterých ještě není nic špatného. Důležité je, aby populismus nepřesáhl únosnou míru a voliče nezmámil jako hlas krysařovy píšťaly.
