Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
1. 1. 2012 19:10

2012. Máme horečku. Přesto nevyměňujte politiky, prosím

Válka nám nehrozí. Ale dusno s příznaky druhé republiky ano
Náš člověk.
Náš člověk. | Foto: Reuters

Zatímco svíčky za Václava Havla dohořívají a doutná spor, jestli po něm pojmenovat letiště, otevřela se opona nad rokem 2012.

Nejen po Havlově smrti, vlastně celý rok to vloni vypadalo, jako by se tu skládaly kulisy pro nějaké nové, s napětím očekávané představení. O čem bude, ani kdy má být premiéra, se ale přesně neví.

O to větší panuje nervozita. Netrpěliví diváci se dožadují jasné odpovědi. Už to vypukne? Už se něco stane?

Společnost má předstartovní horečku 37,1. Už dlouho. Úzkost z toho, že se to nelepší, stoupá.

Neblahé tušení

Někdy na podzim přišel do redakce e-mail od čtenáře S. Píše v něm: "Prosím o zprávu  (možná víte víc údajů ...), proč se v médiích začíná stále více objevovat tolik informací o hrozbě 3.  světové války anebo válkách obecně, v souvislosti s krizí eurozóny?

Připouštím, že souvislosti mezi světovou válkou a hospodářskou krizí nerozumím ... Není mi jasné, kdo proti komu by bojoval. Nejsme přece v roce 1929!

Celá věc mě však děsí ... Možnost války připouštějí bohužel i mezinárodně významní a informovaní lidé. Mají pravdu, nebo se mýlí? Proč se tak vyjadřují?"

Milý pane S., „víc údajů" nemám, přesto jsem přesvědčený, že se ti informovaní lidé naštěstí mýlí. Vy se ale ptáte správně. Pocit, že se blíží něco neblahého, je pochopitelný.

To, co nám zatím hrozí, není válka. Jen dusno, které jí naposledy předcházelo. Některé příznaky druhé, pomnichovské republiky. Hnědnutí, rudnutí, veřejně tolerovaná, společensky přijatelná netolerance. Malé poměry.

Šíří se pocit, že „spojenci zklamali". O Evropské unii už pomalu není slyšet dobrého slova, naopak, je to lůzr, záporná postava, viník. Je čas udělat čelem vzad a zas jednou prošlápnout „českou cestu", s jejími poklesky?

To jsou hrozby:

Domnělé ryzí češství jako zázračné antibiotikum na krizi Evropy, hospodářské problémy, korupci a komplikované soužití s menšinami. Brát dnešní horečnatý stav jako důkaz, že „elity selhaly", politika je „svinstvo" a ideály „nevyšly". A že ke slovu má přijít „lid", ta sůl země.

Do veřejného prostoru se derou ohavná pořekadla jako naházet je do Vltavy a na každou svini se vaří voda.

V zemi, kde prezident považuje evropské vládnutí za „větší nebezpečí než Al-Káidu", kde média oprášila spojení „romští pachatelé", kde se slovo „nepřizpůsobiví" vžilo jako politicky korektní nadávka a „pravdoláskaři" jako posměšek, mají vzpomínky na druhou republiku smysl.

Euroval s vozovou hradbou

První ochutnávka roku 2012 přišla už před Vánoci. Půjčíme 90 miliard korun na záchranu eurozóny, nebo si půjdeme po svých? Zkuste se ptát lidí na ulici, co si o tom myslí. Cože? Proč máme tahat horké kaštany za líné Řeky, zadlužené Italy, a vůbec za ty naivky, co si pořídili euro? My, s naší slavnou korunou a svými už tak utaženými opasky? Ani nápad.

Právě před deseti lety se začalo platit eurem. Jedna generace politiků ho zaváděla, druhá zachraňuje. A ta třetí?
Právě před deseti lety se začalo platit eurem. Jedna generace politiků ho zaváděla, druhá zachraňuje. A ta třetí? | Foto: Thinkstock

Většina zdejších politiků si buď myslí totéž, nebo se nijak zvlášť nenamáhá vysvětlovat, že to tak úplně není. A premiér jel ladit noty do Budapešti.

Evropa se, nejen u nás, scvrkává na má dáti-dal. Podvojné euroúčetnictví. Nějakou hlubší myšlenku, nejlépe rovnou smysl společné evropské existence, abyste hledali špendlíkem. Všude jen samé záchranné valy. A za nimi default.

Pokud se Evropská unie soustředí jen na „zachraňování", nemůže to s ní dobře dopadnout. Do rovnice vyplatí se - nevyplatí je zapotřebí dosadit i neměřitelné proměnné typu „odpovědnost", „solidarita" a také „mír", milý pane S.

Pokud se rozhoduje jen „technologicky", nebylo by divu, že Češi nebo kdokoli další usoudí, že jim nějaké ty miliardy na oltář techno-evropanství nestojí za to.

V mnoha lidech může vznikat docela pochopitelný dojem, že Evropská unie spočívá jen v nekončících dohadech o tom, kolik mrkve smí někdo odněkud někam vyvézt… říkal Václav Havel poslancům Evropského parlamentu v roce 1994, čili dávno před eurem, v době, kdy se budoucnost zdála jasná a česká hvězdička na modré vlajce se vesměs brala jako vytoužený cíl.

Ještě Havel o unii: Jde o projekt natolik historicky významný, že by bylo neodpustitelnou vinou dnešní generace, kdyby měl chřadnout a posléze zklamat naděje do něj vkládané jen proto, že by ve sporech o technických detailech své existence utopil svůj vlastní smysl. „Technické detaily" se po 17 letech rozrostly do moře dluhů a krize společné měny, ale princip otázky zůstal. Proč vůbec společnou Evropu? Má to být automat na to, abychom se měli pořád líp a rostli do alelujá? To je přece málo.

Nevyměňujte demokracii

Ať se máme dobře zůstává hlavním zadáním, které politici od voličů slyší. Že to nepůjde tak jako dřív, lehce a na dluh, je zřejmé. Zatím hlavně na straně politiků. Ti už nesměle připouštějí, že mít se dobře může také znamenat „mít se možná o něco hůř než včera, ale pořád ještě dobře".

Politik není robot ani superman, v tom je naděje. (Italská ministryně Elsa Fornero se slzami v očích.)
Politik není robot ani superman, v tom je naděje. (Italská ministryně Elsa Fornero se slzami v očích.) | Foto: Reuters

Větší problém je na straně poptávky. Aby šli do sebe i voliči, aby začali také „škrtat" ve svých hodnotách a nenutili politiky, aby zařídili setrvalý blahobyt a odstínili je od trablů okolního světa? Zatím spíš utopie.

Nejít voličské mase na ruku tak, jako dřív (a riskovat, že mě nezvolí), to je úkol pro odvážné demokraty. Takové politiky by měli voliči ve svém zájmu hledat; protože politiky jako takové „vyměnit" nejde.

Nebo jde - ale to už ne v demokracii.

Elsa Fornero, italská ministryně sociálních věcí, oznámila 4. prosince na tiskové konferenci zvýšení důchodového věku - a uprostřed věty se přitom rozplakala. Byl to okamžik roku.

Ne, řešení nespočívá v tom, že si nad problémy společně popláčeme. Ale když vidíte, že „škrty" nedělají žádná monstra, ale lidé jako vy, je v tom kus naděje. Takže to hlavní.   

Politici, ne finanční trhy, jsou přes všechny své chyby našimi spojenci. Buďme na ně přísní, ale spravedliví, a nedělejme jim to ještě těžší. Bankomat se před vámi nerozbrečí, s tím nepočítejte.

 

Právě se děje

před 21 minutami

NATO chce chránit družice. Země schválily vznik vesmírného centra na základně v německém Ramsteinu

Severoatlantická aliance vybuduje nové středisko vesmírných operací na základně v německém Ramsteinu. Shodli se na tom dnes ministři obrany NATO, kteří debatovali o možnostech zlepšení ochrany aliančních satelitů před možnými útoky protivníků. Zástupci spojeneckých vlád během videokonference také potvrdili závazky svých zemí zvyšovat obranné výdaje, které by podle dlouhodobého plánu měly do roku 2024 dosáhnout dvou procent hrubého domácího produktu členských států.

"Loni jsme vyhlásili vesmír za další operační doménu NATO. Dnes jsme podnikli další významný krok," řekl novinářům po jednání generální tajemník aliance Jens Stoltenberg. Lídři spojeneckých zemí se už v prosinci shodli, že po zemi, vodě, vzduchu a kyberprostoru bude aliance provádět společné operace i na oběžné dráze.

V novém středisku při letecké základně v Německu by měli působit vojenští experti, kteří budou poskytovat podporu budoucím vesmírným aktivitám aliance. K ochraně satelitů by měli přispět například vyhodnocováním možných hrozeb a poskytováním informací o tom, jak jim čelit.

Zdroj: ČTK
před 36 minutami

Centrální bankéři jsou v pasti, cena zlata bude do konce desetiletí 2,5krát vyšší, soudí ekonom

Cena zlata bude zřejmě dál růst. Do konce tohoto desetiletí dosáhne 4800 dolarů za unci, zvýší se tedy dvaapůlkrát proti dnešní hodnotě. Na konferenci Vyšehradské fórum to dnes řekl rakouský ekonom společnosti Incrementum AG Ronald-Peter Stoeferle.

Centrální bankéři po celém světě jsou podle Stoeferleho chyceni v pasti nulových úrokových sazeb. Globální předlužení a nedostatek prostoru pro zvyšování sazeb jsou nejdůležitějšími faktory ovlivňujícími cenu zlata, uvedl ekonom. Představitele vídeňské ekonomické školy znepokojuje vývoj v posledních letech, zejména růst globálního dluhu a extrémní měnová opatření přijatá centrálními bankami. "Systém nekrytých úvěrových peněz coby základ dnešní ekonomiky není udržitelný. Při investování by se lidé měli dívat za horizont současného měnového systému," vysvětlil Stoeferle.

Takzvaná rakouská škola vychází z ekonomického a sociálního myšlení, které se nezaměřuje na matematické modely. Ekonomiku nevidí pouze jako objekt státněpolitické regulace a centrální kontroly.

"Rakouská ekonomická škola nevychází z fiktivního 'homo economicus', ale bere v úvahu všechny relevantní parametry reálného světa, vychází z povahy a psychologie lidské činnosti. Většina zemí světa jde přesně opačným směrem, tedy více intervencí, méně kapitalismu na volném trhu, více inflace," upozornil Stoeferle.

Zdroj: ČTK
Další zprávy