Začal rok 2019, kdy 17. listopadu uplyne 30 let od sametového pádu komunistického režimu. A začal rok, kdy si komunisté diktují, kdo nemá sedět v Babišově vládě, oznamují nám, který ministr se jim nelíbí. Vojtěch Filip, šéf KSČM, sdělil, že jeho partaj není spokojena s ministrem dopravy Danem Ťokem (ANO) a ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem (ČSSD).
Zčerstva připomeňme, proti kterému ministrovi KSČM neřekne ani ň: proti ministru kultury Antonínu Staňkovi (ČSSD). V prosinci se účastnil křtu knihy Ve znamení kříže bývalého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka, skalního bolševika a stalinisty. (Později Staněk tvrdil, že knihu nekřtil, jen tam velebil dnešní možnost "nahlížet na věci z různých úhlů pohledu", tedy možnost, jež je komunistům vlastní asi jako křídla hadovi.)
Leckomu to asi už ani nepřijde, díky nereformované, částečně stalinistické KSČM přece vláda dostala důvěru, ale ono komunistické "líbí - nelíbí" je přece jenom novum. Zatím žádná vláda na grebeníčkovsko-filipovské partaji takto nezávisela. A nejde jen o "líbení", komunisté značně ovlivňují kupříkladu dění na ministerstvu průmyslu.
Že se nelíbí Dan Ťok, to se jeví jako samozřejmost, s dálnicemi se ministrovi nedaří a hučí proti němu celá opozice, je to vládní otloukánek, navíc není jasné, proč vůbec ve vládě Babiše zůstal, co ho v ní vlastně udrželo. Schytá to ovšem každý další ministr dopravy, o tom nepochybujme.
Že se komunistům nelíbí Tomáš Petříček, také chápeme, nejde však o věcné výhrady, nýbrž o kovanou komunistickou ideologii. Český ministr zahraničí nekope do EU a NATO, nezaujímá proruské (lépe řečeno proputinovské) postoje, jež jsou vlastní jak Vojtěchu Filipovi, tak prezidentu Zemanovi.
Jaký ministr zahraničí by se komunistům líbil? (Pomiňme, že ideální by byla buď Marta Semelová, nebo Miroslav Grebeníček.) Nějaký zjevně protievropský, orbánovský, nějaký, který by hlásal, že NATO má bojovat jen proti tzv. Islámskému státu, nic víc, nějaký, který podporuje Trumpa i Si Ťin-pchinga a rád se sejde s ruskými šajbami, jež zdobí sankční seznam USA.
Ono je vůbec dobré si v roce, kdy uteče 30 let od sametu, připomenout, co se komunistům celá ta tři desetiletí nelíbí. Tak třeba hned 17. listopad 1989, ten se jim setzatraceně nelíbí, vždyť přišli o moc a Rus se na ně tehdy vykašlal.
Nelíbí se jim svoboda slova; jistě, využívají ji, co se do nich vejde, ale jen v demokracii, když oni vládli, svoboda slova neexistovala. Nelíbí se jim ani ten prokletý kapitalismus, svobodné podnikání, ač v současném režimu podnikají o sto šest. Nelíbí se jim (viz dílo, jež Grebeníčkovi skoro křtil ministr kultury) církevní restituce, nebo, přesněji, nelíbí se jim především církve, ty dealerky, jež lidstvu pašují opium víry.
Komunistům se ale nejvíc nelíbí demokracie. Proto tak vzhlížejí k autoritářovi Putinovi a komunistické Číně, proto letos Vojtěch Falmer Filip chystá cestu poslanců do totalitní Severní Koreje, prý "jsou tam prioritní věci, které… jsou velmi důležité pro ekonomické zájmy České republiky". V KLDR jsou pro Česko "prioritní věci"? ÓMB.
Chudák Babiš, kterému se tak skvěle (ekonomicky) daří v demokracii, když musí poslouchat Filipa. A ještě něco, poprvé mám chuť zastat se ministra Dana Ťoka. Pokud jeho pád má být důkazem stále sílící moci komunistů, to ať radši jezdíme po tankodromech, ale svobodně.
