"Zdroje tu jsou," adoptovala sociální demokracie známé rčení Vladimíra Špidly. Ne že by v době, kdy národní hospodářství prospívá a lidé s důvěrou utrácejí, neplatilo vůbec. Na druhou stranu, pátek po výplatě netrvá věčně. I když se vláda - v čele s ČSSD - před volbami usilovně snaží, aby to tak vypadalo.
Ve středu poslanci schválili nová pravidla pro důchody. Důchodový věk se má "zastropovat" na 65 letech. Sociální demokracie navrhuje důchody zvýšit - nejen v příštím roce v průměru o 500 korun měsíčně, ale i dál, úpravou valorizačního vzorečku (teď se penze zvyšují o třetinu růstu reálných mezd, měly by stoupat o polovinu).
Andrej Babiš už informoval, že zvýšení důchodů o pětistovku na osobu by státní rozpočet napřesrok vyšlo na 22,3 miliardy.
Je to hra se slůvky. Samozřejmě že "na to máme". Výběr důchodového pojištění je přece "rekordní", jak Bohuslav Sobotka ujistil minulý týden při schůzce s reprezentanty seniorů.
"Rekord" spočívá v tom, že stát vybral "jen" o 14,1 miliardy méně, než kolik vyplatil (pomohla mu vysoká zaměstnanost a růst mezd). Důchodový systém je tedy jako obvykle v minusu, ale jako obvykle pochopitelně od státu neuslyšíme, že "peníze došly"; čtrnáctimiliardová sekera se dokonce vydává za úspěch. Znamená vítanou příležitost sáhnout do důchodové pokladny ještě hlouběji.
Speciálně ve volebním roce mají politici výslovně zakázáno říkat "letos chybí deset miliard korun na důchody" (ministr práce Petr Nečas, 2006, ale až po volbách). Naopak musí tvrdit, že situace je nadmíru výtečná, tak jako teď Sobotka.
Když rostou platy, musí růst také důchody, to je železná logika sociálního systému. Poměr penzí a výdělků (dnes zhruba 40 procent) nesmí klesat, to je železná logika sociálního systému - a politiky, v zemi, kde důchodci tvoří stále početnější a významnější skupinu obyvatelstva. Není možné je z budování blahobytu vylučovat. Sugestivní věty jako "kdo celý život poctivě pracoval, má nárok na důstojný důchod" budou znít stále naléhavěji a tím raději se k nim přihlásí každý - dokud ho to nic nestojí.
Sociální demokracie, potažmo vláda, jako by odmítala vidět druhou stránku věci. Osvojila si - pevně zakořeněné - přesvědčení, že důchody "prší z nebe", že je to pouze jiný typ "výplaty" určené již nepracujícímu člověku. Občan "poctivě pracoval" (nebo tolik ne, ale princip je stejný) a stát mu to teď jako "výsluhu" vrací. A to je celé. Důchody se v praxi automaticky ztotožňují s takzvaným průběžným systémem, tak to bylo, je a podle toho, co dělá vláda, i bude.
Ne že by vláda ani obyvatelstvo nechápaly, že nestačí čekat na více nebo méně zvalorizovanou důchodovou složenku. Chápou. Ale nechtějí si připustit, že důchodové letadlo dřív nebo později jednoho dne narazí. Paliva v nádržích je totiž pořád dost, a když náhodou ne, dotankujeme za letu (viz permanentní zadlužování na schodek důchodového účtu).
Problém je daleko, není vidět a připustit si ho je obtížné i pro politiky, i pro příslušníky příštích pokolení seniorů. Je to náročná politická i mentální operace.
Abstraktní úvahy o "letadle" spolehlivě dosednou na zem při letmém studiu demografických statistik. Babyboom 70. let, až 190 tisíc novorozeňat ročně (1974, 1975). A populační deprese přelomu tisíciletí, tehdy se rodilo jen kolem 90 tisíc dětí za rok (1996 až 2001). V posledních letech kolem 110 tisíc.
Na populační křivce je zářez, před kterým se neschováme, nedá se nějak "okecat". Orientačně: až se generace 70. let dožijí důchodového věku, bude jim státní penze vyplácet stát, poháněný pracovní silou "polovičních" ročníků. Pokud se nic nezmění, nemůže to dopadnout dobře. Že by se tito důchodci měli díky průběžnému systému relativně lépe než ti dnešní, je iluzorní.
V roce 2040 bude babyboomerům zhruba pětašedesát; dnešní maturanty najdeme někde u vrcholu takzvaně produktivního věku. Nejpozději tou dobou průběžným důchodovým autopilotem řízené letadlo narazí.
Důchodová reforma, která by tomu mohla pomoci zabránit, zatím není reformou, ale "stavem ducha". Důchody, tak je známe, zůstávají tabu. K jejich reformování se výslovně přihlásila Nečasova vláda, zavedla druhý důchodový pilíř, moc se jí to nepovedlo, zájem o něj nebyl valný, Sobotkova vláda ho zrušila. A nic nového reformního nevymyslela. Jede se dál, respektive pokračuje v letu letadlem.
Zásluhou předminulého pravicového kabinetu nebyla problematická novinka (možnost tři procenta ze sociálních odvodů přesměrovat do soukromých penzijních fondů a přidat dvě procenta ze svého), kterou bylo sporné nazývat reformou. Ale k dobru se mu dá přičíst, že změnu "průběžného paradigmatu" vůbec nastolil. Udělal alespoň "pí ár" názoru, že s důchodovým systémem není nebo brzy nebude něco v pořádku. Snad trochu pohnul zažitou důchodovou mentalitou.
Takové svatokrádežné myšlenky ovšem vláda s ČSSD úspěšně zapudila. Zdroje tu jsou a budou, a basta.
