David Klimeš David Klimeš | Komentáře
15. 7. 2021 7:30

Aby dřív než zelená budoucnost nepřišly žluté vesty. Zezelenejme znovu a lépe

Ekologickou reformu nelze jen naplánovat, v demokracii je potřeba pro ni získat i podporu. A zdražováním běžného života se nachází jen těžko. Potřebujeme velké změny, ne mikromanagement.
Co začíná zeleně, může rychle skončit žlutě...
Co začíná zeleně, může rychle skončit žlutě... | Foto: Reuters

Jedna věc je slavně odhlasovat nejrůznější závazky, druhá pak něčeho opravdu dosáhnout. Zatímco při schvalování obecného rámce bezuhlíkové budoucnosti se unijní státy předháněly, kdo prosadí do rezoluce vyšší cíle, nyní padla kosa na kámen. Evropská komise představila mapu, podle níž bychom měli do roku 2050 dojít ke splnění klimatických cílů. A jedna cesta bude bolet víc než druhá.

Prodej nových benzinových či dieselových aut po roce 2035 má být prakticky nemožný. Rozšíření systému emisních povolenek na neekologickou silniční či lodní dopravu má zdražit jízdné. A nové daně by dopadly i na letenky či bydlení.

Evropská komise má pravdu, když říká, že bez omezení se žádné zelené budoucnosti nedočkáme. "Přijďte tedy s lepším řešením," vzkazuje svým kritikům lídr celé agendy, místopředseda komise Frans Timmermans. Jeho slova bude třeba vyslyšet.

Když se totiž ekologická politika dobře nepromyslí, skončí to jako ve Francii v roce 2018. Tehdy si prezident Emmanuel Macron naivně myslel, že získá srdce Francouzů zelenou reformou. Místo toho se ale proti zdražování nafty a dalším opatřením vzepjalo hnutí Žlutých vest, nejnásilnější protest od roku 1968, z něhož se Macron dosud nevzpamatoval.

Pokud se něco takového nemá konat na celém kontinentě, je třeba vzít plán Evropské komise jen jako východisko. Národní státy i Evropský parlament musí vymyslet něco mnohem, mnohem lepšího.

Lepší i horší nápady pana komisaře

Když už padlo jméno Franse Timmermanse, dovolme si na úvod malou, ale důležitou odbočku. Naposledy o něm většina Čechů slyšela, když premiér Andrej Babiš po evropských volbách v roce 2019 běsnil, že se nesmí stát ani za nic šéfem nové Evropské komise, prý by to byla "absolutní katastrofa". Tento postoj hájil tak netakticky a tak neurvale, že nyní východní státy nemají ve vysokých unijních funkcích žádné zastoupení, zatímco Timmermans se stal šéfem nejdůležitější agendy - Zelené dohody a všeho, co k ní patří.

Jakékoliv úpravy dalekosáhlých změn v průmyslu či dopravě tak nyní Babiš a další výtečníci z V4 budou muset vyjednávat s člověkem, kterého měsíce vláčeli bahnem - a on na to samozřejmě nezapomněl.

Nejvíce vášní vyvolal nový návrh věci, která je ve skutečnosti nejméně problematická - odklon od spalovacích motorů. I v seriózních médiích se začaly objevovat dezinformace, podle nichž se po roce 2035 nebudou smět prodávat benziny a diesely. Není to pravda, týkat by se to mělo pouze nových aut. Jak bude vypadat trh s ojetinami, není zatím vůbec jasné. Navíc podmračený pohled na spalovací motory není nějakou bruselskou specialitou. Například Británie už před časem oznámila, že nově se na jejím území nebudou smět prodávat už od roku 2030.

Pro Česko je to dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá proto, že největší producent tuzemského autolandu Volkswagen je jasným lídrem unijní elektromobility, což dolehne i do Mladé Boleslavi, Vrchlabí a Kvasin. Špatná proto, že český stát absolutně není schopen smysluplně podpořit servis pro uživatele elektrovozů. Výstavba veřejných rychlonabíječek se snad už konečně rozbíhá, ale ztratili jsme cenná léta a těžko přesvědčovat Volkswagen, že své inovace má vyrábět v zemi, která jako celek takto zaostává.

Nechme ovšem auta auty, v plánu Evropské komise jsou mnohem problematičtější pasáže, které se ještě stanou předmětem velkých bojů. Především jde o zavedení emisních povolenek na silniční dopravu či vytápění budov a nové uhlíkové clo - opatření, která nutně povedou ke zdražování běžného života a mají potenciál vyvolat mimořádný společenský výbuch.

Stávající koncept povolenek se přitom už roky ukazuje jako nefunkční. Jejich ceny různě skáčou a země se překřikují, kdo komu jich může kolik dát zdarma. Dokud se něco takového týká jen velkých podniků a elektráren, ještě se to dá jakž takž pochopit, coby pobídka k odklonu od uhlí. Rozšíření tohoto schématu na domácnosti ale není ničím jiným než poukázkou na sociální nepokoje a jen těžko by to vyřešil zamýšlený doprovodný klimatický sociální fond.

Česko v protisměru

Nebylo by ale spravedlivé malovat Evropskou komisi jen v temných barvách. Nic jiného než ambiciózní plán od ní stejně nikdo nečekal. V institucích to tak už chodí: Komise vykopne něco, co je vynásobené dvěma, aby při politických licitacích s národními státy a europarlamentem z návrhu zbylo alespoň něco.

Dobře to ilustruje fakt, že velmi symbolicky právě v den, kdy Evropská komise představila zelený balík, čeští poslanci brutálně snížili podporu fotovoltaiky. Populističtí vládní i opoziční politici to vydávají za konec solárního tunelu, s tím už to ale nemělo nic společného. Inteligentní podporu solárů naopak potřebujeme, protože slunce je prostě v našich podmínkách tím nejperspektivnějším z obnovitelných zdrojů.

Podobně bychom mohli pokračovat u dalších domácích ekologických restů. Základním kamenem má být úspora energií, například díky renovaci domů. V tomto ohledu ale nezvládáme plnit ani dosavadní cíle. Přitom to není nijak těžké: Stačilo by například, kdyby stát přesměroval eurofondy a začal jich ve velkém využívat k opravám vlastních budov. Premiér ale místo toho zasněně pábí o nové vládní čtvrti, takže zcela reálná ministerstva dál topí pánu bohu do oken a republice uniká jeden unijní cíl za druhým.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) si v Bruselu plačtivě stěžuje, že unii zajímá jen budoucnost bohatých městských elit. Chudším a mimoměstským českým občanům by ale bohatě stačilo, kdyby si místo toho více lámal hlavu tím, jak jim usnadnit přístup k desítkám miliard, které jsme už ze všemožných evropských fondů na ekologické projekty dostali.

Realita je totiž taková, že Brusel do Česka hrne na tyto účely už roky spoustu peněz a je jen naší vinou, že nemáme připraveno dost smysluplných projektů, které bychom za ně mohli realizovat.

Znovu a lépe

Cílem evropské zelené politiky by měl být realistický program, který pomůže co nejrychleji odstavit špinavé elektrárny a zekologizovat velkou nákladní přepravu. Jinými slovy dosáhnout opravdu velkých systémových změn.

Pokud by ale měly být do složitého byrokratického mlýna vytaženy chudší rodiny s každým účtem za tankování či topnou sezonu, který by se pak zas složitě umořoval z nového klimatického sociálního fondu, čekalo by nás peklo. Peklo mikromanagementu. V Česku ho už léta praktikuje premiér a k ničemu dobrému to nikdy nevedlo.

Quo vadis, Evropo? (video z 28. června 2021)

Blíží se reforma EU? Brusel chce znát názor občanů, vůle k zásadním změnám ale chybí | Video: Tomáš Cetkovský
 

Právě se děje

před 27 minutami

V Žatci projel rychlík návěstidlo stůj, nikomu se nic nestalo

V Žatci na Lounsku projel ve čtvrtek ráno rychlík jedoucí z Mostu do Plzně návěst stůj. Událost se obešla bez zranění, trať byla v době šetření incidentu neprůjezdná, řekl mluvčí Správy železnic Dušan Gavenda. Na incident upozornil server Zdopravy.cz. Mluvčí Drážní inspekce Martin Drápal uvedl, že škody na drážních vozidlech byly odhadnuty na 20 000 korun.

"Trať v 5:56 projel rychlík přes odjezdové návěstidlo zakazující jízdu ve směru na Podbořany s tím, že se to obešlo bez dalších následků, ale po dobu šetření byl provoz na Podbořany zastavený a od 7:45 je provoz obnoven," řekl Gavenda. Důvod, proč strojvedoucí návěst projel, odborníci vyšetřují.

Bez povolení projel podle Drážní inspekce a ministra dopravy Karla Havlíčka (za ANO) ve středu strojvedoucí expresu z Mnichova úsek u Milavčí na Domažlicku, poté se tam srazily dva vlaky. Mohlo jít o chybu strojvedoucího nebo závadu techniky. Tři lidé zemřeli. Dva z nich jsou čeští strojvůdci vlaků, z toho jeden řídil německý rychlík, v něm cestovali i cizinci. Třetí obětí byla žena, která cestovala v protijedoucím regionálním vlaku. Desítky dalších lidí se zranily, někteří těžce. Materiální škody přesáhnou 100 milionů korun.

Zdroj: ČTK
před 33 minutami

Chebsko postihl otřes o síle 2,9 stupně, byl největší za poslední měsíce

Na Chebsku se ve čtvrtek ráno znovu otřásla země. Otřes měl magnitudo 2,9 a byl za poslední měsíce nejsilnějším otřesem v oblasti, kde se drobná zemětřesení objevují pravidelně. Poslední silnější otřesy se na Chebsku objevily v dubnu, řekla Jana Doubravová z Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR.

Otřes se odehrál těsně po 6:00 středoevropského letního času. Upozornila na něj i mobilní aplikace Seislok, kterou pro informování o zemětřesení vytvořil Geofyzikální ústav. "Síla otřesu byla asi 2,9 stupně, takže se téměř shoduje s tím, co ukázala automatická lokalizace. Otřes byl v hloubce necelých devět kilometrů. Tentokrát se ale vyskytl jižněji, než bývá na Chebsku obvyklé, epicentrum bylo někde v okolí Mlhostova," popsala Doubravová.

Zatímco na Chebsku se objevují převážně takzvané zemětřesné roje, při kterých se napětí v podzemí uvolňuje v podobě série menších otřesů, tentokrát šlo o izolovaný otřes. Neměl ani následné dozvuky v podobě drobnější otřesů, které silný záchvěv obvykle doprovázejí. Jestli šlo skutečně o samostatný otřes nebo začátek dalšího zemětřesného roje, je ale nyní zatím předčasné odhadovat, uvedla Doubravová. Otřes zaznamenali i lidé v okruhu až desítek kilometrů v okolí epicentra. Citliví lidé jej mohli pocítit i na Sokolovsku.

V dubnu se na Chebsku vyskytl zemětřesný roj, ve kterém se objevovaly otřesy také o síle okolo tři stupňů. Při nich lidé slyší a cítí zachvění, ale až na výjimky nevznikají hmotné škody. Mohou ale třeba popraskat staré zdi nebo omítky.

Nejsilnější zemětřesení v posledních několika desítkách let zasáhlo Chebsko v roce 1985. Tehdy otřesy dosahovaly magnituda až 4,6 stupně. Při takové síle už praskaly zdi, padaly komíny nebo se rozbíjelo nádobí. Otřesy tehdy byly cítit intenzivně i desítky kilometrů daleko.

před 43 minutami

Izrael po několika letech podnikl v Libanonu nálety

Izraelské letectvo se ve čtvrtek přihlásilo k prvním náletům v Libanonu za posledních několik let. Cílem přitom byla odpaliště raket. Informuje o tom agentura AFP. Na severní Izrael byly v z Libanonu ve středu odpáleny tři rakety. Útok si nevyžádal oběti.

"Armádní stíhačky cílily na odpaliště a infrastrukturu, z níž byly na Libanon odpáleny za účelem teroru rakety," uvedla izraelská armáda v krátkém prohlášení.

Izraelská armáda pravidelně bombarduje pozice palestinského islamistického hnutí Hamás v Pásmu Gazy a podniká nálety v sousední Sýrii, kde cílí na proíránské milice.

Zdroj: ČTK
Další zprávy