David Klimeš David Klimeš | Komentáře
15. 7. 2021 7:30

Aby dřív než zelená budoucnost nepřišly žluté vesty. Zezelenejme znovu a lépe

Ekologickou reformu nelze jen naplánovat, v demokracii je potřeba pro ni získat i podporu. A zdražováním běžného života se nachází jen těžko. Potřebujeme velké změny, ne mikromanagement.
Co začíná zeleně, může rychle skončit žlutě...
Co začíná zeleně, může rychle skončit žlutě... | Foto: Reuters

Jedna věc je slavně odhlasovat nejrůznější závazky, druhá pak něčeho opravdu dosáhnout. Zatímco při schvalování obecného rámce bezuhlíkové budoucnosti se unijní státy předháněly, kdo prosadí do rezoluce vyšší cíle, nyní padla kosa na kámen. Evropská komise představila mapu, podle níž bychom měli do roku 2050 dojít ke splnění klimatických cílů. A jedna cesta bude bolet víc než druhá.

Prodej nových benzinových či dieselových aut po roce 2035 má být prakticky nemožný. Rozšíření systému emisních povolenek na neekologickou silniční či lodní dopravu má zdražit jízdné. A nové daně by dopadly i na letenky či bydlení.

Evropská komise má pravdu, když říká, že bez omezení se žádné zelené budoucnosti nedočkáme. "Přijďte tedy s lepším řešením," vzkazuje svým kritikům lídr celé agendy, místopředseda komise Frans Timmermans. Jeho slova bude třeba vyslyšet.

Když se totiž ekologická politika dobře nepromyslí, skončí to jako ve Francii v roce 2018. Tehdy si prezident Emmanuel Macron naivně myslel, že získá srdce Francouzů zelenou reformou. Místo toho se ale proti zdražování nafty a dalším opatřením vzepjalo hnutí Žlutých vest, nejnásilnější protest od roku 1968, z něhož se Macron dosud nevzpamatoval.

Pokud se něco takového nemá konat na celém kontinentě, je třeba vzít plán Evropské komise jen jako východisko. Národní státy i Evropský parlament musí vymyslet něco mnohem, mnohem lepšího.

Lepší i horší nápady pana komisaře

Když už padlo jméno Franse Timmermanse, dovolme si na úvod malou, ale důležitou odbočku. Naposledy o něm většina Čechů slyšela, když premiér Andrej Babiš po evropských volbách v roce 2019 běsnil, že se nesmí stát ani za nic šéfem nové Evropské komise, prý by to byla "absolutní katastrofa". Tento postoj hájil tak netakticky a tak neurvale, že nyní východní státy nemají ve vysokých unijních funkcích žádné zastoupení, zatímco Timmermans se stal šéfem nejdůležitější agendy - Zelené dohody a všeho, co k ní patří.

Jakékoliv úpravy dalekosáhlých změn v průmyslu či dopravě tak nyní Babiš a další výtečníci z V4 budou muset vyjednávat s člověkem, kterého měsíce vláčeli bahnem - a on na to samozřejmě nezapomněl.

Nejvíce vášní vyvolal nový návrh věci, která je ve skutečnosti nejméně problematická - odklon od spalovacích motorů. I v seriózních médiích se začaly objevovat dezinformace, podle nichž se po roce 2035 nebudou smět prodávat benziny a diesely. Není to pravda, týkat by se to mělo pouze nových aut. Jak bude vypadat trh s ojetinami, není zatím vůbec jasné. Navíc podmračený pohled na spalovací motory není nějakou bruselskou specialitou. Například Británie už před časem oznámila, že nově se na jejím území nebudou smět prodávat už od roku 2030.

Pro Česko je to dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá proto, že největší producent tuzemského autolandu Volkswagen je jasným lídrem unijní elektromobility, což dolehne i do Mladé Boleslavi, Vrchlabí a Kvasin. Špatná proto, že český stát absolutně není schopen smysluplně podpořit servis pro uživatele elektrovozů. Výstavba veřejných rychlonabíječek se snad už konečně rozbíhá, ale ztratili jsme cenná léta a těžko přesvědčovat Volkswagen, že své inovace má vyrábět v zemi, která jako celek takto zaostává.

Nechme ovšem auta auty, v plánu Evropské komise jsou mnohem problematičtější pasáže, které se ještě stanou předmětem velkých bojů. Především jde o zavedení emisních povolenek na silniční dopravu či vytápění budov a nové uhlíkové clo - opatření, která nutně povedou ke zdražování běžného života a mají potenciál vyvolat mimořádný společenský výbuch.

Stávající koncept povolenek se přitom už roky ukazuje jako nefunkční. Jejich ceny různě skáčou a země se překřikují, kdo komu jich může kolik dát zdarma. Dokud se něco takového týká jen velkých podniků a elektráren, ještě se to dá jakž takž pochopit, coby pobídka k odklonu od uhlí. Rozšíření tohoto schématu na domácnosti ale není ničím jiným než poukázkou na sociální nepokoje a jen těžko by to vyřešil zamýšlený doprovodný klimatický sociální fond.

Česko v protisměru

Nebylo by ale spravedlivé malovat Evropskou komisi jen v temných barvách. Nic jiného než ambiciózní plán od ní stejně nikdo nečekal. V institucích to tak už chodí: Komise vykopne něco, co je vynásobené dvěma, aby při politických licitacích s národními státy a europarlamentem z návrhu zbylo alespoň něco.

Dobře to ilustruje fakt, že velmi symbolicky právě v den, kdy Evropská komise představila zelený balík, čeští poslanci brutálně snížili podporu fotovoltaiky. Populističtí vládní i opoziční politici to vydávají za konec solárního tunelu, s tím už to ale nemělo nic společného. Inteligentní podporu solárů naopak potřebujeme, protože slunce je prostě v našich podmínkách tím nejperspektivnějším z obnovitelných zdrojů.

Podobně bychom mohli pokračovat u dalších domácích ekologických restů. Základním kamenem má být úspora energií, například díky renovaci domů. V tomto ohledu ale nezvládáme plnit ani dosavadní cíle. Přitom to není nijak těžké: Stačilo by například, kdyby stát přesměroval eurofondy a začal jich ve velkém využívat k opravám vlastních budov. Premiér ale místo toho zasněně pábí o nové vládní čtvrti, takže zcela reálná ministerstva dál topí pánu bohu do oken a republice uniká jeden unijní cíl za druhým.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) si v Bruselu plačtivě stěžuje, že unii zajímá jen budoucnost bohatých městských elit. Chudším a mimoměstským českým občanům by ale bohatě stačilo, kdyby si místo toho více lámal hlavu tím, jak jim usnadnit přístup k desítkám miliard, které jsme už ze všemožných evropských fondů na ekologické projekty dostali.

Realita je totiž taková, že Brusel do Česka hrne na tyto účely už roky spoustu peněz a je jen naší vinou, že nemáme připraveno dost smysluplných projektů, které bychom za ně mohli realizovat.

Znovu a lépe

Cílem evropské zelené politiky by měl být realistický program, který pomůže co nejrychleji odstavit špinavé elektrárny a zekologizovat velkou nákladní přepravu. Jinými slovy dosáhnout opravdu velkých systémových změn.

Pokud by ale měly být do složitého byrokratického mlýna vytaženy chudší rodiny s každým účtem za tankování či topnou sezonu, který by se pak zas složitě umořoval z nového klimatického sociálního fondu, čekalo by nás peklo. Peklo mikromanagementu. V Česku ho už léta praktikuje premiér a k ničemu dobrému to nikdy nevedlo.

Quo vadis, Evropo? (video z 28. června 2021)

Blíží se reforma EU? Brusel chce znát názor občanů, vůle k zásadním změnám ale chybí | Video: Tomáš Cetkovský
 

Právě se děje

před 37 minutami

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V Británii zatkli kvůli rasistickým urážkám fotbalistů po finále ME 11 lidí

Jedenáct lidí zatkla britská policie během vyšetřování rasistických útoků na anglické fotbalisty na internetu po finále mistrovství Evropy. Terčem urážek se stali hráči tmavé pleti Marcus Rashford, Jadon Sancho a Bukayo Saka, kteří v zápase s Itálií neuspěli v penaltovém rozstřelu. Anglie kvůli tomu finálové utkání ve Wembley prohrála.

Policie nyní oznámila, že 207 příspěvků na sociálních sítích vyhodnotila jako spáchání trestného činu. Pocházely z 34 účtů v Británii a 123 ze zahraničí. Jedenáct majitelů britských účtů bylo zatčeno, zahraniční případy předala příslušným úřadům v jednotlivých zemích.

"Lidé se domnívají, že se mohou schovat za profil na sociálních sítích a zveřejňovat takové odporné komentáře. Musí si to rozmyslet. Máme vyšetřovatele, kteří vyhledávají urážlivé komentáře v souvislosti se zápasem, a pokud půjde o trestný čin, budou jejich autoři zatčeni," uvedl policejní důstojník Mark Roberts. Příspěvky z dalších účtů se ještě vyšetřují.

Zdroj: ČTK
Další zprávy