Daniel Anýž Daniel Anýž | Komentáře
30. 1. 2018 10:00

Aby Zeman zvítězil, musela pravda stranou. A to bude nejhorší dědictví "českého Trumpa"

Zatímco média mohou na ztrátě své důvěryhodnosti a následně i publika jen tratit, politici jako Zeman a Trump jsou naopak ti, kdo z rozsekaného mediálního prostředí, kde nic není pravda a všechno může být lež, politicky profitují.
Volební kampaň, která nebyla.
Volební kampaň, která nebyla. | Foto: ČTK

Titulek článku The Washington Post k českým prezidentským volbám zněl: "Český Trump vyhrál podruhé". A americký deník nebyl jediný, kde si zahraniční novináři pomohli tímto příměrem, aby svým čtenářům, kteří o Zemanovi nic moc vědět nemusí, jeho osobnost ve zkratce vykreslili.

V řadě ohledů je přitom tohle srovnání úplně mimo. Donald Trump je abstinent a více méně nekuřák, který si jen občas zapálí slavnostní doutník. A zatímco Miloš Zeman by hrozně stál o to, aby jej Trump přivítal v Bílém domě, Trump nemá vůbec chuť a ani jediný důvod, proč by kdy měl navštívit Zemana na Hradě. A za třetí, zatímco Trump tvrdí, že ve svém okolí žádné přátele Ruska už nemá, Zeman se chlubí, že on sám je nejlepším kamarádem Moskvy.

Takže jaký "český Trump", prolhaní, líní novináři?! Ale právě tím jsme udeřili na strunu, kde jsou Trump a Zeman skutečně naprosto sladěni. Kde jsou stejně destruktivní a skutečně nebezpeční.

Pitomci a výrobci lží

Pro Zemana jsou novináři z většiny "pitomci", na které je občas zábavné namířit kulomet či si zavtipkovat, že by se měli likvidovat. Pro Trumpa jsou to "nepřátelé lidu" a "lůza", vyrábějící jen "fake news", nic než lži. Společné je jim to, že některá "média" jsou z této žumpy vyňata.

Čím je Zemanovi spřátelená televize Barrandov (a přítulný Voříšek na Primě), tím je Trumpovi oddaná Fox News. Parlamentní listy posloužily Zemanovi v kampani stejně dobře, jako se web Breitbart News přičinil o zvolení Trumpa. A co se týče Twitteru, tak jediný rozdíl je v tom, že Trump své manické vzkazy píše sám, zatímco Zeman na to má mluvčího Ovčáčka.

A vše ostatní už je jen stoka, která je nejen proti prezidentovi, Zemanovi či Trumpovi, ale chce zničit i jejich voliče. A protože nejlepší obrana je útok, co si takhle podat média? Rozmetat jejich svět, vytěsnit jejich informace, rozbít jakýkoli koncept objektivní pravdy? A to ne v nějakém vysokém filozofickém smyslu, ale v tom nejjednodušším.

Když třeba nemůžeme ukázat, že na Trumpovu inauguraci přišlo nejvíce lidí v americké historii (a z fotek je navíc patrné, že jich dorazilo méně než na Obamu), tak vytasíte "alternativní fakta". A když nemůžeme najít článek o gentlemanském Hitlerovi, tak si svoji pravdu vysedíte. Bylo to prostě vlevo dole, stejně jako platí, že 2 + 2 = 5.

Obraz nepřítele

Příchod Zemana na Hrad i Trumpův nástup do Bílého domu spadly do doby, kdy se už před tím mediální svět rozštěpil, rozrůznil, kdy tradiční média už ztrácela svoji někdejší roli "hlídačů dveří" (gate keepers), kteří vybírali, filtrovali informace, jež se dostávaly k publiku.

Což byl nevyhnutelný a sám o sobě slibný vývoj, nabízející uživatelům zpráv větší svobodu vybrat si své zdroje. Plakat za někdejším mediálním prostředím by bylo stejné, jako když pražští taxikáři blokádou magistrály protestují proti "neférové" konkurenci Uberu.

Jenže jak Donald Trump, tak Miloš Zeman informační svobodu zneužívají k tomu, aby nevedli boj jen se svými politickými oponenty, ale právě také s médii, přičemž záměrně vytvářejí obraz jednoho společného nepřítele.

Není sporu, že média si za mnohé mohou sama. Jejich reakce na Zemana či na Trumpa je často přepjatá, někdy až hysterická. Jsou omylná a ano, někdy se najde i zlá vůle škodit. Ale pochybovat, kdo zde nese hlavní vinu, kdo zcela cíleně vytváří celý alternativní svět mlhy, překrucování a lží, nelze.

Zatímco média mohou na ztrátě své důvěryhodnosti a následně i publika jen tratit, politici jako Zeman a Trump jsou naopak ti, kdo z rozsekaného mediálního prostředí, kde nic není pravda a všechno může být lež, politicky profitují.

Každý má svůj názor

Americký institut RAND Corporation se tradičně soustřeďuje na bezpečnostní analýzy. Ve své čerstvé, lednové studii se věnuje Úpadku pravdy (Truth Decay). Fenoménu, který je podle RAND charakterizován "úpadkem shody na faktech, nárůstem objemu názorů a osobní zkušenosti na úkor faktů a klesající důvěrou v dříve respektované zdroje faktických informací".

Studie poznamenává, že konkrétně v USA to není poprvé, kdy se tato důvěra snížila. Jenže dnes je úpadek dramatičtější, doprovázený "politickou, ekonomickou a společenskou polarizací, které rozděluje do skupin a štěpí občanstvo". A v konečném důsledku může úpadek pravdy "ohrozit americkou demokracii".

Pokud by někdo namítal, že Česka se to netýká, tak příkladem, na kterém RAND tento problém ilustruje, je téma imigrace. "Bez shody na souboru faktů", co se například týče "počtu imigrantů, kteří přicházejí do USA" či toho, zda "jsou, či nejsou zdrojem kriminality", není možné vést "podstatnou politickou debatu a dobrat se politických řešení".

Přes lži na Hrad

Co už RAND nepíše, ale co jsme viděli těsně před volbami v celém Česku na billboardech, bylo Zemanovo varování, že tady v Evropě je tím problémem a imigračním nebezpečím jeho soupeř Jiří Drahoš. Byla to vědomá, podlá lež, ale kdyby Zeman kandidoval znovu, jistě by on nebo jeho lidé zase něco vymysleli, protože pro něj to skvěle funguje.

Pro tuto zemi, pro Česko, je to ale destruktivní. Vedle části společnosti, podle které média lžou, a tečka, zde totiž vzniká obecnější pocit, že pravdu neříká nikdo, že pravda a důvěryhodnost už nejsou, že odešly jako by to byla Zemanova cukrovka. I když i to byla nejspíš lež.

Miloš Zeman po volbách řekl, že on už prohrát nemůže. Česká demokracie však ještě ano. Úpadek pravdy může být Zemanovým nejcitelnějším a nejnebezpečnějším dědictvím.

Napadení novinářů a dokumentaristů ve štábu u Miloše Zemana | Video: Petr Salaba
 

Právě se děje

Další zprávy