Amerika je skvělá země, kam stále směřují nejlepší mozky, lidé, kteří chtějí co možná nejlépe uplatnit svůj talent, tvůrčí energii, podnikatelské nápady. A zároveň se do USA setrvale snaží prosmýknout nekonečné proudy i těch méně šťastných, kteří ze svých domovských zemí prchají před nuznými podmínkami. Spojené státy mají budoucnost. Nelze ale přehlížet těžké pochyby, jak ta budoucnost bude vypadat. V posledním týdnu se sešly hned tři věci, které Ameriku z různých důvodů ukazují ve značně temnějším světle.
Minulou sobotu se v USA opět střílelo. V obchodním centru v Allenu v Texasu bylo zavražděno nejméně osm lidí. Od začátku tohoto roku šlo o již dvacátý druhý obdobný incident, které si už dohromady vyžádaly 115 obětí. List Washington Post k tomu poznamenal, že "rok 2023 se může stát novodobým rekordem". Na počet "masových stříleček" i zabitých.
V úterý se v Bílém domě sešel prezident Joe Biden s vůdcem republikánské většiny v Kongresu Kevinem McCarthym, aby jednali o nutném navýšení "dluhového stropu". Jinak řečeno o tom, aby vláda USA měla z čeho brát na své výdaje. Jednání skončilo bez výsledku. I když Spojeným státům hrozí, že za necelé tři týdny upadnou do platební neschopnosti. Nebyly by peníze na výplaty penzí, na státní zaměstnance včetně vojáků, vláda by nemohla ručit ručit za americké státní dluhopisy.
O den později, ve středu, se porota newyorského soudu usnesla, že Donald Trump musí zaplatit pět milionů dolarů ženě, kterou před lety sexuálně zneužil. Soudně usvědčený republikánský exprezident, který už zároveň znovu kandiduje do voleb 2024, ale následně v televizní debatě na CNN vše popřel. V devadesáti minutách, které měl na CNN k dispozici, navíc uplatnil veškerý svůj další tradiční arzenál.
Nezdravé americké vyšinutí
Pomluvil své oponenty, redaktorce řekl, že je "protivná", a obhajoval svoji velkou lež, že prezidentské volby 2020 mu byly podvodně ukradeny. Jeho příznivci v publiku se smáli, svému Trumpovi tleskali. Americká média, například web Politico, chtě nechtě přiznala, že Trump vyšel z debaty jako vítěz. A jako vítěz by podle týden starého průzkumu listu Washington Post vyšel i ze souboje se současným prezidentem Joem Bidenem, pokud by se nyní opakoval jejich duel o Bílý dům.
Všechny tři výše zmíněné věci spojuje, že při nich nevěřícně, bezradně vrtíme hlavou. Amerika byla vždy jiná, hodně svá, lehce bláznivá. Ale tohle je něco jiného, to je nezdravé vyšinutí, které Spojené státy ohrožuje, oslabuje. A to tím více, že si velké části společnosti buď zcela odmítají přiznat, že by Amerika měla problém, nebo se zcela zásadně rozcházejí v tom, jaké by mohlo být řešení.
Pravověrní zastánci Druhého dodatku tvrdí, že promořenost americké společnosti střelnými zbraněmi nemá s počty usmrcených a zraněných lidí nic společného. Jejich argument, že "nezabíjejí zbraně, ale lidé", však není ničím jiným než obhajobou jejich zbraňového fetiše. Bouchačka za pasem nebo přes rameno je pro ně potvrzením příslušnosti ke svému kmeni, pro mnohé i berličkou, o kterou si opírají své mindráky. Třeba obyčejný strach. Zatímco dříve si Američané zbraně ve většině pořizovali na lov či sportovní střelbu, dnes už je hlavním důvodem sebeobrana. Před jejich spoluobčany.
Fetiš střelných zbraní je projevem kulturní nemoci, složitá dohadování o nutném navýšení dluhového stropu pak politického rozštěpení, které takřka už paralyzuje celý systém. Kongres si vymínil tuto kontrolu v roce 1917, kdy chtěl vědět, kam jdou válečné peníze. Z navyšování stropu se následně stala v podstatě formální procedura, jen od roku 1960 už se tak stalo osmdesátkrát.
Nelze vyloučit ani bankrot
Zhruba v posledních dvaceti letech je to ovšem také instrument, kterým jedna politická strana vydírá tu druhou. Jako mladý senátor Barack Obama odmítl v roce 2006 hlasovat pro navýšení dluhu za republikánského prezidenta George Bushe. Už sám jako prezident pak ovšem Obama čelil tvrdému odporu republikánského Kongresu.
V roce 2011 zašly věci tak daleko, že agentura Standard & Poor's už Spojeným státům snížila kreditní rating. Varovala tehdy, že americký politický systém se stává nepředvídatelným, nespolehlivým. V roce 2011 se za pět minut dvanáct našel kompromis, jenže nevyzpytatelnost politického Washingtonu mezitím jen pokročila.
Šéf republikánů Kevin McCarthy je v současnosti v Kongresu rukojmím radikální skupiny svých vlastních poslanců. Jejichž ultimativní požadavky, za kterých by prý byli ochotni hlasovat pro navýšení dluhového stropu, jsou na druhé straně naprosto nepřijatelné pro Bidenův Bílý dům. V parafrázi amerického přísloví tak řekněme, že ve Washingtonu i v zahraničí sice mnozí stále doufají v to nejlepší, ale zároveň se musejí připravit na to nejhorší. Vyloučit už nelze nic, ani státní bankrot USA.
Sázka na nejistotu
Třetí z výše popsaných podivností, tedy přetrvávající politická životaschopnost a síla okultního populisty Trumpa, je přitom kombinací a svého druhu i výsledkem předchozích dvou diskutovaných úchylek. Ameriky, v které plavou dva odlišné kulturní ostrovy, a rozpadlé politiky, která toto rozdělení kopíruje. Trump vytěžil a stále těží z toho, že jeho voliči v něm vidí spasitele, kterému je dovoleno cokoliv, aby jménem jejich svatého boje zachránil zemi před atakem progresivních barbarů, ničitelů "starých dobrých hodnot".
Biden ho sice už jednou porazil a samozřejmě to může dokázat znovu. Ale vsadit si na to demokraté nemohou, jak potvrzují průzkumy, v kterých i demokratičtí voliči velmi rozpačitě odpovídají na otázku, zda byl měl osmdesátiletý Biden znovu kandidovat. V některých šetřeních se už většinově vyslovili proti, chtěli by někoho jiného. Jenže v hierarchické stranické struktuře, která bez svolení shora jen tak někoho na výsluní nepropustí, Biden patrně nebude mít žádného vážného demokratického protikandidáta.
Skutečně se tedy rýsuje opakování jeho finálního prezidentského duelu s Trumpem z roku 2020. Což by byla sama o sobě nejen další nenormální věc, ale i potvrzení, suma všech současných pochyb o Americe. Je to skvělá země, ale mívala na víc. Doufejme, že její budoucnost je lepší, než se v současnosti zdá.
