Petr Fischer Petr Fischer | Komentáře
13. 1. 2021 7:30

Ameriku řídí pedofilové, ve vakcíně jsou čipy. Vítejte ve světě, který žije ze vzteku

Technologie mění lidské možnosti, ale jen velmi málo naše duše. V jádru se pořád podobáme lidoopům, kteří se mlátí po hlavě ohlodanými kostmi. Lidé teď netouží po vysvětleních, programech ani vizích. Chtějí tančit v rauši kolem ohně politických šamanů.
Kmen rozhněvaných konspirátorů. Příznivci Donalda Trumpa při útoku na americký Kapitol.
Kmen rozhněvaných konspirátorů. Příznivci Donalda Trumpa při útoku na americký Kapitol. | Foto: Reuters

Polovina voličů Donalda Trumpa - jak ukázal čerstvý průzkum společnosti YouGov - věří, že svět řídí pedofilní spiknutí satanistů a iluminátů. Navíc napojených na politiky, jako je Hillary Clintonová nebo nastupující prezident Joe Biden.

Konspiračním nesmyslům se ale nedaří jen v rozpolcené Americe. Hnutí QAnon, které je šíří do celého světa, má početné zástupy příznivců také v Evropě. Je jich už dokonce tolik, že se dostali až do hledáčku německé tajné služby. Ta je - po vzoru americké FBI - zařadila na seznam uskupení potenciálně ohrožujících demokracii.

Ostatně ve Spojených státech se to hnutí QAnon už podařilo. A to nejen nedávným obsazením Kapitolu, na němž se velmi aktivně podílelo.

Spiklenci proti spiknutí

Že si jeho sympatie získal právě Donald Trump, nijak nepřekvapuje. Byl to totiž právě on, kdo je posiloval. Kdo tu a tam v projevech naznačoval, že pro lidi bojující proti "deep state" - tedy proti spiklencům, kteří ze zákulisí řídí běh světa - má hluboké pochopení. Navíc do Bílého domu sám přicházel s jasně deklarovaným slibem "deep state" rozbít. Rozložit státní správu, v jejíchž řadách mělo údajně spiknutí mít svůj hlavní stan.

Trump vyznavače konspiračních teorií aktivoval a dodal jim síly tím, že je veřejně uznal za politicky relevantní. Podobně jako řadu dalších skupin, které jej pak v obou prezidentských kláních výrazně podpořili.

Při plánování volební kampaně se Trumpovi lidé napojili na nejrůznější alternativní diskusní sítě a systematicky s jejich uživateli komunikovali a pracovali. Prezidentův stratég Steve Bannon byl ohromen tím, jak rychle se v tomto prostředí šíří rozčilení a hněv. Ne snad, že by sám byl podobně naladěn, ale velmi dobře vycítil, jak vysoké volební zisky to může přinést.

Přestalo pro něj být podstatné, kdo nebo co mu k vítězství pomůže. Jediným kritériem se stala šance na získání moci. Dost bohatých republikánů pak pochopilo tento bezskrupulózní tah na branku jako svou vlastní příležitost - a Trumpův tým v nevybíravém tažení do Bílého domu podpořili. A dost politiků po celém světě se tím nechalo inspirovat.

Okolo ohňů

Steve Bannon stejně jako britský marketingový guru Dominic Cummings mezi prvními pochopili, že emoce je v dnešní politice "unavených společností" podstatnější než cokoli jiného. Lidé netouží po vysvětleních, programech ani vizích. Získává si je možnost se identifikovat. A sociální sítě dnes dokážou tuto dávnou potřebu naplňovat v dosud nevídané míře. Z původně diskusních médií se rychle proměnily v pouhý amplion, který vysílá vlny, jež strhávají.

Proto také byla tak neúspěšná snaha uvádět zdivočelé Trumpovy tweety na pravou míru. Nezáleželo na tom, že jsou vylhané, protože jejich hlavní politické sdělení nespočívalo v jejich obsahu. Argumentovat sémantikou či sémiologií při debatě s lidmi, kteří v první řadě chtějí tančit v rauši kolem šamanova ohně, je něco, co bychom snad mohli popsat jako prototyp zbytečné námahy.

Planetární vesnice se po globalizačním intermezzu začala v digitální éře znovu rozpadat do jednotlivých kmenů, které mají své tamtamy a kultovní rituály. Technologie možná proměňují lidské možnosti, ale jen velmi málo proměňují lidské duše a jejich potřeby. Pořád se v jádru podobáme spíše lidoopům, kteří se mlátí po hlavě ohlodanými kostmi, než morálně proorganizované neuronové síti.

Trump a jeho marketingoví mágové to pochopili lépe než kdokoliv jiný. Proto nabádali svého šéfa, aby se stal šamanem i tanečníkem zároveň. A aby systematicky prohluboval svůj kult, který - jak se teď ukázalo v bitvě o Kapitol - je možná pevnější a mocnější, než si sám Trump připouštěl.

Globální kmen rozhněvaných

Nelze vyloučit, že Trump to všechno vnímal jen jako další typ zábavného pořadu, jimž se celoživotně věnuje. Pro vyznavače QAnon šlo ale o smrtelně vážnou věc.

Ať už tedy bude dosluhující americký prezident pokračovat ve své "zábavné" hře na nejdůležitější postavu světa, nebo se bude snažit udržet svou podporu a vytvořit silnou "třetí americkou stranu" - anebo prostě skončí a půjde hrát golf -, je jasné, že po něm zbude nový a tentokrát skutečný "deep state", který jen tak nezmizí.

Globální kmen rozhněvaných konspirátorů, kteří vždy budou věřit v to, že jim i celému světu škodí zlo, jež si lze promítnout kdykoliv do kohokoliv.

Za temnou realitu, s níž se bude muset svět po Trumpově mediální hostině velmi pracně vyrovnávat, nenesou odpovědnost jen ti, kdo ji navařili. Vinni jsou také ti, kdo to všechno umožňovali, protože to vyhovovalo jejich zájmům. A samozřejmě i politici, kteří tyto souvislosti tak snadno přehlíželi jen proto, že se jim dařilo prosazovat část vysněné konzervativní agendy.

Těžit kdekoli na světě ze zneužívání zapomenutých voličů, ochotných uvěřit jakékoliv konspiraci, zůstanou-li díky tomu součástí kmene, znamená riskovat, že tanec tekutého hněvu, který teď ničil řád na washingtonském Kapitolu, se příště rozběhne do mnohem vyšších otáček.

Trumpovi příznivci vtrhli do Kapitolu: Společnost je totálně rozklížená, říká Anýž (video z 6. ledna 2021)

Policie Kapitol neuhlídala, takové předání moci moderní historie nepamatuje, přepočítávání hlasů na Floridě proti tomu byla mateřská školka, líčí. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Ve věku 69 let zemřel francouzský herec a scenárista Jean-Pierre Bacri. Držitel několika francouzských filmových cen podlehl rakovině

Ve věku 69 let zemřel francouzský herec a scenárista Jean-Pierre Bacri. Stanici BFM TV to oznámil umělcův agent. Držitel několika francouzských filmových cen César Bacri podlehl rakovině.

Bacri se narodil v roce 1951 na severu Alžírska. Na začátku 60. let se s rodinou přestěhoval do Francie, na stříbrném plátně i na divadelních prknech se poprvé objevil v 80. letech. V této době se setkal také se svou pozdější partnerkou, režisérkou a scenáristkou Agnès Jaouiovou, s níž spolupracoval na řadě divadelních her a filmů. Jejich poslední snímek - komedie Place publique (Veřejné místo) - byla do francouzských kin uvedena v roce 2018.

V 90. letech získal společně s Jaouiovou první divadelní Moliérovu cenu a za scénář ke komedii režiséra Alaina Resnaise Smoking/No Smoking (Kouření/Zákaz Kouření) také Césara. Tuto cenu za scénář získal ještě několikrát, jednoho Césara dostal za nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Zdroj: ČTK
Další zprávy