V nedávné době se obě země dohodly na rozsáhlých dodávkách plynu.

Rusko si tím pojistilo další investice do své infrastruktury a pochopitelně i stabilní příjem do státní pokladny.

Čína získala další, a v tomto případě i poměrně ekologický zdroj energie, což v daném regionu (ale nejenom v něm) dosti potřebuje.

Ropa jako hlavní cíl

Tento kontrakt má i širší rozměr.

Plyn v tomto případě představuje spíše "předkrm" - "hlavním chodem" měla být a je ropa. Tu Číňané potřebují hlavně pro dopravu, ne už tolik pro energetiku. Značným tempem totiž roste potřeba spojení mezi ekonomicky se vyvíjejícími oblastmi.

Přirozenou cestou k bezpečným stabilním dodávkám je jejich diverzifikace.

Proto se zraky čínských stratégů upírají na sever do Ruska. Prvním takřka realizovaným případem, kdy se Čína pokusila získat sibiřskou ropu, byla aktivita firmy Jukos a jejího vedení - ropovod měl vést ze Sibiře přes čínské území. Obava Kremlu z toho, že by Čína kontrolovala hlavní ruský export ropy východním směrem, se stala Chodorkovskému osudnou. Místo potrubí putoval na Sibiř on sám.

V současné době je již Rusko rozhodnuto vést ropovod výhradně po svém území a dále ropu distribuovat po moři. To mu umožní plnou kontrolu a zároveň tak vychází vstříc důležitému investorovi - Japonsku. Strategické obavy Tokia jsou totiž založené na stejném principu, tedy na strachu z Číny, pokud by daný produktovod mohla kontrolovat. Navíc z posledního jednání vyplývá, že šance na vybudování "odbočky" či jiného napojení vedoucího do Číny není na pořadu dne.

Nová šance - jaderná energie

Diverzifikace v oblasti energií jde ovšem z čínského pohledu ještě dál. Už od poloviny devadesátých let chce Čína postavit množství nových nukleárních elektráren, které mají rozvíjejícímu se průmyslu i spotřebě poskytnout dostatek elektřiny. Sama volba zdroje - jaderné energetiky - je logická. Potřebným palivem je možno se předzásobit, čímž do jisté míry odpadá strategická závislost, navíc stav ovzduší ve velkých částech země příliš nepřipouští rozvoj tepelných elektráren.

V tomto duchu došlo tento týden k zásadní dohodě mezi Čínou a Austrálií, kdy konzument našel svého producenta.

Rozsahem poptávky i rychlostí, s níž byl kontrakt o dlouhodobých dodávkách uranu do Číny uzavřen, předběhl Peking svého rivala - Indii. Ta navíc odmítá přistoupit k dohodě o nešíření jaderných zbraní, čímž se (dosti kuriózně) podařilo vytvořit zdánlivý dojem, že demokratická Indie je pro Austrálii méně spolehlivým partnerem než autoritářská Čína.

Dokonce i protesty "lidskoprávní lobby" vyzněly na prázdno, koneckonců dosud nebyl zaznamenán případ, kdy byla porušována lidská práva pomocí uranu.

Těmito dohodami, doplněnými o rozsáhlé a dlouhodobé námluvy v Africe, si Čína pojišťuje zásoby energií pro svůj, jak říká, "mírový rozvoj". Ale pro vztahy s Ruskem i Austrálií platí: Závislost vytvořená obchodem se strategickými surovinami je vždy dvoustranná, zvláště v případě, kdy rozdíl ve velikosti a síle dodavatele a odběratele je takto patrný.#reklama

Nezbývá než doufat, že čím více se Čína bude stávat hráčem na globálním trhu se strategickými surovinami, tím více si bude uvědomovat i svou zodpovědnost.

Autor je analytik a předseda Asociace pro mezinárodní otázky. Zabývá se zejména vývojem v Číně a na Dálném východě.