V riskantních zahraničních misích si většina českých generálů prošla bojem a značnými strázněmi. Stejně jako jejich vojáci. Dalo by se proto předpokládat, že budou mít pro strach uděláno. Vždyť co by je mohlo potkat v Česku ještě horšího než třeba v Afghánistánu, Iráku či Mali?
O to větší je překvapení, že právě tito lidé zocelení bojem při jednáních se sněmovním výborem pro obranu uhýbají a schovávají se - eufemisticky řečeno - za nejrůznější polopravdy. Při obhajobě několikamiliardového nákupu ručních palných zbraní od výrobce z Uherského Brodu například náčelník Generálního štábu Aleš Opata minulý týden bez mrknutí oka tvrdil, že "i Němci dali přednost domácímu výrobci Heckler & Koch před saúdskoarabskou firmou". Což většina přítomných poslanců vlastenecky ocenila.
Budiž tedy dodáno, že německá zbrojovka C. G. Haenel se saúdskoarabským vlastníkem nebyla ze soutěže na přezbrojení bundeswehru vyřazena z jakýchsi pseudovlasteneckých důvodů, při nichž je - tak jako v případě české armády - upřednostněn předražený průměr před levnější a neporovnatelně vyšší zahraniční kvalitou. O šanci přišla kvůli porušení patentových práv. Jen proto tedy německé úřady zvažují, že zakázku získá dosavadní a osvědčený dodavatel bundeswehru Heckler & Koch a nikoliv konkurence.
Důležité je zmínit i to, že německé ministerstvo obrany se vydalo při nákupu útočných pušek cestou regulérní soutěže, v jejímž rámci se z většího počtu přihlášených firem do finále dostaly právě dvě zmiňované zbrojovky. A obě přitom nabízejí své zbraně bundeswehru neporovnatelně levněji, než kolik stojí průměrná česká puška BREN.
Až příliš jedinečné zbraně
České ministerstvo vysvětluje absenci soutěže a přímou volbu uherskobrodské firmy tím, že to pomůže k unifikaci armádní výzbroje, a tedy i její součástkové základny. Realita je ovšem taková, že nové pušky přinesou do řad našeho vojska spíš roztříštěnost, jaká nemá v novodobé historii obdoby.
A nic na tom nezmění ani výstava zbraní, kterou šéf armády pro poslance připravil. Ani naivní propagační video, v němž náměstek ministra obrany Tomáš Kopečný vzkazuje daňovým poplatníkům přímo z dílen uherskobrodské zbrojovky, že jeho resort dobře ví, co dělá, když kupuje "jedinečné zbraně od této domácí firmy". "Jedinečné" především cenou, chtělo by se dodat.
O nestranném přístupu ministerstva obrany k dodavatelům výzbroje pro českou armádu, kdy se kvůli bezpečnosti vojáků posuzuje nejen kvalita, ale zřetel se bere i na cenu, si můžeme nechat jen zdát. A nejen v tomto případě.
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ministerstvo obrany již několik let upozorňuje na problémy v zadávání veřejných zakázek, na předražené nákupy i servis armádní techniky. Resort závěry kontrolorů většinou odmítá, takže ani minulý týden nepřekvapila poznámka armádního velení na adresu přítomné viceprezidentky kontrolorů Zdeňky Horníkové, že její lidé odhalují nedostatky v hospodaření ministerstva jen díky tomu, že jim vojáci poskytují vyžádané dokumenty. Lze z toho snad vyvodit, že inspektoři příště potřebné dokumenty nedostanou, ačkoliv na to mají zákonné právo?
A co si například myslet o absurdním požadavku armády, aby optický zaměřovač pušky pro přesnou střelbu zaostřoval již od nulové vzdálenosti? "Expert" Generálního štábu, který toto kritérium stanovil, je zřejmě vášnivým fanouškem bojových počítačových her, ale nikdy ze skutečné zbraně - natož v riskantní misi - nemohl střílet. Jinak by mu možná došlo, že při nulové vzdálenosti od protivníka už nebude naživu.
Možná i díky podobné technické negramotnosti českých zadavatelů je opakovaně rušena důležitá zakázka na nákup belgických kulometů MINIMI. Výrobce totiž nákupčí ministerstva obrany marně upozorňuje na neslučitelnost objednaného příslušenství (například i zaměřovačů) s jeho zbraní. Kontroloři právě tento kontrakt - a zdaleka ne poprvé - uvádí jako příklad neschopnosti získat rychle a hospodárně kvalitní zbraň. Opravdu tedy ministerstvo obrany - řečeno citovanými slovy náměstka Kopečného - ví, co dělá?
Kroutit se jako paragraf
"Zákon nebyl porušen," zněl minulý týden před poslanci nejčastější argument ministra obrany Lubomíra Metnara (za ANO). Říkal pravdu.
Zákon ostatně nebyl porušen ani v případě jeho náměstka Filipa Říhy (po sílící kritice před časem rezignoval), který obdržel podle poslankyně Černochové (ODS) k odchodu z funkce dvoumilionovou konkurenční doložku, aby vzápětí zaujal jiné náměstkovské místo na stejném úřadě. Těžko si představit větší výsměch vojákům, kteří jsou nasazování do riskantních misí i první linie v boji s koronavirem.
Ano, paragrafy sice překročeny nejsou, bez užitku však mizí miliony korun. A poslanci jsou - i vlivem jimi deklarované ochoty dostát aliančním závazkům při navyšování nákladů na obranu - více či méně manipulováni.
Naštěstí ale přece jen nejsou naivní tolik, aby spolkli i trapné výmluvy, jejichž cílem je donekonečna odkládat nákup pásových obrněných transportérů za padesát miliard korun. Teď má údajně hladkému průběhu celého projektu bránit covid. Jenže více než roční zpoždění zakázka nabrala už dávno před propuknutím pandemie.
Bezpečnostní experti upozorňují již delší dobu, že způsob, jakým ministerstvo obrany plánuje investice, míří často mimo mísu. Naštěstí alespoň část zákonodárců z výboru pro obranu ještě stále umí rozpoznat nereálné sliby a všimnout si pastí. Pod jejich tlakem tak ministerstvo obrany minulý týden muselo přiznat, že hlavním důvodem zpoždění strategického kontraktu není vir, nýbrž zbytnělá byrokracie. Konkrétně neschopnost úředníků ministerstva obrany, kteří často pod tlakem politiků nenakupují to, co si ve spolupráci s vojáky ve svých koncepcích sami schválili - a k čemu se navíc zavázali spojencům v NATO. Vychází tak najevo, že hlavní překážkou nejsou dokonce ani komunistické hrátky s rozpočtem.
Každopádně se teď strategicky důležitá koupě obrněnců i kvůli blížícím se volbám ocitá stále více v oblasti snů (a dost možná na vedlejší koleji). Nezbývá nám tedy než doufat, že se jimi bude zabývat alespoň nová vláda.
Černochová: Armáda je děvečkou pro všechno, komunistům leží v žaludku zahraniční mise (video z 22. prosince 2020)
