David Klimeš David Klimeš | Komentáře
24. 2. 2021 11:30

Až nouzový stav odejde dveřmi, vrátí se oknem. Spadneme do něj znovu až po uši

Vládní a opoziční politici narychlo flikují nový pandemický zákon. Jen co se jim to podaří, čeká nás návrat do stávajícího režimu. Bez něj zatím není v kritické situaci možné omezit pohyb obyvatel.
To není tak jisté...
To není tak jisté... | Foto: Jakub Plíhal

Že nouzový stav je naprosto nevyhovující právní rámec pro řízení boje s pandemií, víme všichni už rok. Že jej k tomu teď používáme v rozporu s ústavou, vyšlo najevo po vládní partyzánské snaze o jeho prodloužení.

Ale stejně asi nikdo nečekal, že se nakonec tak spektakulárně zřítí. Ústavní soud nejprve zrušil omezení maloobchodu, následně pak Městský soud v Praze nařídil obnovení prezenční výuky jednomu z pražských gymnázií. A stejný soud nakonec zrušil i povinné testování zaměstnanců v pečovatelských domech. Aby toho nebylo málo, mají ještě strážci konstituce na stole stížnost senátorů na to, že exekutiva prodlužovala nouzový stav svévolně. Asi bychom se teď byli i ochotni vsadit, jak to dopadne.

Vládě se tak najednou hroutí všechny právní pilíře boje s pandemií, protože byly vystavěny z písku. To proto nyní v tu nejméně vhodnou chvíli soudy volají: Fiat iustitia, et pereat mundus! Ať se stane spravedlnost, i kdyby měl zhynout svět.

Při sledování této imploze vládní akceschopnosti zbývá alespoň jedna útěcha: už tento týden by měli senátoři, poslanci i prezident společnou rukou vystavět pandemický zákon, takže od března by tu mohl být konečně pilíř z kamene, na němž lze založit funkční opatření v demokratickém státě.

Nemístných nadějí a pak velkých zklamání ale bylo v poslední době tolik, že očekávatelné rozuzlení raději prozraďme rovnou: nový režim moc dobře napsaný není a hlavně - pokud bude vůbec platit, pak jen chvilku -, než se jako nezbytnost ukáže návrat k nouzovému stavu.

Paragrafy šité horkou jehlou

Kdysi dávno, tedy ještě před pár měsíci, se mělo za to, že nástroje nutné ke zvládání pandemie je třeba nastálo vepsat do paragrafů zaštiťujících řízení země v krizi. Ani za rok toho ovšem politická reprezentace nebyla schopna, takže žádoucí úpravu zákonů si asi schováváme až na nějakou příští havárii či katastrofu. Všeho všudy tedy nyní máme k dispozici provizorní "bypass" v podobě aktuálně chystaného pandemického zákona.

Dobrá. Kdyby ale byl alespoň napsaný kvalitně. Jenže v reálu jde o mnoho měsíců starý ležák exministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, narychlo oprášený, doplněný o náměty opozice a po přebalení schválený velkou většinou poslanců. Nyní tedy zoufalí senátoři v extrémním časovém stresu koukají na něco, co není možné odhlasovat bez zásadní opravy.

Jednotlivé paragrafy na sebe nenavazují, takže poslanci sice mohou nakrásně rušit pandemickou pohotovost, ale mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví by i pak platila dál. Nehledě na to, že se lze těžko zbavit pachuti, je-li přijímán zákon s mizerně odůvodněným výčtem všech možných restrikcí během týdne, v němž justice dala najevo, že takto se to opravdu dělat nedá.

Trochu slabý výsledek na to, kolik politického kapitálu do normy vláda i opozice nainvestovaly.

Pandemický zákon má jistě i několik předností - vyvažuje vztah mezi vládou a sněmovnou, nutí exekutivu vše zdůvodňovat. Ale také několik nedomyšleností. Například lze jen doufat, že případné přezkumy mimořádných opatření neskončí zahlcením Nejvyššího správního soudu, který by se této agendě měl věnovat přednostně.

A pak tu máme odškodňovací paragraf devět - pro opozici zásadní vítězství nad vládou, která stále ne a ne nahradit byznysu enormní újmu. Ve skutečnosti z toho bude ale jen mrzení. Je zcela mimo realitu hýčkat představu, že stát vyplatí z rozpočtu stovky miliard jen na základě toho, že ministerstvo financí obdrží elektronické formuláře s žádostí. Každý nárok bude úřad nepochybně rozporovat, takže mají-li firmy a živnostníci na něco vyhlídku, jsou to především soudní tahanice. To je pro podnikatele, kteří potřebují finanční injekci hned, cokoli jiného, jen ne skutečná pomoc.

Následky vládní lenosti

Veškerá slabá místa pandemického zákona ale nejspíš brzo upadnou v zapomnění, protože je překryje návrat k nenáviděnému nouzovému stavu. Jestliže se šíření nákazy bude dále zhoršovat - a to v následujících týdnech nepochybně ano -, bude vláda potřebovat sáhnout k plošnému omezení pohybu.

Ani opětovné vyhlášení policejní hodiny, ani třeba víkendový zákaz pobytu mimo domovský okres ale pandemická pohotovost neumožňuje. Takže v obtížích nám nezbude nic jiného než se vrátit tam, odkud jsme chtěli tak moc utéct - k nouzovému stavu, jehož odůvodnění v nejtěžší chvíli pandemie nebude pro vládu zas tak složité.

Hraničí s masochismem znovu připomínat, jaký postup by nás býval od současného stavu uchránil, ale je to důležité. Na sklonku jara 2020 řada expertů správně připomínala, že do zákona o bezpečnosti je třeba mezi stav nebezpečí a nouze zařadit ještě jednu trvalou úpravu postihující právě epidemiologickou katastrofu. Jenže Andrej Babiš zjevně spoléhal na to, že mu komunisté budou ochotně prodlužovat až do skonání věků nouzový stav, který se hodí na povodeň či výbuch továrny, nikoli ale na roční život s virem.

Zflikovaný pandemický zákon teď možná pár věcí napraví, ale stále nenabízí ten správný demokratický právní rámec pro boj s virem. A už vůbec ne v nejtěžší chvíli pandemie, kdy potřebujeme maximální akceschopnost a minimum soudních tahanic.

Nemocnice nad propastí. Primář ze Sokolova popisuje boj o životy. Sledujte DVTV (video z 23. února 2021)

Hosty vysílání jsou primář interního oddělení Nemocnice Sokolov Martin Straka, vedoucí BISOP René Levínský a fotograf vesmíru Miloslav Druckmüller. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy